37. DEN- Nahoru a zase dolů, rozbitý batoh a míříme k 900 km🥳, míle 2425,2

29. 7. 2023

No co vám budu, vstává se nám čím dál tím hůř🤣, budík ráno zvoní jak na lesy a my ho posouváme už dvakrát🙏, o to pak je ale rychlejší balení, vyrážet se musí pořád stejně, před 7:00.
Ráno si klasicky zahraju s klukama na schovku, dneska mi dali ale zabrat😳, Martin se včera hodně snažil🤣. Chudáci spali u strmého srázu, to se museli v noci hodně bát🙏, tak je vysvobozuju a jdeme společně připravovat snídani.
Společnost nám dnes dělají i komáři, ale není to tak hrozné jako v Oregonu🙏, snídaně se ale podává raději ve stanu, nechci už dostat ani jeden ďobanec🙈. Bylo jich už opravdu dost.
Kaše se vydařila, ostatně jako vždy🤣, na ní nemohu nic zkazit🤣, jen občas neodhadnu vodu, takže ji má Martin někdy víc tekutou, ale zase voda je potřeba:

Do práce dnes vyrážíme v 6:45, je zataženo, ale včera jsme si stáhli předpověď, tak víme, že se mraky rozeženou. Ráno nás ale čeká pěkný stoupáček, ten, kvůli kterému jsme včera zakempili na posledním značeném tentsitu, věděli jsme, že už by to pro nás bylo na hraně. Kopec je dlouhý asi 6 mil, tak jdeme na něj:

Společnost nám dělají mraky, které spolu s horami vytváří překrásnou podívanou❤️:

Postupně se dostáváme výš a výš a nestačíme se ve vydýchacích pauzách kochat, dnešek nám připravil opravdu pastvu pro oči😍.
Obědová pauza proběhne u potoka Lemah Creek, kde je stržený most, takže se přes potok musíme nějak dostat, rádi bysme suchou nohou ale🤣, takový fajnovky my jsme🤣.
Naštěstí kousek po proudu nacházíme kmen stromu, přes který se dá přejít, a na druhé straně potoka si vaříme oběd, konečně🙏, po 11 mílích, už taky bylo na čase🤣.
Oběd se ale dnes koná formou hry- kdo zabije víc much, vyhrává🤣. To je neskutečný, kolik se jich na nás slítává, nestačíme to pobíjet, máme málo rukou a málo lžic😭. S každým zásahem se bojím, aby mi do ešusu nepřilítlo muší křidélko nebo snad rovnou přepůlená moucha🙈. Fuj. Oběd v nás zmizí závratnou rychlostí, ještě rychle omejeme a osvěžíme nohy a jdeme dál na další výživné stoupání.
Mouchy se ale rozhodly letět s námi a útočí hlavně na hlavu, takže v půlce kopce musím vzít hřeben a vyčesat to muší pohřebiště z vlasů🤣🙈. Jako zvykla sem si tady už asi na vše, ale vybírat z vlasů muší zbytky, to je na mě příliš 😂.
Odpolední stoupání je dlouhé, strmé, horké a únavné. Nějak nám to s plnými žaludky nejde tak jako ráno, ale nakonec se nahoru dodrápeme a dáváme pauzu u jezera:

Tady se dá i stanovat, ale jednak je ještě brzy, jsou teprve čtyři hodiny, a druhak jsme tam ještě nehodili dvacku, tak musíme jít dál, i když už toho máme plný kecky. Celý den jdeme po kamenech, tak nožky naříkají a my je uklidňujeme, že už jen 2,5 míle a vysvobodíme je konečně z těch zatuchlých bot🤣.

Těsně před kempovištěm ještě nabereme vodu a když v tom k Martinovi připluje had😳😳, jo ještě hada nám Hřebenovko přihraj🤣, letos jich bylo málo🙈.
Kempoviště je trošku jinde než nám říká kolega Farout, nějak to mají pomotané, ale nakonec ho najdeme a jsme rádi, že můžeme odhodit batohy🙏.

Martinovi se ale dnes batoh bohužel rozbil😥, praskla mu hlavní přaska na bederáku😭🙏, což je opravdu špatné. No musíme si nějak poradit, provizorně použije něco jako lanko, které máme např.na zavěšení vody při filtrování. Snad to bude fungovat🙏. Úplně nevíme, kde bysme teď sháněli nový batoh, tady je na každém rohu spíš výběh pro divoká zvířata, než obchod s outdoorovým vybavením 🙈.
Večeře proběhne ve společnosti méďuláků dál od stanu, pak už do nich nacpat vše, co nemůže být s námi ve stanu, včetně jeleního loje, pasty na zuby atd. a v 19:30 už zalézáme do postelí.