18. DEN- nádherné ráno nad Palm Springs, žádní pulci, Apache Peak a San Jacinto Wilderness, celkem 183 mil

Někteří se nás ptáte, proč toto všechno podstupujeme..Protože je to krásné, překrásné, nádhera, která každý den bolí, ale to vše za tu bolest stojí… A ta rána tady jsou prostě okouzlující😍, ani ta míchaná vajíčka být nemusí😆, aspoň ne teď večer, když to píšu🤣…No podívejte se sami…:

Ráno se probouzíme před 6h00, vykoukneme ze stanu a dnešní soutěž vyhráváme, jsme první🤣👍…Dáváme vařit vodu na kafe a kaši a užíváme si pomyslnou výhru a nádherný východ slunce…V tom se začnou ze stanu hrabat ostatní hraboši a než dáme první lok kávičky, tak stany jsou fuč a většina je na odchodu😳😳. Jak toto ti lidi dělají proboha?? Oni jako nesnídají?? A to jsme vstali jako první, musíme na tomhle našem mínusu ještě zapracovat…Ale co, není kam spěchat přeci, čeká nás dnes jenom 15 mil a výstup cca 1.400 m😆, to je fuk, že jsme prohráli🤣. Vychutnáme si snídani, ostatní už určitě vystoupali od zdroje vody ten hrozný krpál, který nás čeká také, a začneme balit saky paky. Batohy jsou zase o trošku lehčí, jak postupně ujídáme, ujídáme ale rychleji, než byly naše výpočty😆🙈…Těsně před odchodem si odběhneme na dámy a pány, Martin doleva, já doprava, každý se svou lopatkou😆, hlavně je nepomíchat😂, a já s úlevou zjišťuji, že filtr včera zachytil všechny pulce🤣🙏. Uf🤣🙈.

Vyrážíme, dnes nás tedy čeká bez 200 m výstup od moře na Sněžku a obávaný Apache Peak. Jdeme asi 2 míle, když se naivně zeptám, kdy bude to obávané místo, a dostane se mi odpovědi, že už jsme ho prošli😳. No to je skvělá zpráva a bez nesmeků🙏:

Dopolední výstup je ale krutý…Po již zmíněném požáru je na trailu asi milion popadaných stromů, které musíme přelézat a dost nás to brzdí. Některé překážky jsou opravdu záludné, tak je potřeba dávat velký pozor. Navíc pohled na tu smutnou krajinu není vůbec hezký😪. Před požárem tu musel být překrásný les. Naše kamarádka Ellie to moc nedává, včera vedrem zkolabovala a přišla dlouho po nás, měli jsme o ni vážný strach😪. Jsme dokonce dnes rychlejší než ona a to nás předchozí dny doslova předbíhala. Snad bude v pořádku🙏.

Jak si tak mlčky stoupáme, tak to najednou ucítíme😳-tráva! Rychle se ptáme kamaráda FarOuta, co si o tom myslí- ano, máte pravdu, na této míli je jedovatý poodle bush, tak si dejte majzla🙏. A už ho vidíme, je to úplně něco jiného než čemu jsme se doposud vyhýbali, je to takovej chlupatej strejc, no fotce vpravo🤣:

Polední pauzu dáváme v už krásném zachovalém lese a Martínek se chopí svého vyšívání😆. Botky už volají o pomoc, no to brzy, ještě musíte 700 km vydržet holky naše smradlavý🙏:

Za půl hodinky se zvedáme, musíme frčet dál a to zase něco začne. Jestli jsme se dosud flákali, tak teď si jdeme zalyžovat👍 a taky zabruslit🤣 a taky totálně rozmáčet botky, chtěli jsme si je přeci umýt a taky vyprat ponožky, a je to úplně bez námahy😆. Přecházíme totiž sněhová pole a boříme se po pás🙈:

Po asi 4 hodinovém přechodu se nám v ponožkách vytvořilo mega bahno, toto ani vlhčené ubrousky neumejou🙈, čvachtáme si pěkně do rytmu🙈. Navíc nám docházejí, snad dokoupíme v Cabazonu🙏. Kempujeme ve Strawberry kempu kolem 18h00 a úplně sami😆, nechápeme, kam se všichni poděli😳. Dnes jsme moc lidí nepotkali😳, snad jdeme správně🙏. Trail se nám ve sněhu dost ztrácel.

Večer si zpíváme pěkně společně- Komáááři se ženiliiiii🤣🙈, jeden se nám schoval asi do polštáře, takže to máme pěkně až do rána🙏🙈. Usínáme standartně v 20h00😂, a venku nám vchod hlídají bahenní sochy z ponožek😂.