20. DEN: Noc, která předčila ty ostatní🙈🤣, úmorné vedro a divoké včely😳🤔😅; míle 1048

31. 7. 2024

No tak asi takhle k dnešní noci🙈🙈🙈🙈🙈🤣, Martínkovi se kvůli mně určitě musel udělat opar🤣🙈.
Jak jsem již psala…Včera se rozhodneme usnout v 19h00…Asi se nám to podaří celkem rychle, protože si nepamatujeme, že bysme nějak bzikali🙏.
Ve 22h00 nás ale oba dva naráz probudí záblesk😳. Byl opravdu velký a cítíme, že se i začíná zvedat vítr😳🙏.
Martin rychle kontroluje na garminu počasí, zda se na nás řítí bouřka😫. Je pravda, že jsme bez bouřky už pár dní😅🙈, tak by už bylo na čase ne🤣🙈☁️..
Začínám si v duchu připomínat, kudy jsme šli, zda by se dal postavit stan někde ve stromech, aby nás trošku chránily🙏🙏. Nepřijdu vůbec na nic, dny mi už trošku splývají🙈.
Garmin nám ale prozradí, že má být i nadále jasná noc🤔.
Usoudíme tedy, že nás vzbudil někdo, kdo šel kolem, tím jsme se probudili oba dva naráz, a samozřejmě, že šel s čelovkou, když byla už noc😅🙈, a jak se na nás podíval, tak proto jsme viděli ten záblesk🙏.
To je pro nás jediné vysvětlení, které je relativně bezpečné😅🙏.
Já mám teda ještě druhou teorii- byla to určitě kometa🙏 a spadla těsně vedle stanu🤣. Jo to bylo určitě ono🤣🤔😅.
Usínáme znovu…Mám neskutečně reálný sen…Zdá se mi, že kempujeme u potoka, takže přes vodu neslyšíme, zda něco chodí kolem…Najednou se otevře zvenku stan, tam medvěd a snaží se mě z něj vytáhnout😫😫. Bráním se, kopu, chci křičet, ale nemohu vydat ani hlásku😰😰.
Snažím se hrozně moc, když v tom to najednou jde🙏🙏.
Začínám křičet, co mi síly stačí, slyším sama sebe, jak křičím, medvěd na mě dává své tlapy a třese se mnou🙈😫😫. Už mě jde sežrat, už mě mááááááá😫😫😰😰.
Ájo! Ájo! Ájooooooooooo! To jsem já! Co je s tebou?? Co se děje? Co se ti stalo?????!! Uklidni se!
Najednou procitám🙈. Martínek na mě vytřeštěně kouká a ptá se, co se mi stalo🤔. Uvědomím si, že jsem křičela opravdu, na celý les, na celé údolí, na celou hřebenovku🤣🙈, a prý hrozně moc nahlas😅🙈.
Pokud spal někdo kolem, tak musel mít opravdu nepěkný budíček🙈. Asi jako Martínek chudák😰🙈.
Obejme mě, abych se uklidnila, celá se třesu🙏, a pak potřetí usínáme🙏.
Spánek máme ale dost trhaný, taky aby ne, když sem křičela, jak kdyby mě na nože brali🤣🙈🙈.
Ráno vstát dle plánu ale nezvládneme🙈, vyhrabeme se AŽ v 5h40, ty jo, to je o půl hodiny dýl než obvykle🙈.
Ztráta se musí dohnat ale jako, takže se opravdu snažíme a v 6h50 už zapichujeme hůlky do trailu🤩:

Jako nejsem úplně specialista na kameny, ale kamenům dost rozumím😅. Jsou různé druhy, černé, hnědé, bílé a některé jsou třeba do zelena🤔. A tady všechny tyhle druhy jsou společně na jednom místě😳. Člověk až někdy kroutí hlavou, kde se tu mezi tou černou vyvřelou lávou vzaly sněhově bílé kameny🤔:

A jak si tak obdivujeme všechny tyhle barevné kameny, tak v tom slyším známý zvuk😳😳. No to ne! Tady?! Teď??😫😫😳. Divoké včely?? Proč jako? Já už těch zvířátek viděla letos až až🙈.

Neviděla Ájo, počkej na zítra, co tě bude nahánět po louce🤣🙈🙏.
No nic, dávám se na útěk, nehodlám tady koumat, kde mají včeličky hnízdečko🤣🙈.
Martínek tu včely také nečekal, takže netuší, kam letím jak splašená😅🙈.
Chvilku na mě nevěřícně kouká, tak mu z bezpečné vzdálenosti posunkama naznačuju, že tam je bzzzzzzzzuuuuuu😆. Martínek skoro pochopí, pro jistotu nasadí kapuci a běží taky🤣🙈. A protože si nebyl jistej, zda se jedná o včely, nebo hady, tak u toho zvedá pro jistotu nohy hodně vysoko🤣. Budu muset nějak vypilovat svou pantomimu, a doma začnu hrát častěji Aktivity😅. Jak nemohl poznat včelu jako a myslel si, že je tam had?🤔🤣
No na nás musel být pohled😄🙈. Včely Martínek také slyšel a dokonce i viděl, rojily se pod kamenem vedle cesty🙏.
Po úspěšném úprku si na bílých kamenech dáváme tyčku a pak pokračujeme dál🏃‍♂️. Sluníčko začíná dost pařit, tak jsme zvědaví, jak se pošlape odpoledne🥵🙏.
Postupně se vyšplháme až do sedla nad Noble Lake, kde jsou krásné výhledy a kde chytáme signál🙏:

Nejdříve se ohlásíme rodinám a pak se pustíme do hledání motelů v Lake Tahoe. Plánujeme si tam dát 2 plné zero dny, protože už ťapeme 12 dní vkuse🙏. Ano, měli jsme Nero v Kennedy Meadows, ale i tak jsme ušli ten den 20 km a druhý 22, takže si nohy stejně moc neodpočinuly🙏. Hotel nakonec najdeme, cenu nekomentuju😳😳🙈, ale má bazén a na pokoji ledničku a mikrovlnku😍😍.

Po obídku nás čeká dobrá výheň🙏. Přicházíme do nějakého sopečného údolí, kde sluníčko hraje první třídu🥵🙏. Z tepla se nám dělá až mdlo, přestávky jsou velmi časté a my už jen v potu vyhlížíme kempoviště🤔🙏🙏:

Naše vyhlídnuté kempoviště je bez vody, takže si před ním nabereme opět každý dva litry, vyneseme je pěkně 2 kiláčky do kopce😅🥵, a v 17h00 jsme rádi, že jsme se dnes neusmažili zaživa🙏.
No a aby toho nebylo málo a Ája měla klidnou noc, tak si chytře před spaním přečte komenty na Faroutu🙈🙏. Jo, to zas příště udělám, bude se mi pěkně spinkat😅.
Někdo zde totiž napsal, že v noci měl návštěvu, akorátže se bál kouknout, tak nevěděl, co to bylo….Ráno ale když odcházel, tak zde viděl pumu😳🙈🙈.
No a hádejte, co jsem viděla pár set metrů před kempovištěm?🙈:

Snažím se zachovat klid, komentář je starý 10 měsíců, co by tu puma tak dlouho dělala🙏. Proč by zrovna na nás čekala tady🙏😫.

K večeři si dáváme chleba, páreček, kečup, navrch tortilu s nutelou, já chleba s burákovým máslem, vše v bezpečné vzdálenosti od stanu a uléháme ve 20h00🥱: