22. DEN- spaní uprostřed „tornáda“, stoupání 1.629 m, pizza ale ne pro nás🙈, celkem 248, 2 mil

10.4.2022

Tak jak to bylo s tou dnešní nocí? No upřímně bychom tento zážitek přenechali jiným, ale zdá se, že jsme ještě nezažili vše🙈. Včera jsme tedy těsně před ulehnutím přestěhovali stan na bezpečnější místo, aby byl schovaný za keřem, nicméně ani to nestačilo. Asi kolem 22h00 slyšíme neskutečné burácení, jde to ze všech stran, já schovávám hlavu do spacáku, Martin pootvírá na jedno oko stan a čekáme, co bude, bojíme se zemětřesení😪…Najednou udeří vítr takovou silou, že nám vytrhá kolíky od stanu ze země a odnáší ponožky, které vždy sušíme venku na botech. Divím se, ty ponožky jsou díky špíně těžší než boty samotné🤣🙈. Rychle utíkáme ven, pumy nepumy a chytáme je, aby je neodnesl potok, který je blízko, přecijen máme jen dvoje🤨…Poté se otočíme ke stanu a vrchní plachta drží na posledním kolíku, běžíme zachránit i jeho. S vichrem zápasíme jako o život, nakonec se podaří vše ukotvit a zatížit kameny a zalézáme i s ponožkami dovnitř. Ten smrádek se nedá ale vydržet🤣, ještěže tu co dvě minuty profoukne takový vánek, že to máme jako rekuperaci🙏. V duchu si říkám, že příště, když bude možnost, tak peru ponožky před spaním. Jo to příště rozhodně udělám! Pokud se nám dnes podaří usnout, tak ponožky tomu rozhodně pomůžou🤣. Vítr neustává, ba nopak se nám zdá, že sílí a my se s každým poryvem pověsíme každý na půl stanové konstrukce a doufáme, že to pomůže🙏.

Nevím, zda to věšení na konstrukci stanu pomohlo, ale asi ve 2h00 můžeme přestat cvičit, vítr se utišuje a my usínáme. Jako co tohle se tady děje, to fakt nechápeme, mnohdy není k večeru žádné kryté místo, takže v tomhle vichru být někde nahoře na planině, to je na pováženou🤔. Seznam jménem vichr už je za mě plný až až, takže nám drahé PCT přihraj zase nějaká zvířátka🙏🤣, těch bylo ještě málo🤣.

Ráno jsme opět jak vyvoraní čipmani, Roy a Eric jsou na odchodu, dělají, jakoby se nic nestalo a jediný, kdo se s námi loudá, je Tim. Ten říká, že jako něco zaslechl, ale spal dobře🤣. No jo, to se ti to mluví, když spíš na cowboye ( bez stanu) a máš špunty do uší🤣🙈. Tobě to maximálně prohráblo pěšinku🤣.

Na cestu dnes vyrážíme kolem 8h00, klasika, dopoledne nemusíme řešit vodu, jdeme stále podél potoka jménem Mission Creek a pro změnu stoupáme jak blázni skrze San Gorgoino Wilderness- dnes ještě výš jak na Sněžku🙈🤣:

Naštěstí je takový opar, tak není tak příšerný hic a jak jsem již psala, dochází nám jídlo, tak o to jsou batůžky lehčí. Nevím, co nás žene dopředu víc- zda je to blížící se mega ochlazení, nebo docházející jídlo, nebo pizza nebo pivo, nebo postel, nebo sprcha, nebo vyprané voňavé oblečení, nebo prostě úplně všechno dohromady🤣, tady se člověk těší na každou „blbost“, ale zároveň si uvědomuje, že tohle blbosti nejsou…

U poslední možnosti dobrat vodu si dáváme i oběd a smáčíme unavené nohy😍.

Musíme uznat, že nohy jsou teda držáci, to, co nastoupaly za poslední dny, to je na medaili v podobě dlouhé sprchy s mýdlem, jakmile dorazíme do města🙏.

Po obědě bohužel zase chvíli procházíme spálenou oblastí, z čehož je nám smutno, tady byly tak krásné lesy, což se nám potvrzuje zanedlouho, kdy vcházíme do nezničené části, a to je úplně jiný pohled❤:

Poslední míle ukrajujeme s velkou bolestí zad…To stoupání je prostě znát, sotva lezeme. Místo, snad dobře kryté, nacházíme po 18h00 a zanedlouho se k nám přidává další hiker, který si vedle nás v rendlíku ohřívá pizzu😳🤣🙈, prý sorry guys, jestli to moc voní, co máte vy?🤣 Čínskou polívku- poslední, nemusíš se omlouvat, my si dáme pizzu zítra a čerstvou a stokrát tak větší🤣, sorry jako😁.

Zkontrolujeme ukotvení stanu, kdyby náhodou, a usínáme v 19h30. Máme péřovky, má být nula…tak uvidíme🙏. Ale i kdyby mrzlo až praštilo, tak nás to nezastaví dojít zítra do Velkýho Píva ( Big Bear City), naší další mety…🙏❤.