23. DEN- výheň, zase prales a ježibaba🫣; míle 2179,3

15. 7. 2023

Ještě než jsme včera večer usnuli, tak nás z polospánku probudil hrozný řev😳, všichni vyskočili ze svých stanů a poslouchali, co se to děje🫣. Byl to mužský hlas a vypadalo to, že něco plaší, tleskal u toho rukama a občas to proložil bouchnutím hůlek. Usoudili jsme, že plaší medvěda, na jiné vysvětlení jsme nepřišli🙏. No v klidu nás to moc nenechalo, byli jsme rádi, že všechny méďuláci jsou dále od stanů, jen těm začínajícím hikerům to stále nedošlo- své jídlo v igelitovém pytli měli vedle stanu, tedy i našich stanů, a vesele si pohulovali travku. No je pravda, že kdybysme si taky dali, tak by nám ten medvěd byl jedno🤣🙈.

Nic více jsme nevymýšleli a doufali, že ten statečný chlapík zvíře odehnal hodně daleko🙏.
V noci jsme ale spali dobře, spí se prostě lépe, když máte kolem jiné hikery.
Ráno zjišťujeme, že ještě jeden stan přišel a vměstnal se mezi nás, prý přišli v devět večer, tak věřím, že byli opravdu rádi, že v tom krpále našli místo🙏.
Ráno se všichni hrabeme ze stanů zhruba stejně, on když vstává jeden a máte stany tak blízko, tak musí vstávat stejně všichni najednou😂.
Jako na povel si všichni začnou snášet své méďuláky, krom huličů, ti to mají jednoduché, nikam do lesa vzpomínat, kam je večer ukryli, nemusí 🤣, a začne se vařit snídaně🙂, jak v hotelu s all inclusive🥰.
Po snídani proběhne u vedlejšího stanu ještě jedno huleníčko, připadáme si jako v Mojave🤣, a pak už se vydáváme vstříc neskutečnému parnu v pralese😤.:

Čeká nás strmé stoupání, asi 8 km vzhůru a do pěti minut jsme promočení skrz naskrz. Vedro je naprosto nesnesitelné😤, je tu hrozně vlhko, takže se nám až točí hlava😭. Nic, musíme zvolnit a dávat častější pauzy:

Občas se ukážou výhledy, tak ty vydýchací pauzy mají i své kouzlo🥰:

Při jedné pauze u lesa najednou ale slyšíme příšerné kvílení😳, vůbec nechápeme, co tohle může být🙏. Fantazie zase pracuje na plné obrátky, takže usoudíme, že tam bydlí ježibaba😂, teda já usoudím, Martin si zase poklepává na čelo a doufá, že mi ještě nehráblo😂. Je pravda, že se tu člověku trochu zmenšuje mozek, tady se řeší jen míle, voda a místo pro stan😂, mnohdy nevíme, jaký den vůbec je🙈. No přes ten les jít musíme, ale pro jistotu se dívám kolem sebe, až ta ježibaba poletí kolem, tak ji kdyžtak sejmu hůlkama🙏👍.

Oběd proběhne po 10 mílích, tedy v naší polovině dne, u krásného potoka Rock Creek a my neváháme a skáčeme do vody, mít ještě nafukovací lehátko, tak nás odtud nikdo nedostane 😍. Vaříme si i kafíčko a mácháme unavené nožky, jak jen to jde🙏:

Strávíme tu nestadartně celou hodinu a pak už se musíme zase začít pohybovat, i když se z této oázy, kde není ani takový hic, vůbec nechce😥. Čeká nás opět prudké stoupání, takže koupel jakoby nebyla🙏, jsme zase durch, ta vlhkost je opravdu neskutečná:

Poslední kilometry zase hodně bolí, protože to, co jsme nastoupali, musíme zase sejít k potoku a paradoxně se nám z kopce jde hůře, bolí nás v dopadech paty a máme už zase vlky🤣, takže se těšíme k našemu cíli, potoku Trout Creek, kde se zase budeme moct vykoupat a vypudrovat, kde to jen půjde🤣.
U potoka jsme v 18:00 a jsou tu jen 3 místa pro stany, dvě už jsou zabrané🙈, takže zabíráme to poslední, které není moc rovné, ale lepší než žádné. Už nás nikdo nikam dál nedostanete 🤣.
Nejdříve se vykoupeme v krásně studené vodě, přepereme si propocené oblečení a hodíme do sebe tortilu s hořčicí a párečkem a pár oříšků.

Hlad z toho vedra moc nemáme, tak jíme jen proto, že musíme😂.
Jíme dál od stanu, na méďulácích, které pak za odměnu necháváme u potoka, aby se mohly taky trošku pokochat, když jsou celý den zavření v báglech chudáčci🙏: