31. DEN- to nevymyslíš🙈, zase zpátky ve Wrightwoodu🏃‍♀️🙏🙈

19. 4. 2022

Kde a jak začít…Poslední článek končí poznámkou o našem útěku z hor…, tak začnu asi tam…Ale to, že jsme z nich ještě rychleji prchali i večer za tmy a modlili se, ať to přežijeme, to ještě ráno v plánu nebylo…🙈. Jsme v pořádku na pokoji zpět ve Wrightwoodu a teď se pěkně posaďte a poslouchejte🤣🙃.

Včera večer jsme klasicky zkontrolovali předpověď počasí na noc, má být klidná, bez větru a relativně teplá…Počasí kontrolujeme na yr.no, tam nám vychází na 99% přesně, ale dnes se kolegové z Norska nějak sekli…Tuto předpověď pak porovnáváme se satelitním komunikátorem Garmin inReach mini, který tak přesný není, občas si vymejšlí blbosti, ale lepší dvě předpovědi než žádná🙂. Vybereme si tu příznivější přeci🤣.

V noci, zase kolem 22h00, stává se to již pravidlem, se náš dům začíná otřásat v základech. A to naprosto doslova. Tentokrát vichr nazýváme uragánem a doufáme, že se to sem jen zatoulalo omylem z vedlejšího údolí🙏, předpověď se o tomhle ani slůvkem nezmiňovala🙏. Kdepak, tenhle příšerný vichr si se stanem pohrává jak kdyby z toho měl ohromnou srandu, až ho po několika hodinách trhá, vůbec nepomohlo to, že s každým poryvem držíme konstrukci vší silou, tentokrát je silnější než my. Nespíme ani chvíli a čekáme na světlo, abysme z tohoto nepovedeného filmu utekli do údolí, kde snad bude lépe…Nejsme sami, všichni utíkají, zmrzlí až na kost. S vichrem bojujeme i při balení, všechno lítá kolem, ruce máme úplně promrzlé a samozřejmě, abych to nebyla já, tak je mi opět tolik zle, že ještě musím do křoví🙈🏃‍♀️. Nebudu tu raději popisovat boj s přírodním živlem, kterému se můj toaleťák prostě nelíbí🤣🙈, ale posbírala jsem ho všechen🤣, hrdinka😂😀.

Do naší další mety- města Wrightwood- to máme asi 5 mil, navlečeme na sebe, co máme a s bágly sbalenými na úplnýho lempla ( tzn. že vás všechno tlačí, jak jste balili ve spěchu), doslova utíkáme. Ve městě jsme kolem 10h00 a jdeme si rychle dobít mobily k místnímu obchodu, abychom dali vědět rodině, že jsme v pořádku.

Asi po hodince, kdy si k snídani dáváme aspoň colu na energii, se přesouváme na pozdní snídani k místnímu Grizzlymu😍. Svět je zase v pořádku, jsme v teple a máme jídlo a hrozně moc si to užíváme🙏. Třikrát nám dolijí kafe, vůbec nespěcháme a hlavně to do sebe narveme úplně celé🙏:

Ve 12h00 se na nás obsluha už nemůže dívat, tak nám bez ptaní dává účet, a tak pochopíme, že tu týden nemytí smrdíme už dlouho😂. Zvedáme kotvy a jdeme dokoupit jídlo na dalších pět dní. Potkáváme ostatní hikery, ti si zde berou den volna, to my ne, my hrdě pokračujeme🙈. Kdybysme věděli…Na poště vyzvedneme balík, ve kterém je i naše nalezená podkova pro štěstí, ale vzhledem k tomu, že si další balík před sebe nyní neposíláme, tak ji tu necháváme pro jiné…Ať vám přinese štěstí🙏❤:

Jakmile máme vše, tak jde kolem paní, která nám nabídne odvoz zpět na trail. Nebudeme ale začínat tam, kde jsme dnes spali, kvůli neschůdnému sněhu půjdeme alternativu trailu, protože jsme si nesmeky odeslali bohužel dál😪. Tato alternativa kopíruje trail, jen v jiné nadmořské výšce. O míle nepřijdeme, najdeme dokonce ještě víc. Jdeme tedy na to, moc se těšíme, ale jsme si vědomi i rizik- tuto cestu nechodí moc lidí, takže se tu vyskytují pumy, vážeme tedy na batoh rolničku, abychom byli slyšet a nahlas si povídáme. Cesta je nenáročná a zase je na co koukat😍:

Dokonce překračujeme i říčku, ve které se vykoupeme a vypereme ponožky samochodky🙈. Jako nečekejte velkou vanu, ale na trailu vám ve finále stačí fakt málo🙏:

Po cca 2.5 mílích přicházíme k příjemnému kempovišti, kde bychom si klidně už postavili stan, kdyby nebylo teprve 16h00. Jdeme zkusit tedy ještě ukrojit pár mil, tentokrát už budeme stoupat směrem k PCT, bohužel mapa neukazuje, jak náročné to stoupání bude😳. Normálně nás cesta vede přímo přes skály a sypající se suťoviště a tady se teda i tomu největšímu hrdinovi musí rozklepat kolena🙈, kor s báglem, díky kterému nemáte žádnou stabilitu. Nevěříme vlastním očím, když v tom zakopnu a padám…Do nohy se mi zapíchne větev a já volám na Martina, který je bohužel za rohem, tak mě neslyší.. Snažím se uklidnit, zamotané nohy rozmotat a vytahuju větev. Nic to nebude, noha ale začíná bolet fest, snad bude jen naražená🙏. V tom se už zpátky řítí Martin s očima navrch hlavy, že dál to nedáme, je to moc nebezpečné😪. Shodujeme se na tom oba dva a obracíme to zpět…Co teď ale? Musíme se z toho nějak dostat. Ráno moudřejší večera…Stavíme stan na tom kempovišti u řeky a plánujeme, co budeme dělat, není tu ale ani žádný signál…To se nám moc nelíbí, ale co se dá dělat…

Nějak se nám tu ale celkově něco nezdá, takový divný to je🤔. Ještě to obejdeme a na tabuli visí upozornění, že tu jsou medvědi a pumy, ať tu nikdo nekempuje. Hm, tak super. Je 19h00 večer, to jste nám to oznámili brzy😳🥺. No nedá se nic dělat, to dáme, musíme, přesouváme se hned vedle záchodů, abychom měli kam utéct a kde se schovat a do jednoho z pytlů dáváme raději peněženky, pasy a satelit, kdybychom museli rychle utíkat, ať to jen popadneme.

Nejradši bych se rozbrečela, ale na to teď není čas, proč by ten medvěd chodil zrovna na nás, ten tu na nás zrovna tak čeká celý den🙈, snažim se uklidnit. Rochnim se ve stanu, balím jídlo, abychom ho pověsili na strom, když v tom ke mně přijde úplně bílý Martin, že chytil signál a jak zjišťoval něco o tomto alternativním trailu, tak na něj jako první vyskočilo upozornění, že tu v lednu a únoru došlo dvakrát k napadení nějakým chlápkem nožem🥵🥵.

Pecka, dělá se mi zle, chce se mi zvracet, co teď? Martin že mi to musel říct, ať rozhodnu…Jak rozhodnu?? Je 19h30, už se stmívá, spíme skoro v záchodech, aby nás nenapadla puma a nerozkrojila si nás s medvědem k večeři na půl a já mám teď říct, jasně, balíme to a ve tmě jdeme domůůů😳🤔. JOOOOO! BALÍME TO A UTÍKÁME 5,5 KM NA SILNICI!! RYCHLEEEEEE! Já už tu nebudu ani minutu!!. Sice nevíme, co budeme na té silnici dělat, co když tam čeká ten vrahoun s nožem, ale takhle rychle jsme se ještě nikdy nesbalili, asi tak za 2 minuty, za běhu ještě balíme stan, který za námi vlaje…

