41. DEN- anděl z nebe poprvé a podruhé😍, kotník špačkuje, Tehachapi, Mojave a další burger do sbírky😍; celkem 558 mil

Je ráno, 5h30, Martin se budí jako první a ptá se opatrně, zda žiju. Asi se bojí, že začnu vyvádět a že budu chtít domu…🙈. Kdepak, jsem neskutečně šťastná, že ta noc je za námi a že jsme ji přežili🙏. Ne, nebyl to sen, rozhlížím se kolem sebe, kde jsme to večer zakempili. Spali jsme v kopci, jen na tyveku, karimatky po svahu sjely, Martin nám ale dal pod nohy kus spadlého stromu, tak se o něj zastavily🙏. Udivuje mě, že jsme vůbec usnuli, ale děkuju za to🙏, vypadáme jen jako poloviční vyvoraní čipmani🤣🙈…A ti opravdoví, ti nás ani v noci nenavštívili, kdo by taky vylejzal, to jen Hakenovi si dali maratón ve vichřici, proč ne, přeci nebudeme jen tak ležet, že jo🤣.

Kontrolujeme škody, zranění a ujišťujeme se, že jsme nikde nic neztratili, vypadá to, že máme vše🙏. Dáváme vařit vodu na snídani, k silnici to ještě nějaká míle je, tak abychom nešli hladoví. Noha mě bolí, ale vypadá to jen namožené🙏, snad pomůže mast Traumaplant🙏. To ale až si umeju nohy, teď by se mohla leknout a nepůsobit🤣.

Vyrážíme v půl 7 a zase je na co koukat, tolik větrníků kolem, až dostáváme chuť na ty opravdové😍, se šlehačkou a hned několik😍😍, no třeba někdy jednou, zase doma:

Jdeme celou dobu z kopce, nikde nikdo, pohádka, kam se podíváš, ta noc jakoby nebyla, jen kotník mi ji připomíná…😪.

U silnice jsme před 9h00, řešíme, jak budeme do Tehachapi stopovat, máme tam balík z Amazonu, na lavičce se dozvídáme instrukce, odkud je stopování nejlepší a kde se dá koupit travka😳🤣🤔, no děkujeme za tuto informaci🤣🙈, když v tom se zjevuje stará paní a že nás vezme😍a hodí až na poštu, která je nesmyslně úplně mimo město. Zase zázrak, trail angel, kterého nám trail poslal v pravý okamžik🙏, nasedáme a paní je na špinavé hikery připravená- na sedačce je hadr jak pro pejsky🤣, ale to nám vůbec nevadí🤣. Rozjíždíme se a najednou to ucítíme, bože nám smrděj nohy i přes boty🙈, doufáme, že to paní necítí🙏…Za chvíli však nenápadně otevírá okno🤣, je to jasné, snad nás ale nevyloží🙏🙈. Snažíme se moc nehýbat, abychom ten smrad moc nepodporovali🤣🙈:

Paní Anděl nás hodí na poštu a dokonce na nás počká a vysazuje u podniku, kde dělají veeeeeelké snídaně😍, děkujeme mnohokrát, dáváme jí na benzín a už nás milá obsluha usazuje do rohu v zadní místnosti🤣, nebereme to nijak zle, naprosto to chápeme, jsme fakt hiker trash🤣, Martin prochází super transformací🤣🙈:

Objednáváme si vaječné omeletky, kafe dostáváme jako PCT hikeři zdarma, pozornost podniku, děkujeme moc!!😍a postupně se u nás zastavují ostatní hosté, gratulují, vyzvídají a skoro čekáme, že budou chtít naše podpisy😍, tady jsou PCT hikeři fakt za atrakci, je to velmi milé😍:

Když do sebe snídani naboucháme, tak přijde obsluha a oznamuje nám, že nám ji jeden z hostů zaplatil, že už nic platit nemusíme😳😳😳, jako cože? Nevěříme vlastním uším, ptáme se, kdo? Prý ten pár, co seděl támhle u stolu, ale už odešel…Tohle není prostě možné, jsme doslova v šoku, rádi bychom jim alespoň poděkovali, ale obsluha je nezná….Neskutečné, ještě teď se nám tomu nechce věřit❤❤❤, děkujeme moc! I když je už nikdy neuvidíme…

Po snídani dáváme milé obsluze alespoň dýško a ta si nás s naším dovolením fotí na své stránky🤣🙈, nevím, buď vypadáme hodně dobře, nebo fakt hodně blbě😆😆, jsme jak v jiříkově vidění, upravuju si aspoň vlasy a doufám, že nemám mezi zubama kus fazole ze snídaně🤣🙏.

Pak už čekáme venku na sluníčku na autobus, který nás má dopravit do motelu v Mojave…Víte, jaké máme plány na ty dva dny? Ležet a jíst a ležet a převalit se na druhý bok a zase jíst🙈.

Městečko Tehachapi je pěkné a rušné, asi by bylo pěkné tu zůstat, ale recenze na místní hotely jsou velmi špatné, proto jedeme do Mojave, navíc v Mojave se prý může hulit🤣🤣, v Tehachapi ne🤣🤣, i tuto informaci se dozvíte jen tak z plakátu🤣:

Autobus má zpoždění, ale doveze nás do Mojave, kde bych teda sama nešla ani za zlatou cihlu🙈, dobrý doupě🤣. Martin naštěstí objednal Motel 6 u letiště a hned blízko něj je jak obchod, tak burgrárna, takže se po městě potulovat nemusíme🙏. Součástí motelu je i prádelna, tak hážeme do pračky vše, co můžeme a litujeme, že tam nemůžeme dát i boty, v nich nám totiž ty nohy musej zákonitě shnít🙈, už ale jen cca 150 km, pokud vše dobře půjde…🙏, pak je vyměníme, po 1.000 km už moc parády neudělají🤣, bude nám jich líto, asi by zasloužily slavnostně spálit, no ještě to jejich přeřazení do důchodu musíme nějak pokoumat🤔.

Martin si je chtěl poslat domu, jako památku, ale to jsme vzhledem k jejich smradu vyloučili, myslím, že by nás za tu troufalost i zavřeli🤣🙈.

Jakmile je oblečení suché…tak hádejte….další je tam🥳🥳, i když já opět odmítám, tohle můj žaludek už nedává, dávám si „jen“ hranolky a to jen kvůli kaloriím..😍🙃: