30. DEN: Přesun do Reddingu, neexistující místa v buse😅🙈, neexistující bus a nakonec šťastně v Burney; stále stejně mil🙏😅
10. 8. 2024
Včera jsme šli spát kolem půlnoci, nějak jsme byli ze všeho celí rozjančení🤣🙈. Byli jsme rádi, že jsme se přesunuli kousek dál, i když ne po svých😪, ale takový trail někdy je, a my ho musíme poslouchat a respektovat🙏.
Ráno se budíme o hodinu dýl než obvykle, budík zvoní v půl 7, a pak to zase začne😅🙈. Někdy si říkáme, že se těšíme na ráno doma😍, až nebudeme muset vše balit do malého prostoru a dáme si v pyžamu a v klidu mícháná vajíčka na cibulce se slaninou a čerstvým pečivem na naší terásce🥰.
Ale také víme, že až se to stane, tak budeme vzpomínat na trail🩷 a i na města, ve kterých jsme byli, protože tohle si prostě nenaplánuješ🤣🙈.
V motelu, kde si zapsali přesný počet ručníků, mýdel a toaleťáku, které nám vydali, a kde je zakázáno vařit na pokoji, dělám snídani🙂😁. Bez ní nikam nejdeme, to musíte prostě pochopit🤣.
Takže zapnu klimošku, pootevřu dveře, aby detektor požáru nic nezaznamenal🙏, a vařič už vesele rozjíždí svou ranní šou🤣🍔.
Méďuláčci si ze mě trošku vystřelili😝, říkali, že kaše došly😳🤦♀️, ale když jsem je ráno prohlížela s nadějí, že tam něco k snídani najdu, tak mi najednou podaly čtyři pytlíčky kaše😳. Teda hoši, vy jste ale šprýmaři🤣😝. A já se zastyděla, že nemám úplně přehled o tom, co jejich bříška skrývají🤦♀️🙈😅.
Posnídáme v postýlce, pak proběhne sprcha a po ní balení🙏😆. Jako jde nám to velmi dobře, každá věc má své místo, jsme v balení už velmi rychlí🙏, ale jsme u toho trošku nervózní…To víte, na trailu to je tak, že prostě musíte ujít ten den „jen 20 mil“, ale teď musíme ujet 160 mil busem do města, které neznáme🤔😫.
Do busu nám s sebou balím teplé oblečení❄️, předpokládáme, že tam zase bude hotová sauna😅, a také přihazuju pár kousků k jídlu🙏.
Zbyly nám nějaké tyčky a pár oříšků, tak aspoň něco, abysme neumřeli za ty 3,5 hodiny hlady🙏😅.
V 8h20 si voláme taxi, aby nás ten kilometr na nádraží odvezl🚅.
Hlavní město Kalifornie v nás opět úplně nebudí důvěru🤔. Do motelu se bez kartičky nedostanete, nedostanete se bez ní ani před motel na parkoviště🙈, a oni asi vědí proč🙏. Takže pěšky se nikam sami bez bodyguardů neodvažujeme😅🙏:
Paní taxikářka po chvilce jízdy pozná jiný přízvuk, tak se s námi dává do řeči, a dozvíme se od ní, že se chystá do Evropy, konkrétně do Bulharska, na svatbu svého syna🩷. Po cca 3 minutách jízdy se rozloučíme a navzájem si popřejeme happytrails🤩.
Nádraží, ze kterého nám bus jede, po ránu zase žije😰🙈. Bezdomovci si sem chodí vykonat různé ranní potřeby🙈, takže dojít si tady na wc je zase dobrodružství🤣🙈. A pokud čtete pozorně, tak víte, jak to mám s tím čůráním před dlouhou cestou busem, kde není wc🤣🙏. (Jenže ono nakonec v buse bude🙈🤣, a skoro soukromé🤣🤣🤣🙈).
Na wc jdu 4x a pokaždé potkám jinou paní🙈. Raději se tu k potřebám, které na toaletách vykonávají, nevyjadřuji🤦♀️🙈, a dělám, že nic nevidím🙈🙈.