Nasazujeme vražedné tempo, nohu mám po tom pádu v jednom ohni a ještě k tomu máme pod kalhotama už pyžama, takže z nás leje, ale to vem čert…Po cca 2 km přibíháme na první silnici, která se má napojit na hlavní, odkud doufáme pojedou zástupy aut zpět na Wrightwood a my chytíme stopa. Přijíždí nějaké auto, prý ať stopuju. Jasně, posraná až za ušima, už v autě vidím chlápka s nožem a na zadním sedadle má medvěda, který si nás dá jako zákusek. Zavřu oči, natáhnu ruku a….Auto nezastaví, uf!!!! Zastaví až cca 200 m před námi, zhasne světla a čeká😳. No do háje zelenýho, teď už brečim fakt, takový strach jsem ještě nikdy neměla🥺🥺. Za chvíli nasedá a odjíždí…Asi byl venčit toho medvěda, snad, asi, nevim, hlavně, že je pryč🙏. A já už rozhodně stopovat nehodlám🥺🙏.

Martin se celou dobu snaží objednat uber, do města je to asi 40km, to nedojdeme pěšky, za tmy, s pumou v zádech, akorát je tu fakt špatný signál, tak se nedaří. Mě už skoro vomejvaj, už je tma a na kopci nad námi se rozsvěcuje kříž a všude kolem štěkají psi, paráda, ještě to k tomu:

Najednou Martin chytí signál a uber se podaří objednat, akorát s tím, jak běžíme k hlavní silnici, tak to hrozně kolísá a my si nejsme jisti, zda to řidič nevzdá🥺🙏, prosím jen to ne. Ježiš Ameriko, tomuhle říkáš pokrytí? Vždyť všude jen hledáme signál, zkus se jednou trošku pochlapit! Martinovi se podaří dovolat řidiči, tedy paní řidičce, která se nám tamé snažila dovolat, ale neúspěšně, tak už to vzdala a jede pryč🥺🙏, proboha, otočte to prosím, mám tu zraněnou manželku…Paní se asi dost bojí, jet do takové pustiny sama pro nějaké magory, kteří se vynoří z lesa, ale za chvíli je tu🙏🙏, děkujeme ji stomilionkrát a objímáme se. Co na tom, že nemáme kde spát, hlavně že budem ve městě, lehnu si třeba do parku. Cesta trvá 40 minut, masakr, to bysme šli rok a ve 21h30 nás paní vyhazuje uprostřed Wrightwoodu. Zaplaťpánbuh za paní, za celou dobu po té hlavní silnici neprojelo jediné auto🙏😳.

Začínáme obvolávat ubytování, ať to stojí, co to stojí…Nic, nikdo nezvedá…Jdem tam tedy prosit osobně…Procházíme kolem místního Country clubu a vidíme dva známé hikery, jak si nesou pizzu, rychle se ptáme, kde jsou ubytovaní, oni mávnou na paní, která je vyzvedává autem a ta že má prý ještě volný pokoj😳😳🙏🙏🙏, děkujeme hrozně moc🙏🙏. Nasedáme do auta a já se ohlížím k obchodu, kde jsme nechali podkovu…Asi si ji zítra zase vezmeme zpět…

Musím říct, že to, jak zachoval Martin klidnou hlavu a jak nás z toho bravurně dostal, je na medaili a to rovnou zlatou! Nebýt jeho, tak jsme někde v háji zeleným a napůl okousaný od medvěda🙏 ❤❤❤❤.

Ubytování je v nějakých lázních, velmi příjemné prostředí, dáváme dlouhou sprchu a asi tu zůstaneme dva dny…Nějak potřebujeme nabrat síly…Dnes jsme nachodili přes 30 km, akorát se do PCT nezapočítají🙈:

Jsme úplně vyšťavení ale už v bezpečí🙏🙏.