Centrální Kalifornie a High Sierra,  Pacific Crest Trail

1. DEN: Přesun z Lancaster do Independence, zpět na trailu v Onion Valley🩷

12. 7. 2024

Ahoj přátelé, tak se hlásíme zase o kousek blíž trailu. Musím říct, že to přesouvání je celkem naročné, ale postupujeme dle plánu, dukátky jen lítají, tak doufáme, že taky něco ujdeme a nerozfofrujeme ušetřené peníze🤣.
Dnes ráno se vzbudil první Martínek, měl hodně neklidnou noc, bylo celkem teplo a prostě jsme trošku nervózní😅, doteď jsme řešili aktuální problémy, zuby, chřipky, zpožděné lety, nefunkční mobilní tarify, a tak podobně běžné věci před trailem, a za chvíli začne jinačí dobrodružství…🤣.
Koupelna s WC na pokoji je sice super věc, ale odvětrávání je tak hlasité, že by vzbudilo i mrtvého🤣, takže to vzbudí i mě, a tak jsem ráno trošku nevrlá😀. Já bych klidně hodinku ještě spala jako😅.
No tak nafučeně vstanu taky, uděláme si k snídani kaši s banánem a melounem, kafíčko, už mám zase svou dobrou náladu😅🙏, a pak nás napadne spásná myšlenka🙏…Za zeptání nic nedáme, oblékám si smrduté tričko, ve kterém cestuji, a které zde dnes vyhodím, a doufám, že na recepci nebude nějaký pohledný recepční, to bych se svým vzhledem moc nevyjednala🤣. Naštěstí tam jsou dvě dámy, kterým smutně vysvětluji, že jsme chudáci hikeři z Evropy, kteří nejsou zvyklí na takové teplo, tak jestli bysme nemohli opustit pokoj až ve 12h00 místo 11h00🙏. Bylo to jednodušší, než jsem čekala🫣, jasně, není problém 😳🙏. Super, moc děkujeme, máme pět hodin na to zjistit, jak si zvětšit bágly a vše do nich narvat🤔🤦‍♀️.
Nechápeme, jediné,  co máme navíc, je nafukovací karimatka a my se nemůžeme vejít🤣🤦‍♀️. No za těch pět hodin toho moc nevymyslíme a ve finále máme co dělat, abychom se stihli vyvalit🤣🤣.
Vyvalíme se ale jen o pár metrů dál do Fast foodu, kde chceme strávit hodinu a něco do odjezdu busu:

Koupíme si dvě kafe, ale asi to není dost, aby nám dali kód k wifi😡, prý wifi tu není guys. No nevím, asi neumíme číst, ale ten vějířek, který se jmenuje jako váš fast food je co??😅
Já bych se asi byla schopna dohadovat, ale Martin mě brzdí a má pravdu, můžeme být rádi, že nás tu nechají přečkat ten pařák🙏.
Dát si kafíčko před tří hodinovou cestu busem, tomu ale říkám nápad dne🤣.
Já, která chodí na záchod i když se jí čůrat nechce😅. Takže poslední půlhodinu před příjezdem uberu se snažím přemlouvat obrazovku na zámku na wc😄🙏. Kód je 5689#, asi si ho budu už navždy pamatovat🤦‍♀️. Poprvé mě to pustí, podruhé taky🙏 a pak už mě zablokují a nefunguje to ani na pánské🙏. Asi mou inteligenci odhalili a věděli, že když dámské ne, tak zkusí i pánské, holka jedna vyčůráná🤣.
Prevíti, tentokrát toaleťák nekradu, jsme na začátku trailu, máme vlastní zásoby😅, tak nevím, co by se vám stalo mě nechat se vyčůrat ještě potřetí🤔. Začínám natahovat a Martínek mě uklidňuje, že mi vezme kelímek od kafe a že se vyčůrám do něj…Tak jo, děkuju moc😘, hned jsem klidnější, kelímek bereme s sebou a jdeme na odvoz uberem na nádraží.
Tam jsme za 15 minut, zase to tu žije, hudba z podomácku vyrobených reproduktorů se line všemi směry a Martínek mi tu nechává bágly, ať hlídám, že jde najít místo, odkud by asi tak mohl bus jet😅. Nástupiště tu žádná nejsou😅.
Najednou se objeví na první pohled hiker, dáváme se s ním do řeči, je z Londýna a jde John Muir Trail, což mi ze začátku taky😍 a hned se cítíme líp, že je tu někdo „známý“. On sice jde z Lone Pine, ale třeba se po cestě potkáme🙂.
Z minulosti už víme, že jízdní řády se tu nijak nerespektují, takže nás ani nepřekvapí, že autobus přijede o 15 minut dýl.
Poučeni z minula se vybavujeme teplým oblečením, s sebou do busu si bereme pasy, peněženky, všechnu vodu, aby se jim nevylila dole v kufru, čekáme na pana řidiče venku, všichni se nalodí, ale bágly do podpalubí se nekonají😅, asi jiná přepravní společnost🤷‍♀️.
Pan řidič se teda s rychlostí nemazlí, celou dobu má nohu na plný plyn, až máme někdy pocit, že se musíme převrátit🙈.
Cesta celkem uteče, dokonce se jednou koná čůrací pauza, což ocení hlavně ti, kteří si před odjezdem dali půl litru kafe😅. Ale jsem dobrá, do kelímku jsem čůrat nemusela👏.
V Independence jsme v 17h30 a jdeme najít campground, který je vzdálen asi půl míle. Počasí nám na ten start přeje, umíráme vedrem, ale za chvíli jsme u kempu:

Není zde žádný hiker, je tu jen jeden stan, který ale vypadá, že patří bezdomovci🙈, a to je něco pro mou představivost🤣.
Tak i když to úplně v plánu nebylo a chtěli jsme si v Independence dát pořádnej dlabanec🍔🍟🥗, tak zkusíme zastopovat a uvidíme, jak to půjde🙏.
Projedou 3 auta a nic, začínám se smiřovat s tím, že tu budem spát s tím neznámým pánem🙈, ale najednou k nám jede pomalu starý Chevrolet, v něm mladý pár s pejskem, řidič zhulenej jak mraky, zastaví a že nás do Onion Valley vezmou😍😍.
Jízda na korbě byla naprosto parádní, z otevřeného okénka k nám linula travka a my si uvědomili, že trail právě začal🩷, tohle je náš den č.1🩷, tohle je začátek našeho PCT 2024🥰. Kéž se nám podaří všechny naše plány a my vše ve zdraví zvládneme🙏🍀:

V OV jsme asi za půl hodinky a když nás veselý řidič, který nám celou cestu z okénka ukazoval palec nahoru🤣, vysadí, tak si padneme do náruče🥰.
Jsme tu, po 3 dnech kodrcání všemi možnými dopravními prostředky🙂.
Překvapí nás, kolik je tu aut. Parkoviště je veliké a je naprosto narvané😳.
Jsou tu jednodeňáci,  kteří podniknou kratší výlety.
Jdeme trošku dál od nich a najdeme krásné místečko, kde postavíme stan. Po roce a my to máme stále sehrané🙂😍:

Poté dojíme zbytky z města- podává se rajče na půl, bageta a tortily🤣.
Martínek se dojídá nutelou a v půl 9 jdeme na kutě…jsme utahaní jak koně..😀.
Dobrou noc🙂.

Helou….Děláme, že tu žádný stan není 🙈.
Helou😳😳, pořád děláme, že tu žádný stan není 🤷‍♀️.
„Promiňte, je tam někdo?“, to už je nám trapně, tak se z totálního kómatu hrabeme ze stanu😫😫.
Pán, který přijel v Tesle nám ukazuje na mobilu svou rezervaci místa, které nemá číslo 😆, no hošánku, tvá rezervace nás vůbec nezajímá,  všude kolem je místa dost😝. Pán je neoblomný, v ruce už ňuňá peřiny🤦‍♀️.
Takže čelovky nandat a jde se stěhovat😪.
Vnitřek stanu hážu do batohů, Martin zbavuje stan kolíků a ten přesuneme celý i s karimatkami a spacáky.
Uf, za půl hoďky je hotovo a my můžeme usnout podruhé🙏, pán Helou ať si své místo klidně strčí za klobouk🤣.
Dobrou😅.

2. DEN: Kearsage Pass, Glen Pass a snažíme se dostat do tempa🙏; míle 794,7
Zařizování v LA a přesun do Lancasteru

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *