35. DEN- myšičko myš, pojď ke mně blíž🤣, rychlostní rekord, Snoqualmie Pass, jo a burger😍: míle 2395, 8

27. 7. 2023

Večer, když jsme už skoro spali, najednou slyším, jak cinkají hrnečky😳. Proberu se z kómatu a uvědomím si, že to jsou naše hrnečky🤔. Ty jo, že by mi někdo připravoval kávičku?😍, dvojitou prosím🙏, bez cukru, bez mlíka, sednu si s ní na terásku, hodim nožky nahoru a nikam nepůjdu🤣.

Pak se probere Martin a prej, co to cinká😳, jo tak ty kávičku nepřipravuješ?😭 Oba dva vyskočíme, protože je nám jasné, že nám něco šmejdí v kuchyni🐭. Otevíráme rychle stan a tam vidíme vetřelce🙏, myšák na nás čučí s otevřenou pusou, my na něj s vytřeštěnýma očima a teď, kdo uhne🤣. Myšák to nevydrží a peláší do svého domečku🙏. My si oddechneme, že to bylo jen takhle malé zvíře, nádobí bereme s sebou do stanu a neklidně usínáme. Zvířátka v noci moc slyšet nechceme🙏. A to vůbec žádná, ani malá, ani velká🙏🤣.
Ráno se budím sama v 5:05, venku vidím, že se už dělá světlo, ale ještě chvíli se snažím ulevit kyčlím, které mě strašně bolí. Ve stanu na spaní není tolik místa jako v posteli, moje postel je dosti tvrdá a ty vystouplé kosti, žebra, kyčle a vyhublá ramena, se nemají o co v noci opřít🙏.Takže je každé ráno trošku bolestivé. V 5:30 se ale nedá už dále flákat, takže se pustím do tradičních činností.
Dnes mě to ráno ale moc neba😭, méďuláky jsem včera schovávala já, takže dnes se nemám s kým hledat😤. Je to nuda jít na jistotu🤣, tak aspoň hledám méďuláky ostatních🤣, najdu jednoho, takže jsem spokojená a můžu jít dělat snídani (z našich méďuláků samozřejmě🤣).
Professor je už dávno pryč, byl už v půl 6, když jsem se vyhrabala ven, také má v plánu dojít dnes do Snoqualmie Passu, tak chce jít na pohodu.
Při oblékání ale zjistím hroznou věc😭, začaly se mi rozpadat ponožky🙏, je to hrozná tragédie, za prvé je mám asi jen rok a za druhé na trailu jsem ještě obchod s ponožkami nepotkala🙏. Zašívat je v tomto místě je nepraktické, tlačilo by mě to při chůzi, takže budu doufat, že ještě chvilku vydrží 🙏. Pro jistotu je budu oblékat vždy na jinou nohu🤔:

Vyrážíme v 6:45, dva hikery, co tu spali s námi, necháváme daleko za sebou🙏, a frčíme směr „město“.
Vzhledem k tomu, že jsme si ve Snoqualmie Passu (SP) zaplatili ten drahý hotel, tak si ho chceme trošku užít, proto máme v plánu to dnes hnát.
Dopoledne je terén k našim bolavým tělům celkem přívětivý, jdeme po rovince, z kopce a dokopečky jsou malé🙏:

Po 6 mílích proběhne tyčka a po 11 oběd u potůčku blízko jezera Mirror Lake, kolem kterého později jdeme, a obdivujeme jeho blankytně modrou barvu 😍:

Poslední míle do našeho cíle moc nepelášíme, mám menší krizičku😭, motá se mi hlava, zalehly mi uši, nechápu jako proč🤔, a začíná mě dost bolet levá holeň😭. Martina nic netrápí to vypadá, tak se snažím být hrdinka, ale pozná na mě, že mi není úplně do zpěvu🙏. Dáváme kratičkou pauzu a pak se jde dál. Už jen 5 mil a bude jídlo😍, to určitě na motající se hlavu pomůže🙏.
Dnes už máme ve 14:00 v nohách skoro 18 mil a trail se rozhodl nám to ještě pěkně vosolit🤔, na poslední dvě míle nám připraví stoupáček, který bychom normálně vyběhli, ale dnes funíme jak lokomotivy😤, to bolí dost🙏.
Naštěstí stoupání trvá chvíli a my se ocitáme na vrcholu a teď už jen seběhnout do SP🙏. Cesta k němu ale vynahrazuje všechny dnešní bolístky😍:

Ve Snoqualmie Passu jsme v 15:30:

A nejdříve jdeme na benzínu pro balík. Pán na nás nejdřív zkouší, že balíky nevede🤔, no jak myslíš panáčku, koukej nám ale náš balík navalit ti povídám🤣. Pán se mě asi lekne a za chvíli náš poklad přináší🙏.
Pak se jdeme ubytovat, hodíme sprchu, pračku, sušičku a v 18:30 už vyhlížíme….:

To byl teda den🙏, po večeři ještě vlítnu do obchodu nakoupit jídlo na snídani a ve 20:00 už ležíme odmočení třemi sprchami po 12 dnech v posteli😍.

Vše nás bolí, ale zítra vyrážíme dál…Měl by se k nám připojit Roses😍, akorát Professor bohužel ne😥. Potkala jsem ho v obchodě, nedošel mu balík, tak tu zůstává o den déle😥. Už se bohužel nepotkáme, to nás hrozně moc mrzí😥😥.