32. DEN: Zase zpátky na trailu😍, Burney Falls a neskutečná výheň🥵; míle 1425.5

12. 8. 2024

Vemte mi tu postel s sebou prosíííím😍🙏, slibuju, že pak budu ťapat bez odmlouvání😅🙈.
Tak pohodlnou postýlku jsme na trailu asi ještě neměli🙂. Ani tak velký a zařízený pokojík, ani tak pěkné venkovní posezení na zelené trávě😍. Jet do Burney a strávit tu zero bylo nakonec moc dobré rozhodnutí, což nám později potvrdí i Julie, která zůstala v Reddingu.
Vstáváme na ten náš návrat na trail v půl 8, ale vůbec se nám nechce🤣.
Nedá se ale svítit, další úsek volá🥰.
K snídani udělám zase vločky s jogurtem a ovocem, k tomu dvě kafíčka a naposledy si snídani jdeme sníst ke stolu🥰:

Pochutnáme si moc a pak se zase pustíme do snášení věcí z celého pokoje do našich batohů🙈.
Hotelový pokoj má velké výhody, ale i malé nevýhody🤣. Věci roztaháte po celém pokoji a pak se dost nachodíte, když je musíte všechny najít a zabalit😅🙏. Vždycky se taky bojíme, že v pokoji něco zapomeneme🙏. To víte, ve stanu se vám to moc stát nemůže, v tom málem prostoru je vše vidět🙏.
Občas se ale stane, že něco přecijen ztratíte, což se mi stalo v pátek, když jsme docházeli do Truckee…To jsem vám ještě neřekla vlastně…Někde na posledních mílích jsem ztratila svůj krásný zelený kartáček😰😰. M&Msky ho sice našli a poslali nám fotečku🩷, děkujeme hrozně moc🥰, ale oni zůstávali v Donner Passu a do Truckee nejeli. Takže jsme jim poděkovali🩷 a řekli, ať ho vyhodí😫:

V balíku, který si máme dnes na poště vyzvednout, je ale jeden náhradní kartáček, takže zas taková ztráta to nebyla🙏😫, ale líto mi to bylo, to ne že ne😰. Jak máte málo věcí a většinu jen po jednom kusu, tak si jich opravdu vážíte a dáváte na ně velký pozor🙏.
Před devátou hodinou jsme tedy většinu věcí nasoukali do zmenšujících se batohů🙈 a před půl 10 šel Martínek na poštu pro náš balík👏. Dle tracking čísla víme, že tu balík je, ale nevíme jistě, zda pošta otevře🤣.
To se tady v Americe tak normálně stává, někdy otevřou, někdy ne🤣.
Když přijde Martínek k poště, tak už tam stojí jedna zákaznice, která po chvilce praví, jeee, to je super, rozsvítilo se tam🙏, takže dneska otevřou🤣😅🙏. Tak super, jsme rádi, že jsme chytli den, kdy pošta rozsvítila a otevře🙏🤣.
Zpátky je za chvilku a já se vrhnu na balík a zjišťuju, co jsme si sem krom léků ještě vlastně poslali🤣.
To víte, bylo to před celým měsícem a od té doby se toho tolik stalo, že nemám vůbec přehled🙈.
V balíku je nějaká kosmetika, celý balík nových vlhčených ubrousků🙏🙏, nová zubní pasta, papírové kapesníky, třívrstvý toaleťák😍😍, uchošťoury😍😍, mezizubní kartáčky, ten jeden zubní kartáček za můj ztracený🙏, kurta na kufr, který jsme vyhodili, evropská nabíječka na telefon a to je asi vše🙂.
Doplním tedy nějaké léky, které jsme spotřebovali, doplním pár věcí na hygienu a zbytek vyhodíme🙂. Další balík si před sebe už posílat nebudeme. Ještě mě napadlo si ty věci poslat do Medfordu, kam máme dojít a odkud letíme domů, ale cena těch věcí je poloviční než by stál nový balík, takže proto tu zbytek necháváme.
V 10h00 opouštíme pokoj a zjišťujeme, že John, pan majitel, který nám slíbil odvoz na trail, odjel, a přijede až v 15h00😫🙏🙈. No to je super Johne, co teď😰, vždyť ty jsi na nás úplně zapomněl😰. Budeme muset stopovat, akorát tu zrovna zapomněla jezdit auta😰.
Potkáváme paní uklízečku, která když vidí, co to neseme na zádech, tak nám odvoz na trail nabídne🙏🙏. Jo tak tohle zabírá, ukrást v hotelovém pokoji vestavěnou skříň, pořádně ji naplnit blbostma a to i od sousedů🤣🙈, a hodit si ji na záda🤣👏👏. Děkujeme hrozně moc, paní uklízečko🩷, ani nevíte, jak ráda bych vám pomohla uklidit pokoje🤩🤩, tolik se na uklízení doma těším🥰😍.
Paní otevře kufr auta, my tam přes kladku vytáhneme naše skříně s blbostma🤣😅, auto se zadkem posadí skoro až na silnici🙈🙈, a už vyrážíme směr trail, který je odsud vzdálen cca 10 km.
Ještě k našim objemným zavazadlům- máme Gossamer Gear Mariposy, o objemu 60 l, a je na nich napsaná krásná myšlenka- TAKE LESS, DO MORE (Sbal si toho míň a víc ujdeš, to budeš koukat)🤣🙈. No tak my to asi tak trošku nepochopili🙈🤦‍♀️ a děláme to naopak- napakuj bágl tolik, aby se ti podlamovala kolena až ke kotníkům, a tys skoro nemohl udělat jediný krok😅🤦‍♀️🙈🙈.
Na trailu jsme v 10h30, na krajnici u silnice dojíme sendviče, které jsem udělala ze zbytků jídla, a také zde úplně neplánovaně😳😳potkáme Julie, která se sem nechala odvézt taxíkem z Reddingu:

