34. DEN- V nohách mám už 500 mil😍, konečně teplo a pořádná hygiena🙏; míle 2375, 6

26. 7. 2023

Hurá, sluníčko a teplo, krásné ráno😍, to vše nás dnes doprovází při hrabání ze spacáku🙏😍:

Dneska se mi ale leze ven těžko, v noci mi i v péřovce byla zima, asi ještě dozvuky posledních dvou chladných dnů, takže vylézám déle než obvykle. Pak se ale nedá svítit, musí se jít dál. Chopím se tedy kuchařského náčiní a kuchtím snídani, ta nás postaví na nohy🙏.
Najednou slyším balení spacáků a Martin už je venku a že má hlad😳. Cože? Úplně mě svým brzkým vstáváním rozhodí, že nevím, co dřív🤣. Najednou nevím, kde máme lžíce, hrnky na kafe, takhle mě vykolejit po ránu🤣.
A jak si tak snídáme, tak kolega hiker, který spal vedle, utíká kolem s toaleťákem a vykoná potřebu hned nad námi ve svahu🤣. Chápeme, že když to přijde, a po ránu je to samozřejmě že lepší, aspoň se pak na trailu nezdržujete🤣, tak člověk prostě musí 🤣, ale my teď tak trochu doufáme, že jeho dáreček nesjede ze svahu až k našemu baráčku🤣🙏. Nesjel🤣, protože sme radši rychle zabalili a utekli🤣.
Ráno se při sluníčku jde krásně, sice máme ještě dlouhé kalhoty, ale pomalu se zahříváme:

Už pociťujeme, že si tělo na každodenní pohyb zvyklo, takže nám to odsejpá jako po másle😍. Ani se nenadějeme, a v nohách máme 12 mil, kdy docházíme k vodě a vaříme oběd🙏.

Hlad máme od samého rána velký, jak kdybysme neměli ani snídani, ani tyčku. Dokonce bysme si k snídani dali i plněné knedlíky uzeným masem🤣, ano, i já🤣, takové čuňátko se ze mě stalo🤣. O jídle si povídáme celé dopoledne, co jiného taky dělat🤣.

Konečně se dostáváme i z lesa trošku výš a zase se nám ukážou krásné výhledy😍, a ještě se, asi naposledy, pokocháme pohledem na sopku Mt. Rainer😍:

Jinak se tady ze mě stal docela slušný a zkušený stopař🤣. Po trailu vídáme různé stopy, dnes jsme například v patách losovi😳, snad si na nás za zatáčkou někde nepočká🙏, a taky narážím na stopu NECHCI VĚDĚT ČEHO🙈🙈. Určitě tudy šla nějaká pohádková postava, uklidňuju se, třeba princezna ve střevíčkách🤣🙈, tak jo, nebo v bagančatech🤣:

Odpoledne je celkem náročné na stoupání, nožky toho už mají dost, ale skákají radostí, když jim oznámíme, že právě ušly 800 km, 500 mil😍😍. Chválíme je, říkáme, že je máme moc rádi a slibujeme, že dostanou po návratu domů odměnu😍, dlouhou koupel, jednu, dvě, tři a pořádnou pedikúru, holky naše, jste borci👍:

Na konci dne, asi na 18. míli, ještě dobereme vodu na večer a ráno a pak dojdeme, nebo spíš dokulháme, poslední 2.5 míle do „kempu“. Martina zlobí levá noha, nárt😥, a mě stále se obnovující se puchýře😥, které jsou na tak pitomém místě, že se nechtějí hojit😥.
Zakempíme v půl 6, za chvíli se přidá i Professor a my spolu opět povečeříme. Je to opravdu hned příjemnější, když máte s kým probrat den a plány na den další. Professor je nadšený z naší hořčice do všeho🤣, prý to ještě nikdy neviděl, ale rád vyzkouší🤣. Prozrazuju mu, že to mám po tatínkovi, ten má hořčici také moc rád🥰:

Professor nám pak ukáže svou postel a my si slíbíme, že ji někdy také vyzkoušíme🥰:

Ve stanu se dnes trošku pověnujeme našim nožkám, zaslouží si větší péči po takovém výkonu🙏. Já se pustím i do menší operace, ale pak uznám, že zítřek bude lepší, zkusím ty nohy nejdřív trošku proprat🤣: