40. DEN- přešli jsme poušť Mojave aneb jak jsem se naučila lítat🙈, Hřebenovko, ty nám dáváš🙈; celkem 554,7 mil

28. 4. 2022

Ráno se probouzíme s východem slunce a dvakrát se přesvědčujeme, že opravdu spíme v poušti…Jako kde jsou ti kojoti? Celou noc jsem měla špatné spaní, čekala jsem, kdy to začne a nic👍🙏. Ani jedno kviknutí a vůbec žádný vítr🙏🙏, nestačíme se divit, poušť nás mile překvapila😍😍, Martin má hned lepší náladu, tak zařazuje ranní strečink😍, to já teda ne, ani mě nehne, fandím mu z vyhřátého spacáku s kafem v ruce😍:

Po snídani otvírám svůj krám a nabízím Martinovi dnešní sváču- medová tyčka, sojový Clif bar (ten mám nejradši😍), nebo Grannie s čokoládkou?). Prý rohlík s vysočinou🤣🤣🙈, tak to máš hošánku smůlu, ten už je vyprodanej🤣:

Stále máme z pouště respekt, takže se ujišťujeme, že máme dost vody a lehce po 7h00 se vydáváme na její další přechod, dnes bychom ji měli přejít už celou🙏. Ráno se jde krásně a co neslyšíme? Po noční pauze se do práce vydává Pan Vítr…V duchu mu děkujeme, že nás v noci nechal spát a teď jsme si jistí, že si pod fousy žbrblal, že to nám ještě ukáže, zač je toho loket..🙈🙈. To, co zažijeme večer a v noci totiž, to nemá zatím obdoby…🤔🙈.

Před námi je nekonečná rovina, kterou lemují kaktusy a větrníky a strašně fouká🙈, nasazujeme větrovky, upevňujeme kloboučky a trošku bojujeme, jde se fakt hrozně blbě🙈. Poušť zdoláváme po 6 hodinách chůze a spolu s Marcem, section hikerem ze San Diega, si za stromem na konci pouště dáváme zasloužený oběd a gratulujeme si navzájem k takovému úspěchu😍:

Po obědě nás čeká drsný nástup zpět do hor, za kterými je už ale městečko Mojave, kde máme rezervovaný pokoj na 3 dny, tam máme v plánu dojít zítra kolem poledne. Potřebujem si už opravdu odpočinout, od rána cítím, jak mě zlobí kotník, bolí mě od něj celá vnější strana nohy až k lýtku, tak doufám, že odpočinek zabere🙏. Nerada bych chodila za pomoci ibalginu😪.

Po cca 2 mílích přicházíme k podivně vypadajícímu potůčku, ale vodu potřebujeme, tak nabíráme alespoň nezbytné minimum…Není jí potřeba tolik, za 7.5 míle je keška s vodou, kde dobereme na večer a ráno, dle komentářů na FarOutu tam ještě včera voda byla🤩:

Tak ju, jde se na to, do kešky s vodou nás čeká další prudké stoupání, vítr zesiluje a fouká přímo proti nám, chůze je dva kroky vpřed, osm až deset zpět, skoro to nemůžeme nahoru vysoukat😳🙈, ještěže máme hůlky, před námi jdou 2 hikeři z Oregonu, Owen a Oliver, ti to vzdávají a zalejzají pod keř, na chvíli se schovat a odpočinout…My jsme odvážní hrdinové, pereme se s větrem dál🏃‍♀️🏃‍♀️. Ještěže ale nemluví česky, ten ode mě dostal jmen😡😡, takhle nás potrápit, tohle se nedělá!!

Na skoro vrcholu jsme až po 17h30, potkáváme postaršího hikera, který místo pozdravu praví: What a f….* wind!!! Přitakáváme, on nám sděluje, že fičí 100 mil za hodinu😳😳 a že jestli se nebojíme, že on si bude volat trail angela, že tu nahoře přes noc nezůstane. Nene, zkusíme to, nemůže to přeci být o tolik horší, že ne..🙏. U kešky s vodou jsou i sušenky a pomeranče, opět moc děkujeme, jste prostě úžasní😍, trošku dobíráme síly a jdeme ujít poslední kilometr na místo, které by mělo být proti větru více kryté:

Na „kempovišti“ jsme po 18h00 a zkoušíme najít kryté místo..Během hledání se mi podaří ztratit a jak tak příšerně fouká, tak na sebe s Martinem křičíme a já běžím úplně na jinou stranu, protože ho slyším jinde, než jsem nechala jeho i batoh🙈, ten vítr to hrozně zkresluje, hrůza, nemám s sebou ani Garmina ani mobil, nic. Jsem zoufalá, o to víc křičím, až se nakonec asi po 20 minutách najdeme🙏, to už mám ale na krajíčku…

Martin mezitím našel jakžtakž kryté místo, stan přivazujeme lanem k okolním stromům a popadným kmenům, vaříme večeři, během které si uvědomíme, že takhle to stan a možná ani my nepřežijeme. Vítr zesiluje, lomcuje s ním a s námi ze strany na stranu.. Pan F…* wind měl pravdu, musíme zmizet, tady to v noci bude hodně nebezpečné😪🙏.

Rychle balíme saky paky, už v tom máme praxi, za 10 minut jsme sbalení a dokonce zachraňujeme i stan, který zůstává neporušen🙏🙏, to už se ale sotva držíme na nohou, jak nás vítr smetává😪, dáváme se na úprk, musíme jít někam níž, třeba tam nebude tolik foukat…Jo, naivky jsme pitomí, vítr se nám směje a jako naschvál zesiluje, za chvíli je tma a vítr si s náma pohrává jak s loutkama…Snažíme se bojovat, ale podsekává nám nohy, už mu ani nenadávám, modlím se, ať tohle přežijeme🥵. Na yr.no píšou, že vítr má 160 km/h, čemuž veříme a doufáme, že nás nezasáhne nějaký letící strom🙏.

Bojujeme o život asi hodinu a půl, když v tom vítr nasadí turbo rychlost, opře se do nás a mně podsekne nohy, neustojím to a už mě valí někam pryč😪, vůbec netuším, co se se mnou děje, když v tom mě Martin chytá za batoh, když se kolem něj valim ze srázu a zachraňuje mě🙏🙏. Nechápu, jak mohl být tak pohotový🙏🙏, staví mě na nohy, kontrolujeme případná zranění a shodujeme se, že na hrdinství bude ještě času dost, takže se musíme schovat aspoň do křoví…Není čas na vybírání, cokoliv, kamkoliv, dneska ani hadi nevystrčili čumák z baráku🙈, těch se dneska fakt bát nemusíme.

Kolem 22h00 zalézáme do křoví, náš první cowboy camping (bez stanu), ani se už nebojím, jen se modlím, ať už to skončí…

Skončilo to, asi ve 2h00 ráno, my usnuli a ráno jsme se probudili celí a nezranění🙏. A dokonce jsme celkem i vyspalí😳, taky aby ne…Včera jsme dali přes 40 km…

PS: Jména postav a míst nebyla pozměněna, vše je dle skutečné události..🙈