Jsme rádi, že se potkáváme🥰🩷. Julie lituje toho, že nejela sem, v Reddingu byl prý příšerný hic, že se v něm ani nedalo jít pěšky na nákup, tak všude jezdila taxikem🙏. To jsme právě tušili, a proto jsme jeli do Burney, kde bylo, co se týče nákupů určitě lépe a vše nadosah🙏. A nakonec jsme si užili i to poloopuštěné městečko a venkovní posezení u hotelu v trávě😍.
Loučíme se s Julie, asi se zase potkáme až v dalším městě a po svačince se vydáváme na další úsek🤩:

Trail má být teď cca 7 mil po rovině, na jejímž konci by měly být vodopády Burney Falls, tak se těšíme, až je uvidíme😍.
Akorátže jakmile vyjdeme, tak je nám jasné, že tohle bude hodně náročné🙏. Takové vedro jsme úplně nečekali🥵🙈. Je zatím největší, v jakém jsme tu zatím šli🥵, to se nedá přežít ve zdraví tohle🙏🙏😫.
Okamžitě jsme mokří durch, jak kdybysme si zrovna vyprali a zapomněli usušit:

Suneme nohu před nohu ani nevíme jak…Z vedra se nám točí hlava a dělá mdlo😰🥵. Tohle nepůjde, musíme dávat častější pauzy a hodně pít🙏.
U vodopádů by měl být obchod, ale nevíme, zda bude otevřený, když je to tam údajně nějak omezené😫😰. Potřebujeme něco sladkého a studeného prosím🙏. K vodopádům ani nevím, jak dojdu…Nějak mi to přestává myslet, točí se mi hlava😰, ale jsme tu🙏🙏 a obchod je otevřený🙏😍😍:

Rychle kupujeme dvě coly a ty nás staví trošku na nohy🙏. Ten cukr a studené opravdu pomohly🙏. Chvilku posedíme ve stínu a pak si jdeme prohlédnout vodopády🩷, které jsou ale z důvodu rekonstrukce cesty částečně uzavřené. Nevadí, vidíme aspoň něco a jsou krásné😍:

Asi po 30 minutách se vydáváme dál po trailu, musíme dojít cca 6 mil k další vodě a tam se rozhodneme, co dál…Zda to vysoukáme ještě o cca 2 míle výš, nebo zda u potoka zůstaneme🙏.
Cesta je opravdu náročná, zase jdeme vesměs po rovince, ale vedro dělá své🥵, úplně nás vysiluje a my si pak i uvědomíme, že jsme naposledy jedli v půl 11, takže bysme potřebovali dát oběd už🙏:

Nakonec se rozhodneme jíst až u potoka, ke kterému přicházíme před 17h00, a já jdu už z posledních sil🥵😰. Při sestupu k němu se mi udělá mdlo, zatočí se mi hlava a už padám😰😰. Naštěstí padám tak, že si nic neudělám🙏. Martínek mi okamžitě bere batoh, abych mohla vstát a odvádí mě k potoku🙏. Zchladím si obličej, za krkem a za chvíli se mi udělá lépe🙏.
Potkáváme tu Julie, která zde doplňuje krásně studenou vodu a ochlazuje si nohy❄️🙏. I ona říká, že takové vedro ještě na trailu nepamatuje🙈.
My vylohníme každý litr limošky naráz a pak se rozhodneme tu zůstat🙏. Nemá cenu jít dnes dál, nemá cenu jít přes moc, pořád se mi trochu točí hlava, takže u potoka zabereme krásně rovné místečko, postavíme stan a jdeme se dál od něj najíst🙏. Jídlo udělá své 🥰🙏, my nabíráme vypocenou energii a je nám hned lépe🙏. Do postýlek zalézáme v 19h00 a těšíme se, že si po dnešku trošku odpočineme🥱🙏.