Hala je plná cestujících, kteří čekají na dálkové busy, někteří míří až do Portlandu třeba😳, to je dálka ty jo😳.
Náš Flixbus přijíždí o 15 minut déle než říká jízdní řád😫, a paní řidička je rázná žena👍. Hned si sjedná pořádek a začne nám v hale kontrolovat jízdenky.
Akce trvá natolik dlouho, že se mi začne chtít zase čůrat🤣🤣, ale když si vzpomenu na to, co se děje na záchodech🙈, tak už tam jít nehodlám😫🤦♀️.
Po kontrole se jdeme nalodit🤩. Zavazadla mají v kufru autobusu přesné místo podle toho, kam frčíte🙂. Hlavně to nesmíme poplést, aby nám paní řidička nedala za uši🤣.
Martínek tedy ukládá batohy a já, že mám jít najít rezervovaná místa😍.
Těším se, že se rozplácneme na sedačkách 15 A a B, budeme zobat zbytky tyček a oříšků🤩, a budeme sledovat cestu a nebudeme muset plánovat, zda máme dost vody a jestli bysme už neměli filtrovat novou🙏.
Když projdu celý autobus až k číslu 15, tak na našem rezervovaném😡😡 místečku sedí, promiňte mi to slovo, smažka🤣🤦♀️, která se nehodlá odstěhovat jako😡🙏. Říkám pánovi slušně, ať odejde, že jsme si to místo zaplatili jako🤣🙈. Ten mi ukazuje svou rezervaci, že on taky😳😳. Co teď, chce se mi brečet, chci ze Sacramenta pryč🙏, ale víc sedaček s číslem 15 tu není😰.
Pak přichází Martínek, že máme rezervovaná místa 15 C a D🤣🙈.
Omlouvám se pánovi milionkrát, tomu je to ale fuk, hrabe si v batohu další dávečku😅🙈, a pak mě napadne se otočit a hledat teda to naše céčko a déčko🤔.
Je to jen přes uličku a místo sedaček tam je záchod🙈🙈🙈. Tak jako přála jsem si mít záchod u ruky, ale sedět na něm 160 mil, kor když je jenom jeden🙈, to sem si úplně nepředstavovala🤣🤣.
Dobře no, co teď teda, máme rezervovaná místa, která tady znamenají záchod🤣🤣, takže jdeme tuto podivnou situaci reklamovat k paní řidičce😅🤔🙈.
Jde tam Martínek, já nemám odvahu🙈, paní řidičky se celkem bojím🤣. Martínek jí opatrně říká, že se stala chyba😳, že máme sedět na záchodě jako🤣. Ta se na něj podívá a bez mrknutí oka řekne, no tak nějaké sedačky přidáme😅🤣. No tak jo, ale dělej, chce se mi čůrat🤣.
Pak nás ale posadí na dvě volné a já se uklidním🙏. Záchod je volný, mohu si na něj tedy chodit, jak se mi zachce, a mohu u toho zobat oříšky😁👏.
S půl hodinovým zpožděním vyrážíme směr Redding, oblekáme mikiny, abysme v té Sibiři nenastydli❄️☁️🙏, a přemýšlíme, jaké to asi bude v Burney, kam bysme se měli dostat dalším busem🙏:
Cesta trvá přes tři hodiny, ale celkem uteče🙏. Krajina, kterou projíždíme, je seschlá jako trout☀️, tak moc foteček s výhledy dnes neukážu🤣:
Během cesty si píšeme s naší kamarádkou Julie, která s námi také ťape, jaké má plány. Ona se dostala do Reddingu už včera v noci a vyčkává…Také neví, co dál😰. Všude se objevují nové a nové požáry,😰🙏, je to letos taková ruleta…😰. Jeden požár dnes vznikl cca 15 minut po našem odjezdu z Reddingu😰😰:
Ona dnes v Reddingu ještě zůstane, my chceme dojet až do Burney, měl by tam jet dnes autobus🙏.
No a jak si tak sedíme a pozorujeme tu krajinu, tak nás napadne zkontrolovat ty busy…A pak to uvidíme😳🙂🙈.
My sme ale trubky proboha🤦♀️😡, my si spletli slovo WEEKDAYS s WEEKENDS😅😅🤦♀️🤦♀️🙈, takže zjišťujeme, že dnes ani zítra se busem zdarma do Burney nedostaneme😫🤣🙈. Nás picne snad🙏. Bus, kterým jsme měli jet, neexistuje😳😫🙈🤣:
Co teď, no tak jo musíme zůstat v Reddingu do pondělí🙈.
Hledáme motely, porovnáváme vzdálenosti k obchodům, a pak nás napadne se podívat, kolik by stál uber (taxi)… a porovnáme ho s hotely v Reddingu🙏.
Nakonec to vypadá, že cena by vyšla cca plus mínus stejně…Dvě noci v Reddingu, městě, které je celkem velké, a kde byste si i na malý nákup museli volat taxi🙏, a taky byste se báli jít někam pěšky sami🙈…Nebo dvě noci v motelu pro PCT hikery v Burney, plus přesun za cca 60$ tam…Spočítáno, sečteno, podtrženo…jede se do Burney🤩.
V Reddingu jsme ve 13h00…Ještě si ale chceme naše plány v klidu projít…Takže nejdříve volám do Motelu v Burney, zda mají volný pokoj…
Mají🙏✅️.
Pak kontrolujeme cenu taxíku, zda stále platí 60$…
Platí…🙏✅️.
No takže není čas ztrácet čas…Objednáváme taxika, a za chvilku se vezeme do hiker města, kde čekáme zástupy hikerů😅🤩.
Cesta bude trvat asi hodinku. Pan řidič asi před jízdou pohulil🤣🙈, takže má občas problém se držet ve svém pruhu🤣🙈, ale hezky nám k tomu hraje🤩🙈.
Klimoška jede zase na max, takže oblékáme mikiny a těšíme se na těch 40 stupňů venku🤣.
V Burney jsme v 15h00 a zhulený pan řidič jízdu zvládnul bravurně👍. Celou cestu na odpočívadlech zastavoval a pouštěl pomalejší auta🤣, úplně stejně, jako to dělám já😅🙏, mohli bysme si o téhle strategii povídat hodiny🤩. Jenže pán je dost sjetý, takže se do konverzace raději moc nepouštíme🙈.
V motelu nás pouštějí do pokoje dřív🙏, dostáváme PCT slevu, sprchu bereme útokem a pak se jdeme někam najíst…:
Jenže.. 😳..Restaurace jsou zavřené😳, turisti nikde😳, PCT hikeři žádní😳, co se to tady děje jako????
Nakoupíme si tedy aspoň v obchodě pečivo, sýr, šunku a zeleninu a cestou zpět do Motelu se stavujeme v kostele, kde nechávají spát PCT hikery zadarmo…
Tady bude lidí, tady to bude žít…Ale nikde nikdo…😳. Žádný hiker tu není…nemáme s kým probrat plány😰. Co se to tady děje?? Jsme ve správném Burney??🙏
Venku potkáváme paní, která zalévá kytičky, a ta nám prozrazuje, že hiker bublina odešla před týdnem a další nečekají kvůli ohni, který je odsud vzdálen jen 30 mil😰.
Všichni se bojí…Ale nebojte se o nás…, fouká na druhou stranu a 50% požáru je už pod kontrolou🙏.
Dneska sice nařídili nové evakuace, ale opačným směrem😰😰.
Je to hrozné říct, ale my můžeme jít naštěstí dál🙏.
„Domu“ tedy dorazíme se zvláštními pocity, ale věříme, že bude vše v pořádku🙏.
S večeří se přesuneme ven na lavičku, pozorujeme západ sluníčka a věříme, že aspoň těch zbývajících 300 mil dojdeme…🙏🍀🩷: