41. DEN- Zpátky na trailu🥳, Lake Valhalla a Grizly Peak😳🙈; míle 2481

2. 8. 2023

Odpočinek proběhl na jedničku s hvězdičkou🥰, i když cítíme, že tělům už trošku dochází síly🙏, máme pocit, že se nastavila na to, že je už konec, takže ráno se na nás tváří trošku načuřeně🤣. Úplně je slyšíme, jak říkají, to si z nás jako děláte už fakt srandu🙈, to nemyslíte vážně, jakých už jen pár desítek mil, my už chceme domů🤣.
Slibujeme jim, že už je to skoro poslední úsek, kdy ponesou nařachané batohy🙏, tak se trošku zklidní a začnou s námi spolupracovat.
Vstáváme v půl sedmé, nejdřív proběhne první kávička 🥰, pak sprcha a nakonec snídaně dole v kuchyňce pěkně u stolu😍. Moc si tuhle vzácnou chvíli užíváme, na dlouhou dobu zase naposledy.
Po snídani sbalíme batohy, dáme poslední sprchu a vyrážíme na trail🥰.
Od hikerů a taky z Faroutu víme, že stopování ze Skykomish do Stevens Passu by mělo být snadné, ale i tak jsme vždy nervózní, aby někdo zastavil, aby byl normální🤣, a aby nás někde nevyklopil🤣.

Stavíme se k místnímu rychlému občerstvení, když v tom se otevírá okénko a paní obsluha nám podává značku s nápisem: Need a Ride to Stevens Pass, Hiker🥰. To půjde úplně samo🙏. Nejdřív zkouší Martin, nikdo nestaví, mně se začíná chtít čůrat🙏, ale co když někdo zastaví zrovna, takže to zkouším vydržet🤣:

Pak už to vydržet nemůžu🤣, ale milá obsluha mě pouští na wc, takže jsem spokojená a jdu zkoušet stopovat já:

Nikdo nestaví🤣, takže začínáme být nervózní🙏, když v tom nějaké auto, které projelo kolem, couvá směrem k nám😳🙏, a už se vezeme do Stevens Passu😍, ježiš moc děkujeme🙏. Zase jsme tolik vděční, tohle je tu prostě stále udivující❤️. Veze nás Scot, který má vedle sebe klučinu, který ale není jeho syn, pochopíme z jejich konverzace, že ho někde vyzvedl, z dětského domova?, a veze ho na výlet🙏, moc hezké gesto. Oba dva jsou velmi milí, takže nám cesta uteče jako nic a už se nacházíme na trailu😍.
Ve Stevens Passu si ale uvědomím, že jsem zapomněla koupit jednu z nejdůležitějších potravin😥😥, hořčici🙏😥, takže se vydám do místního bufetu zkusit štěstí🙏. Bar je zavřený, ale mají tu hiker boxy, ve kterých ale hořčici nenajdu😥. Popadá mě ohromný smutek, jak jsem mohla být tak pitomá a zapomenout😥. Najednou se u mě objevuje ostraha, trošku se vylekám, asi vypadám podezřele🙈, já tu hořčici ale chtěla koupit pane🙏.
Pán se zeptá, co potřebuji, odpovím že hledám hořčici😆, pán řekne, ať počkám a za půl minuty mi dává velkou hořčici a popřeje mi happy trails😍. Nemám slov, vytahuju peněženku, ale pán nic nechce a odchází😳. Jsem jak opařená, chvilku kroutím hlavou a pak se vracím celá šťastná k Martinovi, že mám hořčici🙂. Ten je taky celý šťastný, že jsem mu přiložila půl kilíčko do batohu🤣, takže můžeme vyrazit🥰.
Posíláme zprávu Rosesovi, že už může také vyrazit, on spal kousek odtud, a domlouváme se, že se sejdeme u Valhalla Lake, kde si dáme i oběd. Je to jen 5 mil jednoduchým terénem, tak jsme tam za chvilku. Nejdřív trošku zazmatkujeme, Roses nikde😳, ale pak se objeví a všichni kolem tleskají🤣, je tu spousta jednodeňáků, kterých se ptal, zda neviděli Czech hikers a ti ho poslali někam do pryč, že už jsme prošli😳. Jemu se to nezdálo, že bysme odešli ze smluveného místa, tak se vrátil a zase jsme se nakonec našli😍.
Nechápu, jak to dříve lidi dělali bez mobilů, my je sice máme, ale tady většinou k ničemu, není signál, a přijde mi, že se neustále hledáme🤣:

Po obědě se moc nechce vstávat, ale je potřeba ukrajovat…Cíl je už v dohledu😍. Za 5 mil dobereme poslední vodu až do zítra do dopoledne, takže si do batůžků přidáme každý dvě a půl kilíčka navíc🙏, záda tudíž protestují, dáváme jim prášky na bolest a musíte to ještě chvíli vydržet, prosíme🙏.
Původně jsme chtěli dát dnes jen 10 mil, ale je teprve půl 4, takže se domlouváme, že dojdeme až na Grizly Peak, kde se zdá být dle Faroutu krásné kempoviště🥰.
Je to sice trošku stoupáček, ale čím víc mil dnes, tím méně nám zbyde na 6. den, kdy bychom měli docházet do Stehekinu, a být tam na oběd je velmi lákavé😍.
Díky stoupání se nám zase začínají ukazovat výhledy, tak se máme čím kochat😍:

Na kempovišti jsme po půl 6, Roses už má postavený stan a drží nám místo, ale nakonec si stan postavíme kousek dál, kde je to rovnější. Společně ale povečeříme a strávíme spolu zase veselý večer😍:

Do stanů zalézáme v půl 8, už se ochlazuje, takže na sebe navlékáme i spací mikiny a s dobrým pocitem, že jsme dnes dali 14 mil usínáme skoro jako včera v posteli🤣🙏. To že jsme na Grizly Peaku se snažím v hlavě nějak potlačit a raději si nic nepředstavovat🤣🙏🙈, jistě je to jen trapná shoda slov🤣:

Ještě k Professorovi- bohužel už se s ním neuvidíme😥, došel do hostelu, ve kterém byl i Roses, a svou cestu do Stehekinu nedokončí😥, je to kvůli bolesti palce na noze, už jsme mu na něj půjčovali mast, ale asi to je vážnější😥.

Je nám to moc líto😥, byla jsme skvělá parta😥. Ve více lidech se prostě šlape mnohem lépe🙏❤️. Budeme na něj rádi vzpomínat, naučil nás přeci, jak správně a rychle věšet pytel na strom🥰😘.