40. DEN: A zase ty krávy🤣🙈, nejhezčí den na trailu s výhledy na Shastu🩷 a trošku zimička🧤; míle 1530.3

20. 8. 2024

Dnešní noc byla dost chladná😳, spali jsme na exponovaném místě a trošku tu foukalo, ale dobře jsme se na noc přioblékli, takže jsme kosu naštěstí neklepali👍🙏.
Ze stanu se po převlečení z pyžámka do péřovky a pozdravení medvěda hrabu až před šestou😳🙈.
Jednak se mi nechtělo do té zimy, druhak je venku pořád tma a pak taky něco divného slyším…🤔.
Zaposlouchám se a poznávám kraví zvonečky🙈. No potěš koště😫🫣. Hned si vzpomenu na naše poslední setkání s krávama a už natahuju😰😅.
Rychle to i s pytlem v ruce chci běžet vykecat Martínkovi😳😳, jenže jsem pořádně nesundala ze stromu lano, to se tam zaseklo, takže se pytel v půli mého úprku naráz zastaví a mně málem odpadne ruka🙈🙏. Takové nemehlo sem bože🙈.
Ztratím u toho pantofli, takže si našlapu takové pichlavé bodláčky do nohou, a tak natahuju ještě víc😫😰🙈.
Martínek slyší divné šmrdolení a ze stanu na mě volá, co tam vyvádím🙈. Za chvíli se mi podaří lano rozmotat🙏a mohu běžet s bodlákama v chodidle dál😅🙏.
Doma vyprávím, že na nás za rohem čekají rohatá strašidla, že se jich bojím, a jít tam odmítám🙈. Tak jdeme teď sobo, můžeme to zase otočit na sever, ale to bysme byli už za dobré blázny🤣. Martínek mi doporučí, ať si vezmu svůj zvoneček, a že to bude v pohodě🙏. To mě uklidní, zvoneček si pro jistotu už teď připevňuji na bederák a pak se jdu pustit do přípravy snídaně
Dnes je vylepšená🥰, donesla sem do ní z města banán😍, tak to máme i s vitamínkama🤩.

Během snídaně vyjde i sluníčko a mně se ten východ podaří trošku zachytit🩷:

Na cestu se vydáváme až po 7h00 a musíme sa to trošku vzít, protože je nám velká zima🫣😳.

Hned za první zatáčkou slyšíme zvonce víc a víc a uvědomujeme si, že my tu s kravičkama spali jak ve vedlejším pokoji😅🙈. Ještěže se na nás v noci nepřišly podívat🙏. Kravičky, jakmile nás zahlédnou, tak se dají na útěk🙏🙏, díky bohu🙏.
Jen dvě běží vlevo od trailu ve svahu nad námi a naším směrem😳😅🙈. Začínám zvonit zvonečkem, dělám, že  jsem taky kráva🙈, aby si nemyslely, že jsme nějací lidský vetřelci🙏.
Kravičkám je ale můj titěrný zvoneček naprostý šumák, běží stále s námi a blíží se k trailu😳. Najednou vběhnou na trail a zastaví se😳🙈. Cumlám zvoneček a dost se bojím😰🙈. Co teď, chci tady mít alpské kravičky a ne tyhle americké buvoly😫😫😳. Krávy si ale uvědomí, že jim tahle malá kráva🤣 s ještě menším zvonečkem nic neudělá🙏, a utečou pryč🙏🙏. Uf, to bysme měli, ubránili sme se podruhé krávám👍😅.
Pohladím zvoneček, je to kabrňák👍a pokračujeme dál🙏.
Začátek dne je dnes mírně nahoru, což je dobrý start🙏. Už dost cítíme záda, nejvíc z kopce, jak se batoh tlačí k zemi😰. Zatím to dáváme bez prášků, ale asi se jim nevyhneme😰.
Když vystoupáme na první dnešní vrchol, tak se kocháme nádhernými výhledy, co se do nás vejde😍:

Asi po 6 milích chůze dáváme tyčku a hned po pauze potkáváme Julie🤣. Chudák holka, ta si opravdu musí myslet, že ji sledujeme🤣. Ba ne, psala jsem ji, že to teď otočíme sobo, abysme se vyhnuli kouři a spáleništi. Ona jde stále nobo, tak si přejeme hodně štěstí a to je asi už naposledy, co se potkáváme😰.
Po milém setkání vede trail po rovince, až se postupně začne mírně zvedat, a tak to potrvá až do naší dnešní dvacky🤩.
Také se nám ukáže Mt.Shasta a my se výhledy na ní kocháme celý den🩷. Tenhle úsek v Severní Kalifornii vede🩷:

Obídek dnes proběhne u tekoucí vody a podává se zase to samé, už sem to ani nefotila🤣. Věřím, že jste už na mé umění dostali velkou chuť ale, tak já vám to zase zítra ukážu🤣. Kdyby měl někdo zájem, zvu vás k nám domů, až se vrátíme, a můžete ochutnat, kolik je libo😅🤣. My si s dovolením doma už nedáme🤣. Snědli jsme tu tolik ryb, kuřat a kečupu, že se to ani neodvažujeme počítat🤣. Je ale pravda, že se už bavíme o jídle, které bysme si doma dali🥰, ale zatím se moc nemůžeme shodnout🤣. Já bych si dala nejdřív salát a pak zase salát🤣🙈😍, Martínek prý segetín a pak burgera🤣🤣.
Tak to jsem zvědavá, jak se s tím naše bříška popasují🙈.
Po obídku si ještě musíme střihnout 3 míle do kopce a společnost nám zase dělá kráska Shasta🩷😍:

A pak už jen 4 míle po rovince na kempoviště, kam dorazíme v 17h00 a nutno říct, že dost zničení😫🙈. Nohy nás bolí, chodidla pálí, záda bolí, hlavy bolí, takže jsme rádi, že jsme dnes na místě🙏. A místo je to naprosto úchvatné, podívejte😍:

Navečeříme se dál od stanu, podává se chleba a zbytek sýra z města. Martínek si dává páreček navrh a dojídá se pop tartem🥰. Já sezobnu pár oříšků, ale protože i to málo chleba a sýra cítím v krční zatáčce těsně pod bradou🤣🙈, tak se do více jídla raději nepouštím🙏:

Po večeři připravíme spaní a koumáme trasu na zítra. Do Shasty nám zbývá 28 mil, 20 chceme dát zítra, zbytek ve čtvrtek🙏.
Akorát, že zhruba na 20.míli odsud se nachází jedovatý dub a my nevíme, jak přesně vypadá🤣🙈. Samozřejmě, že jsme googlili, ale našli jsme toho tolik, že se nebudeme dotýkat raději vůbec žádných rostlin🤣🙈. A ani ničeho jiného pro jistotu🤣.
No a jako obvykle si ještě před spaním naposledy odskočím, abych venku nestrašila v noci…😅😅🙈.
A jak se tak vracím z wc, tak to uvidím…😳🙈. Naprosto ohromné medvědí stopy přímo naproti našemu stanu😫😅🙈:

Okamžitě svolávám poradu, abychom vyhodnotili situaci🤣. Martínek je ze mě celý na větvi, že se zase musí vysoukat ze spacáku😅🙈. Ale tohle je vážná situace jako🙏🙏.
Stojíme nad stopami, já ubulená strachy😰😅🙈, ale usoudíme, že je tu medvěd udělal po dešti, to je před třemi dny, jak tu byla ta fujavice, jinak by tu po něm nezůstaly😅.
Takže se zase uklidním, jistě tu jen procházel a teď tu na nás z křoví nečučí a nechystá se na nás skočit🤣🙈🐻.
Uléháme kvůli naplánované večerní poradě celkem pozdě, takže šup, dobrou noc🙂: