28. DEN- Washington a jeho mraky komárů🫣 a americké Kozí Hřbety🥰; míle 2261, 7

20. 7. 2023

Dobrá zpráva je, že v tom washingtonském komárově nejsme sami🙏, už od rána kolem nás chodí spousta hikerů, jeden se dokonce vynoří z vyhlídky, kde jsme včera pozorovali západ slunce a kde byl krásný tentsite.
Špatná zpráva je, že od rána od 5 hodin na nás zase útočí ty potvory😭, to je vážně na budku už. Snídani připravuju za běhu, ještě musím běžet k potoku pro vodu a přefiltrovat ji. Martinovi se už od včera pořád točí hlava 😥, tak máme trošku starost, co to může být😥🙏.
Snídaně proběhne klasicky jak v Oregonu- ve stanu, zamčeni na sto západů, aby se k nám ty prťouni neprokousali😭. Kdy tohle skončí?😩
Náladu nám ale nezkazíte vám povídám, jednak máme úchvatný výhled a druhak dnes protneme naší letošní polovinu trailu- 630 km🥰. Tak šup, jde se na to🙂:

Vzhledem k tomu, že vycházíme brzy, tak jsme svědky probouzející se krásky, hory MT. Adams, sluníčko se do ní začíná opírat a my se nemůžeme na tu nádheru vynadívat😍:

Asi za milí přicházíme k brodu, doufáme, že proběhne suchou nohou🙏. První jde Martin, aby mi gentlemansky vyšlápl cestu, pro mě je to po tom, když jdu v jeho stopách, brnkačka😘. Sice se mi trošku zamotne hlava, když jdu přes nestabilní kmen, po kterém se přechází, ale ustojím to🙏.

Celé dopoledne obcházíme po rovince horu, která nás v noci hlídala, až se od ní po cca 12 km odpojujeme a vstupujeme do Goat Rocks Wilderness. Na tuto část trailu jsme se moc těšili, to bude podívaná😍.

Oběd zase proběhne za běhu, jako já mám běh ráda, dokonce si prohráváme s myšlenkou, že si na podzim zaběhneme Liberecký půlmaraton, ale u oběda běhám teda nerada😤. Nejenže máme většinou celkem stísněnou kuchyň, do které se nám nyní cpou ještě hmyzáci všeho druhu😡, ale že nás budou nahánět i v jídelně, tak toho mám teda už tak akorát🤔😡, ani na židlích sedět pořádně nemůžeme 😭. Plácáme se navzájem lžícema a doufáme, že jich zamordujeme co nejvíc🙏. Obědová pauza trvá asi tak 15 minut se vším všudy, ani si nestíháme pořádně odfrknout, natož se v klidu najíst. A to dnes máme zrovna takovou delikatesu😍, kuřátko😍. To je jedno, že je z pytlíku a že je ho hrozně málo😩, je to příjemná změna oproti rybě, kterou už jsme měli možná celou, když sečtu všechny porce z dosud snědených pytlíků😂😂.
Po obědě proběhne i rychlá koupačka v potoce a frčíme dál.
Komáři to taky balí, hází si na záda bágly a vyráží s námi🤮. Měli jsme si venku nechat ty lžíce, aspoň bysme jich víc ubouchali🙏. Nasazujeme včelaří obleky, ošetřujeme se Deetem a doufáme, že z něj nic nechytíme😃.

Odpoledne si střihneme ještě menší kopeček a při jedné vydýchací pauze, u které zase běháme, ale aspoň bez báglů najednou slyšíme praskání větví 😳, kouknu za zatáčku, odkud jsme přišli, a tam něco velkého hnědého 😳😳, vykřiknu, ale hned si uvědomím, že nesmím utíkat, ať už je to cokoliv. Martin je statečnější než já, jde za roh a tam vidí na cestě srnku, která se nás vůbec nebojí😳 a ještě pózuje do objektivu😂:

Zklidním se, zamávám srnce a jdeme dokončit dnešní den. Vystoupáme na dnešní vrchol a po dvou dnech chytáme signál, tak nahazuji článek a píšeme rodině, že jsme v pořádku.
Místo pro stan nacházíme u posledního zdroje vody na hodně dlouho, tak tu i po cca 18,5 mílích zůstáváme. Komáři dorazili taky, tak si asi dáme společnou večeři, když už jste se sami pozvali, koukám🤔🤣.

Večer doslova vytuhneme, ani si nestačíme před usnutím dojít na záchod😂. No kdo by tam taky chodil vlastně, byla jsem jednou a schytala to pořádně 🙈.