4. DEN: Pinchot Pass, zase bouřky, potkali jsme krajana a Pacifická metoda🤣; míle 814,9

15. 7. 2024

Včerejší bouřky si svou rošádu užívaly až do 22h00🙏. Kroupy padaly jen asi dvacet minut, ale pršelo fest až do tmy.
Zase jsme ale nemuseli poslouchat, co se kde šustne🤣, i déšť má své výhody😅. Večeře nás zahřála a pak převzal úkol péřáček a splnil ho na jedničku, i když bych v noci ještě jeden svršek zvládla, akorát sem byla líná ho někde hrabat😅.
Ráno jsme měli budíka zase na 5h00, ale dala jsem si na noc oba mobily do spacáku, abychom uchránili baterku, když je venku zima, tak se rychleji vybíjí. No a asi se mi povedlo budík některou částí mého těla vytípnout🤷‍♀️. Nechápu teda kterou, mnohdy mám ráno problém ho zatípnout prstem, nevím, která jiná část je šikovnější teda🤣.
No vzbudilo nás světlo v půl šesté😳, vyskočili jsme jak čerti z krabičky a rychle se pustili do našeho tradičního ranního kolečka. Martin běžel vydolovat pytle ze stromu a já se princeznička pomaloučku hrabala ze spacáčku 🤣, nějak jsme si to letos vyměnili, všímáte si?🙂
Ale až mi bude dobře, tak se zase chopím svých obvyklých činností, to vám a hlavně Martínkovi slibuju🙂.
Při oblékání zjišťuji, že mám úplně mokré hikovací oblečení, v noci jsem ho skopala až na stěnu stanu, takže jsem po ránu hned rozmrzelá, jak jsem mohla být tak pitomá🙏.
Náladu mi zvedne krásně připravená snídaně, ta zahřála😍.
Pak už jen pobalit vše mokré a vlhké a hurá do pořádného krpálu na Pinchot Pass:

Tenhle průsmyk je teda pořádnej😳, rubeme těch 5 kilometrů dvě a půl hodiny, sotva funíme a potíme se jak čuňátka, i když je celkem zimička takhle po ránu❄️:

Dokonce potkáme i dva hikery z PCT organizace a ti nám kontrolují permity. Za odměnu, že máme vše v pořádku, dostáváme visačku PCT na batoh🥰🩷, děkujeme moc😍.
Na vrcholu jsme v 9h00 a konečně si ho užíváme😍:

Ty výhledy jsou nepopsatelně nádherné, posuďte sami:

Strávíme zde asi 20 minutek, protože si během této chvilky i stahujeme z Garminu předpověď počasí a můžete hádat🙈, Alenka nám prozrazuje, že po 15h00 nás opět zastihnou velké bouřky😰. Ach jo, nedá se nic dělat ale, rychle se zvedáme a frčíme do údolí směr Mather Pass. Uvidíme, zda se nám podaří ho přejít nebo zda nás bouřka zbrzdí před ním…Zbrzdí…😪.
Klesání do údolí je zatím to nejhezčí, jaké jsme kdy šli😍, podívejte na tu nádheru🥰:

Cestou potkáváme rangera, který nás zastavuje a prý jestli máme nějaké dotazy. No já bych měla pane rangere🤔🤔- kolik je tu medvědů😅 🤣 a nemáte náhodou zmrzku??😍🙏. Medvídci mi trošku leží v hlavě, ale chodí tu tolik hikerů, že doufám, že medvídci jsou někde daleko od nás všech🙏. A zmrzlina by bodla, ale na tu si počkáme teda ještě😅.
Ba ne, ptáme se ho, jak je to s tou dnešní bouřkou, potvrzuje nám, že opravdu mají přijít a doporučuje, ať nejsme po 15h00 před, ani na, ani těsně pod vrcholem.
Kontrolujeme hodinky a víme, že to časově nedáme😰. Jednak máme těžké batohy a druhak mně to pořád moc nešlape, nejsem ještě pořád fit😪.
Kolem 12h00 přicházíme k říčce, která se nedá suchou nohou překročit, takže sundaváme boty a půjde se v pantoflích. Není nijak hluboká, ale nohy mít mokré nechceme🙏. Začala jsem znovu prskat, pálí mě v krku, mám rýmu, ano, takhle trapná jsem já🙈.
Martin přebrodí jako první a já se dám do řeči s hikerem, který pro dnešek končí, přešel Mather Pass a má toho plný brejle, navíc se taky obává bouřek a na Pinchotu být v tu dobu nechce.
Bavíme se asi pět minut, a pak si uvědomím, že je mi povědomý přízvuk, zeptám se, odkud je a on že z Prahy🤣🤣. Podám mu ruku a říkám, Jičín😅.
Je to teda Slovák, ale žije u nás. Mávnu na Martina, ten přebrodí zpět a i oni se seznamují🙂. Vždy je to milé setkání, když potkáte krajana🥰.
Pak přebrodím i já, Martínek mi zase přenese batoh🩷 a frčíme do stoupání než přijde buřina.
Prvních asi 2.5 míle se jde krásně, není to tak prudké a kolem 13h30 jsme na jednom z posledních míst, kde jsou stromy, a kde budeme trošku krytí před bouřkou🙏.
Stavíme tedy pro jistotu stan a já se dávám do vaření😝. Nebojte se, dneska si dám s tou solí bacha😅.
Nudle, kaše, tuňák, lahůdka😍, dokonce i sůl se mi povedla🙏.
Pak zalézáme do stanu a na hoďku, že si odpočineme..
Po hodince vylezeme ven a….bouřka nikde😳, ani zprava, ani zleva, prostě je fuč 🤣.
Místo abychom byli rádi, tak litujeme, že jsme zastavili tak brzy, ale pak si uvědomíme, že jsme na PCT ještě nikdy neskončili takhle brzy a nekochali se přírodou…tak proč vlastně ne😍:

Během kochání na Martínka začne volat příroda..🤣, poprvé po 3 dnech, toho se musí využít 😅.
Že prý to ale zkusí jinak, jako ostatní hikeři, bez papíru, jen s vodou🙏.
Říkám, no jak myslíš, ale jestli se celej vohodíš, já to prát nebudu🤣😅.
Tak bere lopatku, trošku papíru, kdyby náhodou…, láhev s vodou…Poté znám příběh už jen z vyprávění🤣🤣:
Přišel jsem na místo, celý jsem se svléknul, pak jsem zjistil, že jsem si nevyhrabal díru😅, tak jsem se kvůli komárům zase obléknul, vyhrabal jsem si díru, svléknul jsem se…a výsledek mohl být lepší, ale lepší než nic🤣. Polil sem si zadek vodou, jen jsem se bál, abych ten prst při mytí nestrčil do hrdla láhve🤣.
Konec vyprávění🤣😄.
Po zařazení Pacificke metody vyprazdňování si uděláme večeři, počkejte, musím sem dát konečně fotku jídla, ať taky dostanete chuť😅: