36. DEN- pozdní start, setkání s Rosesem, loučení s Professorem😥, pohádka jménem Washington❤️; míle 2405,5

28. 7. 2923

Noc v hotelu stála za tu cenu🙏, počet sprch, které jsme dali, překonal v součtu deset🤣, ale stejně jsme měli pocit, že nejsme dostatečně vydrbaní🤣. Po druhé ranní sprše jsem si vzpomněla na jednu super věc, deodorant😩 a slíbila jsem si, že až přijedeme domu, tak se s ním nejen celá postříkám od hlavy až k patě, ale i se s ním vyfotím a fotku nechám vyvolat🤣.
Noc byla krátká🤣, budili jsme se jako pokaždé, když spíme na trailu v posteli, budila nás také rozlámaná těla, nohy jakoby nám někdo vyměnil🙏.
Asi ve 4:00 ráno mě ale z postele vyhnala velká nevolnost, takže jsem strávila půl hodiny na záchodě😭. Burger, hranolky, tortily a jiné věci, čím se cpeme, když jsme ve městě, nechci dlouho vidět🙈. Fujtajbl. Přemýšlela jsem i o smectě, že bych si vzala na zažívání, ale nakonec pomohla Cola, kterou jsem včera naštěstí koupila🙏.
Ráno po dlouhé době budíka nemáme, budíme se až v 8:00, ale tělo je nějak zmatené a místo toho, aby jásalo, že si odpočinulo, tak protestuje a je líné a unavené. Tak to teda ne, takhle by to nešlo. Pouštíme se do jídla. Na pokoji máme kávovar, takže Martin připravuje kafíčko🙏, já mažu americký podivný chleba marmeládou a užíváme si snídani, jen je divné, že nesedíme na zemi nebo na méďulácích🤣.
Po snídani probíhají další sprchy, skoro to vypadá že se o ní pereme😂, teď já, teď ty, teď já, pospěš si, teď zase já😂. Sprcha prostě na trailu chybí nejvíc🙏.
Mezi tímto plýtváním vodou dostáváme zprávu od Rosese, že tu bude v 10:00, takže se domlouváme, že se sejdeme kolem 11:00 u Laconia Marketu, kde i vaří.
Píšu i Tomovi, že bychom ho ještě rádi viděli, ale zprávu si nepřečte, takže si nejsme jistí, zda se ještě někdy setkáme😥.
V Laconii jsme před 11:00, objímáme se s Rosesem a kupujeme si…. jablíčka😍, ano, ovoce, které jsme neměli už přes měsíc🙏:

Roses je ale správný hiker, ten baští buritos a možná o něm oba dva chvilku také přemýšlíme, ale pak si vzpomenu na můj noční výstup na záchodě a nechávám si zajít chuť😂. Jablíčko si libuje v žaludku a aspoň se nám lépe pošlape🏃, čeká nás totiž dost náročný návrat do hor. Budeme stoupat asi 10 km, takže to by s plným žaludkem moc nešlo.
Najednou dostávám zprávu od Toma, že se s námi běží rozloučit, jsme moc rádi, že ho ještě uvidíme 😍.
Popřejeme si navzájem hodně štěstí a my vyrážíme na další úsek. Tom stále čeká na svůj balík, ale pokud by přišel dnes, tak ještě na cestu vyrazí🙏.
S Rosesem se domlouváme, že bychom došli na kempoviště vzdálené 14,7 mil od Passu. Ok, to máme teda co dělat🙈:

Roses už má naťapáno, takže za to vezme a mizí nám z dohledu, my musíme ty naše parníky nejdříve trošku rozpohybovat🤣. Jde jim to pomalu, ale nakonec se nahoru vyškrábeme🙏, 7 mil za tři a půl hodiny, to je hodně pomalej mazec🤣.
Při stoupání ale tušíme, že tenhle úsek bude jeden z těch opravdu krásných😍:

Na vrcholu dostávám samozřejmě hlad a trošku lituju toho burita🤣, takže si dávám tyčku a trošku tortil, to abych do sebe dostala nějaké kalorie. Martin hlad nemá, tak se vydává napřed pro vodu. Ujišťuji ho, že ho doženu, to bych ale nesměla být příšernej trubec🙈. Dopapinkám si frajerka v klidu tyčku a vydávám se za ním.
Ani ne za čtvrt míle úplně hloupě nesleduju cestu a zabočím někam doleva, neboli do háje🤔. Když se začnu prodírat neprůchozím porostem, tak mi to začne být divné. Vyhrabu Farout, ještěže ho mám už taky🙏 a už se hledám😳, najdu se totálně mimo trail a teď v duchu děkuji Martinovi, že mě naučil pracovat s tou mrňavou modrou šipečkou🙏🙏 (teda pokusil se, očividně jsem to dostatečně nepobrala🙏🤣).
Natáčím se dle šipky, ale mrcha se točí tak zvláštně, že začínám mít obavu, zda se z tohohle vymotám🙏😭. Naštěstí si pamatuju směr, odkud jsem přišla, tak se tam vrátím a potkávám dva jednodeňáky, kterých se ptám, zda nepotkali hikera ve žlutém tričku. Prý ne😳😳, no tak to jsem totálně v háji😭, začínám panikařit, nevím kam jít, co dělat. Najednou se mě pan zeptá, jaké měl dotyčný vlasy🤔, no tričko si neviděl a vlasy pod kšiltovkou jo?🤣 Říkám světle hnědé, ale že měl čepici🤔, jo tak ten je kousek před tebou🤣🤣. Samou úlevou se rozesměju a vezmu za to, abych Martina dohnala.
Martin už si o mě dělal starost, tak na mě na kopci čekal🙏, ani mu nemusím vysvětlovat, kde se stala chyba, je mu to úplně jasné. Budu prý muset projít dalším kurzem🙏:

Vzhledem k pozdnímu startu máme v 17:00 natočeno teprve 10 mil a je nám jasné, že víc už ze sebe nevymáčkneme😥. Roses je daleko před námi, ale snad pochopí, že už dál prostě jít nemohu. Terén je tu opravdu náročný🙏:

Nacházíme kempoviště, kde se může stavět stan, na tomto úseku je to většinou zakázané a jsme rádi, že je tu ještě místo🙏.
Vzhledem k tomu, že jsme nepočítali s touto variantou, tak ale nemáme vodu pro změnu🙈, takže se Martin ještě chudák kousne a dojde pro ní k milí vzdálenému zdroji🙏. Vedle nás si staví stan hikerka, která jí také moc nemá, tak je hrozně moc ráda, že ji Martin nabízí, že jí také přinese😍.
Trvá mu to asi 45 minut, já jsem trošku nervózní, ale nakonec se vrací v pořádku se 4 litry vody🙏.
Za odměnu dostane k večeři o tortilu navíc🤣 a ve 20:00 už se balíme do spacáků.
Dneska míle noc moc, ale výhledy byly kouzelné😍: