14. DEN- už nechci za domácí mazlíčky komáry 🙈, dali jsme kvůli (díky 🤣) nim 47,5 km🥳 a Three Sisters Wilderness, míle 1952, 6

6. 7. 2023

Budíček nám zvoní v 5:00, večer jsme se shodli, že komáři v 5:00 ještě spí 🙏. Hádejte, tipujte, vsaďte svoje boty🤣, ta mega početná smečka už čeká hned u stanu, aby nás nejen ráno dohnala k takovým výkonům, že bysme jim vlastně měli poděkovat 😆. Za nás žádné děkování ale nebude, to šílenství, které dnes zažijeme nemá obdoby🙏. A to jsme si mysleli, že nic horšího než dosud už přijít nemůže🙈.
Zase se odvážím vylézt ze stanu jako první, hrdinka 🙏, musím sebe sama pochválit, i když pochvalu dostanu později i od Martina🥰. Na WC jich dostanu tolik, že mám co dělat, abych ty mrchy vyhnala z kalhot🤣.

Rychle přináším méďuláky z postýlek ke stanu a za útoku okřídlených potvor připravuju snídani. U toho jsem ale svědkem krásného východu slunce🥰, aspoň nějaká radost v tom pekle🙏:

Vzhledem k tomu, že nemáme už skoro žádné kaše, tak každý dostane jen jednu a k nim dlabeme sušenky, které jako jediné v kempu Shelter Cove nestály milion korun🙏. Poté nastane balení zavazadel uvnitř stanu, v těch nepromokavých věcech a síťkou na hlavě se nedá úplně ladně manipulovat🙈 a v 6:30 už stojíme vzorně v pozoru🏃. Martin ještě chudák filtruje vodu, takhle vypadá vrchní včelař v akci😆😆:

Plán na dnešek zní jasně, dostat se z tohoto pekla, k jezeru Elk Lake to je ale 27,5 mil a to je slušná dávka pro naše unavené nohy a seštípané a opruzené zadky🙈, uvidíme, jak to půjde.

Ošetřujeme se Offem, koukej fungovat, varujeme ho🙏, vystříkáme na sebe každý asi tak půlku flakónku😂 a vyrážíme vstříc horkému komářímu peklu😠😃🙈. Nejdříve vstoupíme na místo, kde vloni proběhl velký požár, kvůli kterému museli hikeři tuto část přeskakovat. Letos je už otevřené, ale pohled na něj je více než smutný 😥:

Je to hrozné říct, ale jen díky tomuto spáleništi jsme na chvilku chráněni před nálety potvor🙏, tady se jim totiž nelíbí, takže využíváme signálu, který je tu celkem silný a dáváme i tyčku k sváče:

Hned za spáleništěm přichází na řadu zase les, ve kterém tušíme komplikace…Jen jak do něj vejdeme, tak to začne, Off NeOff😠, komárům je naprosto jedno, čím jsme nebo nejsme ošetřeni, propichují, co se jim namane, za chvíli se snad proklobou i do mozku😭😭.
Už skoro bežíme, je hrozný hic, když v tom se mi zatočí hlava a já omdlívám…

Spadnu na zem, naštěstí si nic nezlomím🙏, a když přijdu k sobě, tak už je u mě vyděšený Martin a já jen brečím obrovský slzy a vzlykám, že už nemůžu…komáři si na nás během téhle slabší chvilky dělají hostinu a já už se ani nebráním…nemá to cenu.
Nějak mě vyhrabeme na nohy a shodujeme se, že to chce pauzu. Najdeme celkem bezkomáří místo a děláme kafe a doufáme, že mi dodá energii. Zobu i pár sladkých datlí a zda se, že to pomáhá, hlava lepší, po těle taky🙏, tak to dám 🙏.
Po delší neplánované pauze se vydáváme dál a teda asi nikdy jsem si neuvědomila, co s člověkem dokáže kafe udělat 😳. Jak kdyby mi něco píchli, krize jakoby nebyla a já pochoduju, jakoby nic🙏. Já nechápu, Martin nechápe, jediný důkaz mého pádu je bohužel bolavá noha, ale snad to nic není🙏.

Ženeme to, co to jde, jdeme už skrze Three Sisters Wilderness, takže je zase za běhu na co koukat😍:

V nohách už máme přes 40 km a nutno dodat, že fakt bolí, fakt pálí, a brní fest, no a komáry nekomentuju😆 a dnes je to navíc ke všemu bez jakéhokoliv výhledu, takže vám nemám moc co ukázat 🙂, brzy se ale zase dočkáte, slibuji😘. Doufali jsme, že se nám ukážou Tři Sestry, ale zatím dělají drahoty🤔. Tak aspoň na ukázku, jak vypadají naše záda po úprku před tím hrozným bzučivým nebezpečím 🤣🤣:

U Elk Lake, kde je i turistický resort, jsme v 19:30, neschopní jakéhokoliv dalšího pohybu🙈, nohy dostaly vážně zabrat- i se sestupem k jezeru daly 47, 5 km🙏, no holky, klobouček, za to vás čeká odměna 😍.

Obchod i restaurace jsou samozřejmě už zavřené, tak si vaříme večeři značky Mountain House, o které jsem psala už vloni, že u nás, co se týče chuti i kvality, vede😍:

Ve stanu jsme ve 21:30 a víme, že v tomhle pekle už zůstat nemůžeme….Za tři týdny by tu situace s komáry měla být lepší 🙏, přeskočíme tu nejhorší část, i kvůli logistice ale musíme přeskočit trošku víc-160 mil- a pokud zbyde čas, tak se sem vrátíme tento úsek dojít.

Nejsme jediní, kdo se tak rozhoduje, někteří hikeři z USA, které jsme potkali, na pár dní odjíždí domů, a někteří hikeři z Evropy prchají do Washingtonu, kde doufají, že bude, co se týče komárů, lépe🙏. No uvidíme….
Rychle ještě bookujeme hotel na neděli, ceny jsou zase monstrózní😳, autobus na pondělí z Bendu pod MT. Hood a těšíme se na 2 dny u Elk Lake. Nožky, záda, puchýře i štípance nám moc děkují😍.