33. DEN: 10 mílové stoupání, Mt. Shasta🩷 a úplně zarostlý trail🙈; míle 1448.8

13. 8. 2024

Noc u potoka byla překvapivě velmi teplá😍, v noci jsme na preskáčku odhazovali svršky a rozepínali spacáky, protože bysme se asi upekli.  Celkem nás to překvapilo, čekali jsme, že tu kvůli vodě bude zima❄️.
I přesto, že sme ale spali u celkem hlučné vody, tak jsme noc měli dost trhanou🙈. Ale zjistili jsme, že to tak máme vždycky po návratu na trail🙏.
Ráno se tedy budíme dost nevyspalí a hlavně rozlámaní🙏🙈. Všechno nás bolí, v noci mě tak bolely nohy, že sem myslela že se rozbrečím😫. Snažím se o ně aspoň „pečovat“, každý večer je buď umeju ve vodě, pokud je🙏, nebo vlhčenými ubrousky🙏. Ale stejně dneska v noci brečely a prosily, ať už jim dopřeju sprchu🙏. Holky, ještě dva a půl dne a bude sprcha, nebojte se🤩🙂.
Venku ze stanu se vyhrabu první já a jdu hrdinsky pro pytel🤔😅. Ten visí tentokrát na mostě😍🙏. Využili jsme, že tu je, a Martínek nemusel hledat strom🙏. Pytel se pěkně houpe uprostřed mostu nad vodou, takže by to méďa měl dosti náročné do něj vlézt a vočmuchávat nám věci😝😅👍.
Jenomže cesta k mostu není úplně jednoduchá🙈 a to mi zapomněl Martínek připomenout🤣. Já frája v růžových pantoflíčkách🤦‍♀️ si tam nakráčím a čekám, že mi asi pytel spadne ladně do náruče🤣.
Snažím se vyhrabat hlínou a kamením pod konstrukci mostu, abych se za ní chytila a mohla se vyškrábat nahoru na most🙏🙈. Snažím se u toho vypadat dobře, kdyby mě náhodou někdo ze silnice, která vede nad mostem, viděl🤣.
Několikrát padám do prachu, ztrácím pantofle, valím se tam jak hraboš obecný🤣🙈. Ty kráso, jak já ten pytel z toho mostu dostanu🙏. Trvá mi to asi dlouho, protože za chvilku přichází Martínek a zírá na tu obalenou kouli prachem bez pantoflí😆🙈. Dělám jakože sem to takhle chtěla udělat, že to k trailu patří🤣🙈.
Dostanu pochvalu, že jsem holka šikovná🥰, vyhrabu se z prachu, nasadím pantoflíčky a jdu ke stanu snést aspoň méďuláčky, aby mi pomohli uvařit🙏.
Po snídani vše sbalíme, Martínek mě přiváže na lano🤣🙈 a vytáhne na trail u mostu🤣🙏. Nechce už riskovat, že se tam zase vyválím🤣. Je na mě moc hodný 🤩🥰:

Ráno nás čeká asi 10 mílový stoupáček😳, vedro je zase jak v sauně🥵. Když ale rozeženem všechny medvědy a vystoupáme trošku nahoru, tak se nám ukáže kráska tohoto úseku😍, Mt. Shasta🩷:

Výhled na ní trvá asi tak 20 vteřin🙈 a pak bum, zase do lesa a tentokrát i do totálního křoví, které teda dost vys..á🥵😰🤔. Proplétáme se houštím a doufáme, že na nás z něj nevyskočí ňákej vlkodlak nebo podobná potvora🙈😫. Mám teda radši, když mám rozhled a ne když si nevidím pod nohy🤣🤣😳:

Na oběd dorazíme k vodě, pro kterou se musí jít cca 0.4 míle mimo trail, takže každý si nabereme 2 litry a vysoukáme se zpět krpálem na rovné místo, kde uvařím úterní menu😍. Podává se TENTOKRÁT….Nudle, tuňák, avokádo, kečup😅😆. Polévku a přílohu jsem nestihla připravit, ale i tak si pochutnáme🤣.

Po obědě a již ujitých 12 mílích se pouštíme do dalších 11.5, abysme došli na kempoviště s vodou🤷‍♀️. Bude to náročné odpoledne, po obídku už nám to moc neťape, ale nedá se svítit🙏:

Vzhledem k tomu, že nejsme zrovna rychlí hikeři🤣, tak si nemůžeme dovolit hodinové obědové siesty, takže oběd se po prvních krocích dere horem ven🤣🙈. Tuňák začíná máchat ploutví, jen otevřít pusu a vypluje na světlo světa😅🤦‍♀️🤣🙈. Snažíme se mu domluvit, ať zklidní hormon, že z něj potřebujeme trošku nabrat energii🙏. Asi po hodince se zklidňuje🙏, usadí se v dolní části břicha a čeká, až bude moct vyplout druhou stranou🤣🙈.
Odpoledne se i sluníčko rozhodne, že nám ten dnešek nedá zadarmo a pere do nás, co jen umí🥵:

Do toho se do cesty staví další houští a k celkové demotivaci mu pomáhají i popadané stromy, které nám občas ani nejdou přelézt🥵😰:

Nebudu lhát, je to dnes masakr, chce se mi brečet, dneska mám motivaci nula😫😰😰.
Snažím se teda aspoň trošku rozptýlit, takže začnu závodit s ještěrkama, kterých je tu mraky😍:

Předbíhám je🤩🤩, dělám na ně tůdle nůdle😝😝 a celkem mě to asi osm minut baví🤣. Pak už mě to ale bavit přestane, stejně jsou rychlejší🙈, tak začnu závodit s kobylkama, kdo dál doskočí🤩. Martínek mě ale hned napomíná, že si akorát něco udělám a ať radši jen bzučím jako kobylka😅🙈. Tak si pak už jen bzukám do kroku a s narůstající únavou už jen nakonec jen chrčím😫🤷‍♀️.
Je to dnes trošku na budku, ale dosoukáme to tam v 18h30👍👏🙏a máme dnes v nohách 23.5 míle🙏. Je to jenom necelých 38 kilometrů, ale my jsme za to na sebe v těchto podmínkách pyšní😍🙏.
Na kempovišti je Julie, jediný hiker široko daleko, nikoho jsme dnes nepotkali😳🙈.
Je skoro až v šoku, věděla, kde jsme spali, potkali jsme se u mostu včera, když tam ona nabírala vodu na večer a noc, ale ještě si kousek popošla. Je ráda, že nás vidí, také nikoho za celý den nepotkala🤣🙈:

Rychle postavíme stan, dáme si společnou večeři dál od stanu a probereme den a plány na den další🙂. Julie moc obdivujeme, jde sama už z Kennedy Meadows South😳, to já bych tu sama nešla ani půl dne😆. Jít ve dvou je za mě opravdu velká výhoda🩷.
Tím, že jsme přišli dlouho, tak uléháme až před devátou a usneme okamžitě, jak kdyby nás do vody hodili🥱: