15. a 16. DEN- Regenerace, burgery, plavčík, nový domácí mazlíček 😍🙈 a plánování strategie na Washington; míle 1952, 6

7. 7. 2023

Au🤔😳, co to mám s nohama😳, takhle mě ještě nikdy nebolely🙏, budím se bolestí už v 6:00 a to můžu spát, jak dlouho chci🙈, klasika no, když můžeš, tak to nejde. Ještě se zkusím otočit na druhý bok a zaberu aspoň na hodinku🙏.
V 7:00 se probouzíme oba a stěžujeme si navzájem, co vše nás bolí🤣, lazaret hadr, rychle kontrolujeme masti, které s sebou máme a ošetřujeme jimi bolístky🙏. Důkladnou péči věnujeme i divně vypadajícím puchýřům, které se v těch špinavých botách nemají moc šanci zahojit😥.

Snídaně se dnes podává na lavičce😍😍, ty kráso po tak dlouhé době snídaně u stolu jako?😍 Sice je zase trošku chudčí- opět jen jedna kaše pro každého a k tomu zase sušenky, těch cukrů do sebe cpeme nějak moc🙈, ale zátiší to máme jako stylové, že?🤣:

Celkem jsme se po včerejším výkonu už zmátořili, tak se rozhodneme projít resort, okouknout vodu a těsně před skokem do ní to ucítíme…😍😍😍, chvilku vzdorujeme…, ne, přeci nenavážeme na loňský tour de burger🙈🙈…. NAVÁŽEME a to okamžitě 🤣. Hned se kýblujeme na terásku u vody a objednáváme tu lahůdku 😍. Boule za ušima máme…co vám budeme🤣:

Po tak vydatném obídku je potřeba trocha pohybu…při pohledu na bágly ale chůzi zamítáme 🙈, takže bude plavání…a relax na pláži:

Martin se převléká za plavčíka a pozoruje ženský 🤣, je mi úplně jasné, proč má ty brýle 🤣, koukněte na ten jeho výraz 🤔, ještěže ale ty Američanky snědly těch burgerů víc než já 😛🙏:

Na pláži je to ohromná pohoda, sice jsme trošku za své „plavky“ za exoty, ze mě to hikovací spodní prádlo padá, zmizely už naprosto úplně nejen prsa🤣🙈, ale je nám to úplně buřt 🤣, komu se to nelíbí, ať kouká jinam😛:

Ke stanu se vracíme kolem 17:00 a vaříme nové jídlo, které jsme koupili v Shelter Cove. Normálně obsahuje pytlík, který, když se vyndá ze svého obalu, tak začne hřát 😳, a jídlo je do 5 minut hotové 😳. Je ho teda jako když plivne a jsme zvědaví, co s náma tolik luštěnin udělá 🤣. Pytlík, ze kterého se pořád dost kouří, bereme pro jistotu ke stanu, nechceme podpálit kemp😆, a v tom k nám přichází náš nový prozatímní domácí mazlíček 😍, ten by se našemu Montýskovi líbil😍, očichává naší snědenou večeři a nám se líbí mnohem víc než mazlíčci komáří 😆, dávám mu/ jí hned jméno – je to naše Bětuška❤️:

Asi na nás dolehne včerejší skoro 50 km úprk a my v 19:00 zaléháme a okamžitě usínáme, i když kemp teprve ožívá, je pátek a přijela spousta jednodeňáků. Mě bohužel odpoledne začlo dost bolet v krku a hlava jen se rozletět😥, uvědomuji si, že je to nějak často, naposledy v den odletu😥, tak zobu prášek, dva…a budeme doufat, že to nic nebude. Sem ňákej papír ty jo😳.

8. 7. 2023

Je neděle ráno a já vstávám jako poslední 😳🙈, v 8:30 tentokrát dělá kravál kolem stanu Martin, aby mě vzbudil, páč neví, co si může dovolit jíst k snídani 🤣, jídlo mám přeci na trailu na starost já 🤣, akorát už nemáme skoro nic, takže není moc co vymýšlet. Na usmířenou, že mě musel vzbudit, už mám ale uvařené kafíčko, tak přestanu být nafučená🤣. Ba ne, nezlobím se, že mě tak brzy🤣vzbudil, ale bohužel mi není lépe🙏, ale naštěstí ani hůře. Krk je nateklý a rudý, ale antibiotika ještě oddalujeme, beru tedy další aspirin a snad🙏🙏.

Po snídani a ranní hygieně se přemisťujeme k restauraci, kde bychom si rádi dobili alespoň powerbanky, mají tu ale jen jednu zásuvku 🤔, nám stačí , ale když se tu sejde třeba deset dvacet hikerů…, tak to musí být boj…Tohle vážně nechápeme, tady by se tak dalo podnikat! 🥳Deet? Potřebujete Deet? Už jedu s pojízdnou prodejnou plnou Deetu, a tady máte rozpis, kde budu stát příští dny👍. Dobít baterky? Jasné, tady mám dobíjecí stanici, dobijte si, co potřebujete a kdyby vám chybělo, milí hikeři, jídlo…voila! Tady máte tortilly, ramen, tuňáky, proteinové tyčky…, jak je libo. No, zatím to na oregonském PCT vypadá jak u snědeného krámu 🙈.
Během nabíjení powerbank se pouštíme do plánování jídla a rozposlání balíků ve WA, vypočítáme to na 4 balíky, vždy po cca 5-7 dnech jídla. Už nechceme řešit, že nemáme co k večeři🙈:

Plánování je to náročné, chtělo by to Excel tabulku🤣, takže nám dost vyhládne a my prostě musíme 🤣, tentokrát je ale i salátek😍, ty vado, skoro po 3 týdnech mé nejoblíbenější jídlo😍 (ten salát 😆):

No a po o… proběhne kafíčko z vlastních zásob a pak hurá na pláž, do stínu ale😍. Martin tedy dost trpí, pro něj je to už dlouhé, už se potřebuje pohybovat směr sever…Já si nestěžuji, ale trpím taky, i když jinak😭🤣, v krku bolí a k tomu se navíc přidala asi i okamžitá reakce na oběd 🙈🙈, k obědu byl sice již vyzkoušený burger, ale v salátu byly nějaké opečené krutony, u kterých si nejsem jistá složení, či na čem byly opečené 🙈. Takže si mezi návštěvami toalet z plastu😆 beru spolu s aspirinen i lék laktoleráza, který mi snad pomůže🙏. No rozsypala sem se nějak víc, než potřebujeme, ještě mám ale zítřek, neděli, než vyrazíme zpět na trail, a k tomu zítra pořádnou sprchu a postel, tak se to moje tělo snad umoudří a přestane dělat kraviny🤣🙏.

Po pláži si kupujeme pivko, Martin mi slibuje, že mi dá do kupy zažívání 🙏a už se nemůžeme dočkat zítřejšího přesunu do Bendu, kde nás čeká úřadování 😍. A jak si tak popíjíme tekutinu na ten můj rozzlobený žaludek, tak v tom uslyšíme živou hudbu a to je něco pro mě 😍, přesouváme se k restauraci, kde probíhá koncert místní kapely a strávíme tu příjemné dvě hodinky:

Přidá se k nám i hrozně milá hikerka Zoe ze Santa Cruz a povídáme si o trailu, až už je 20:00😳. Zoe šla z Shelter Cove 4 dny a je seštípaná tak, jak jsme ještě nikoho neviděli 😥. Odrovnalo ji to tolik, že se majitele místního resortu zeptala, zda by tu nemohla pracovat, dá jí prý vědět zítra, moc bysme jí to přáli 🙏❤️. Tak milého člověka jsme dlouho nepotkali❤️:

Ve stanu jsme kolem 20:30 a už se těšíme, že se zítra trošku posuneme🙏, a v pondělí zpět na trail. Zobu další aspirin a doufám, že to něco, co se o mě pokouší, rychle odpochoduje🙏.