32. DEN- celý den v dešti, jsme zmrzlí na kost🥶 a 23 mil🥳; míle 2336,9

24. 7. 2023

Dnešek nám připravil zamračenou oblohu a pořádný déšť, vymrzli jsme tak, že nám o pauzách nudle kapala do jídla, ale bylo nám to úplně šumák🤣. Hlavně, že je co jíst🙏, aspoň toho je víc🤣.
Ráno nás vzbudilo šramocení, vykouknu v 5:15 ze stanu a vidím Toma, jak už se balí a vyráží😳, to je odvaha, takhle brzy a bez snídaně🫣. Ale je pravda, že všichni dnes máme stejný cíl – ujít přes 23 mil🏃.
My se vyvalíme ze stanu v 5:30 a já se pustím do klasického kolečka- nejdříve musím vysvobodit pytel ze stromu. Cesta k němu je pro odvážné a to já jsem🤣. Nejdřív se rozhlédnu, zda pod stromem nečeká medvěd, a pak se na to vrhnu🤣. Lano je dost utažené, tak chvilku zápasím, ale nakonec ty tři oříšky pro Popelku spadnou🙏.
Pak chvíli hledám méďuláky, volám na ně, ať mi napoví, kde se schovávají šmudlíci, mám vás, takhle si po ránu hrát na schovku🙈 (méďuláky vždy večer odnáší Martin, tak mám každé ráno o zábavu postaráno, běhat po lese mezi medvědy a hledat ta naše dítka 🤣). Beztak je schovává poctivě pro to, aby mohl dýl spát😂.
Pak rychle připravím snídani, naservíruju ji až do postele, a nakonec sbalit, vyčistit zuby, doplnit vodu a jde se na to.
Dnešek si pro nás připravil velkou změnu počasí 🤔, od rána je mlhavo, vlhko, nevlídno, ale nedá se svítit, musíme tam nasypat pár mil.
Na zahřátí si střihneme pěkně stoupáček a doufáme, že se brzy zahřejeme:

Sluníčko se snaží probojovat z pod mraků, takže to občas vypadá, že to i vyhraje🙏. Scenérie, které s mraky vytváří, jsou ale překrásné 😍:

Souboj ale nevyhraje😭. Asi po 10 mílích přicházíme k poslední vodě na dalších 13 mil, tak se tu rozhodneme poobědovat, ale jakmile dojíme, tak se rozprší a to celkem fest. Pustí se do nás zima, takže na nic nečekáme, házíme na záda bágly od bahna, takže jsou z nás takové bahnité koule😂 a frčíme dál.

Nevím, co nás žene víc, zda představa, že tam už za pět hodin budem, nebo ta příšerná zima, nebo hlad😂.
Hlad máme dnes pořádný, už hodinu po obědě😳. Takže si v 15:00 ještě musíme dát sušenku, to kručení v žaludcích je nesnesitelné.
Cestou stále vyhlížíme Rosese, vycházet měl v 8:00, ale je dost rychlý, tak by nás měl dohnat.
Asi za tři míle od oběda se dostáváme do Chinok Passu, kde si prohráváme s myšlenkou, že bysme si odskočili do hotelu se zahřát a vykoupat a hoooooodně najíst🙏, ale pak se kousneme a jdeme dál:

Cestou potkáváme hodně jednodeňáků, kteří vyšli na výlet i v tomto počasí. A trošku jim zavidíme, že se vrátí domů do sucha a tepla. My dnes doma sucho mít úplně nebudeme😭.

Poslední míle už bolí, jednak se mi opět udělal puchýř ze strany na patě, akorát je to třetí puchýř v předešlých dvou již propíchnutých puchýřích, takže už je to krvavá rána, která s každým krokem bolí a pálí. A druhak ačkoliv jsme dnes studovali terén, tak nějak jsme přehlédli to závěrečné stoupání.
Připadáme si jak na houpačce, v dešti a větru se houpeme nahoru a dolů jak na pouti, akorát že na konci téhle zábavy nebude cukrová vata😂🙈.

Do kempoviště s vodou přicházíme po 23,3 mílích po 18:00. Je tu už spousta hikerů, okolní les je spálený, tak jiná možnost pro kemp není. Místo ale nacházíme a dokonce ubráníme i jedno pro Rosese🙏, ten přichází minutku po nás.
Tom nás také dohnal, takže postavíme stany a jak se od včera stalo zvykem, tak se sejdeme na večeři u našeho stanu a strávíme spolu zase příjemný večer🥰. Kéž bych chlapům mohla udělat lepší večeři než instantní bramborovou kaši😂.
A jak se tak bavíme, tak Tom dostává díky svým bohatým zkušenostem s medvědy své trail name😍, od teď je to Professor❤️. Své nové jméno přijímá a my jsme moc rádi, že máme na trailu nové přátelé😍: