14. DEN: Donohue Pass, Yosemity🥰, pošťák a Tuolome Falls🩷; míle 949.5

25. 7. 2024

Včerejšek nás tak vyčerpal, že jsem po dvojitém heřmánkovém čaji na zahřátí usnula téměř okamžitě🙏. Těsně než jsem usnula, tak jsem si ještě hrozně moc přála, aby v noci už nebyla bouřka🙏. Už jsem se nechtěla bát, že do nás praští, hlavně všude byla rozlitá voda ze svých koryt, tak jsem měla obavy, aby nás v noci nesešplách potok, vedle kterého jsme spali🙈🙏.
Ráno nás budík probudil z totálního kómatu v 5h00, ale když mě Martínek viděl🙏, tak budík posunul na 5h10, pak 5h20 a v 5h30 už mě prostě musel probudit, tak mi vyfouknul karimatku🤣🙈. Chvilku jsem špačkovala, ale pak jsem uznala, že fakt musíme jít. Včera jsme tomu moc nedali, tak to musíme dnes dohnat🏃‍♂️.
Obléknout se do totálně mokrých věcí chce notnou dávku odvahy, ale tělo si trošku odpočinulo, tak aspoň že tak. Nachlazení naštěstí necítíme, tak jsme včera snad nenastydli🙏:

Na cestu se vydáváme až v 7h00 a jak si tak šlapeme do Donohue Passu, tak všude kolem trailu se vynořují hikeři, kteří také byli schovaní před bouřkou🙏:

Skoro se všemi se dáváme do řeči a vyprávíme si, kdo co zažil, kde se schoval, co musel brodit, některé potoky stouply natolik, že lidem sahali až do pasu😳🙈.
My si ráno také dáváme pár brodění, ale snažíme se brodit v pantoflích, úplně se nám nechce mít krom totál mokrých věcí ještě více mokré boty🙈. Voda nám naštěstí nikde nesahá výš než do půlky stehen🙏, ledová je ale dost🤣🙈:

Dneska je ale krásně jasno, sluníčko zase vysvitlo a my uschneme🙏. Do Donohue Passu to máme cca 3.8 míle, stoupání není tak prudké, ale stejně to rubeme skoro 3 hodiny🤦‍♀️🤣:

Nahoře si dáváme tyčky a na kameny vykládáme veškerou výbavu, aby uschla🙏:

Po chvilce k nám přichází hiker, který také ťape část PCT, a ptá se nás, kde dnes budeme spát🤔. JEŽIŠ A JÓÓÓ😳🙏🙏🤦‍♀️. My jsme přes včerejší bouřky úplně zapomněli na to, že na tomto úseku je zakázáno stanovat mimo vyhrazené kempoviště🙈🤦‍♀️. Je to kvůli medvědům a to my rozhodně dodržet musíme🙏. Kempoviště se nyní v 10h30 od nás nachází za 18.6 míle😳😳. To jsme zatím ani jeden den nedali od rána, natož teď po 4 mílích v nohách😫😫.
No ale nic jiného se dělat nedá, jako dá se zakempit prý cca za 8 mil, ale to je zase hrozně brzo🙈.
Děkujeme panu Pošťákovi😍, dostal od nás přezdívku, protože musí v Tuolome na poštu pro balík, za připomenutí, loučíme se s ním s tím, že se uvidíme u vodopádů Tuolome, kde je ten povolený kemp. Pobalíme výbavu a jde se na challenge🤣.
Hikeři tu během své cesty plní různé výzvy (challenge), např.  24 hodin challenge a tak podobně…Jsou to machři jít vkuse 24 hodin👏👍. My máme výzvu svou🤣, ujít pitomých 35 km za jeden den😅🤷‍♀️😄🤣🤣.
No tak jo, proč ne.
Vydáme se na sestup, ten je dlouhý cca 4 míle, a výhledy jsou zase překrásné😍:

Aaaa copak to tu zase máme??🤔…..BOUŘKA! Tak a mám toho tak akorát😡😡. Zmoknout 12x, proč ne, dali sme to a neroztekli se🙏. Ale po třinácté to už je na mě tak akorát😡.
Zařazujeme proto desátou rychlost a frčíme do údolí, co nám nohy stačí🏃‍♂️:

Kolena dost špačkují, ale když jim ukážeme, co se na nás řítí, tak se začnou ohýbat rychleji😄🙏.
Dole v údolí Yosemit jsme kolem 12h30, přijdeme ke krásnému potoku a rozhodneme se poobědvat dokud neprší🙈.
Podávají se nudle, kuře a to druhé avokádo, já to zaleju kečupem a říkám si, zda se po návratu nepřihlásím do nějaké soutěže o nejlepšího kuchaře🤩, jo to je dobrý plán, to budou všichni koukat, co se dá jíst😅🤔:

Po obídku nás čekají ještě 12.5 míle a to je pro nás hodně vysoký strop🙈, má to ale být jen po rovince, tak to dát musíme🙏🏃‍♂️.
Bouřka se asi lekla mého kuchařského umění a zastavila se nad místem, kde jsme obědvali🙏, takže už teď vám mohu prozradit, že dnes jsme nezmokli😍😍😍😍. Ale vypadala hrozivě🙈:

V 17h00 přicházíme na místo, odkud se dá jít do Tuolome Meadows😍😍, ale kemp i obchod tam jsou zavřený🤦‍♀️, tak nemá cenu tam chodit, a nám navíc zbývá ještě 6.8 mil do tamtoho povoleného kempu😫. Masakr, cítíme už nohy, pálí nás chodidla, ale nedá se svítit. Na parkovišti u silnice highway 120 rychle zobeme slané preclíky a frčíme dál:

Ještě proběhneme skrze Soda Springs, kde jsou nějaké léčivé prameny, co prskají ze země a je to při té dnešní hoňce krásná podívaná😍:

U pramenů nás zastaví holčina a ptá se na PCT🤦‍♀️. Já nervní jak sáňky v létě, že nestíháme naši challenge🤣🤣, si v duchu pomyslím- neměla bys radši trail magic prosím??🤣🙈, my pak hned poběžíme dál😅😅. Nic z ní ale nekápne, tak se rozloučíme a pádíme🏃‍♂️🏃‍♂️.
Ty vado, dnes to sice je jen z kopce a po rovině, teda aspoň odpoledne, ale takhle nás nohy a záda dlouho nebolely🙏:

V 19h15 dobíháme ke krásným vodopádům-Tuolome Falls a kocháme se tou nádherou😍. Máme ji úplně sami pro sebe a ještě k tomu při západu sluníčka🩷, co víc si přát 😍🙏. Jé toho by bylo- BÝT UŽ VE STANU, MÍT UMYTÉ NOHY, MÍT NA SOBĚ PYŽAMO A USÍNAT🤣🤣:

Martínek praví, když asi po minutě vybíháme od vodopádů- „mít někdy víc času, tak bych si to příště prohlédl ještě jednou“🤣🙏. Jó hochu, to já taky, to mi věř🤣🤣.
Ještě 0.4 míle, to dáme už🙏. Do kempu přibíháme s jazykem na vestě, totál zpocení a s puchýřema na nohách, ve 20h00, a rychle hledáme místo pro stan…Najdeme krásný rovný plácek, začneme stavit naše obydlí, když v tom to ucítíme🤣🤦‍♀️. My si to naše provoněné obydlí stavíme hned vedle suchých záchodů🤷‍♀️. Bože, my sme trubky…

Tak všechno zase zabalit a hledat něco nového🙏. Místečko tu ještě jedno pro nás je, tak šup, šup. Večeře jen tortila s arašídovým máslem, Martínek s klobáskama, dostal dnes za ten výkon dvě🤣😍, zuby až ráno a spát…
Naše osobní výzva nakonec čítá 36 km🤣🤣🤣.