10. DEN- vedro k padnutí a první operace; míle 1878

2. 7. 2023

Dnes jsme měli na PCT jedno z nejhezčích míst na spaní😍, jistě jste si všimli, že Oregon jsou jen samé lesy, málokdy se podíváme nad ně, ale dnes byl výběr místa pro stan trefou do černého 😍. Sice tu je nekonečně moc komářích bestií, ale ti ať mi ráno u snídaně trhnou mým ztraceným pantoflem😛😛.

Hrabu se ze stanu jako první ze všech a užívám si tu nádheru sama pro sebe😍:

Pak mě chytne hlad jak vlk, tak si ze sněhu připravím vodu, přefiltruji a už se cpu kaší 😍, ta mi chyběla, poslední dny- v Mazama Village a po ní doteď na trailu, nebyla, tak si moc pochutnávám😍. Bohužel si chtějí pochutnávat i sosáci, takže mě za chvíli vyženou zpátky do stanu, no když musím, tak musím…vstávat a cvičit, budím Martina, dokud těch komárů není ještě tolik…Martin se nesouhlasně vyhrabe ze spacáku, ale pak už to začne lítat 🤣, hurá, balíme se a jdeme dál 🙏.

Já mám ta rána tak ráda, ujdeme totiž nejvíc mil, jak jsme odpočatí. Taky nám hrozně ráda měřím rychlost🤣, a povzbuzuju tým, když se blížíme k 5km/hod🤣. To má Martin taky hrozně rád 🤣.

Blbý akorát je, že neumím chodit v kšiltovce, prostě mi vadí ve výhledu (kšiltovku nosíme, aby síťka byla dále od obličeje) a s tou pošahanou síťkou k tomu si pak při té rychlosti koleduju o další tlamu🤣🙈. A že už jich bylo🙏.

Na trail se vydáváme jako první🙏🤣 v 7:15 a….

( kdo uhádne, tomu slavnostně věnuji po návratu včelaří síťku🤣).

Takže a…. přesně!!….za každého se zařazuje komáří kolona, která také sleduje naší rychlost a když nedej bože zpomalíme, tak nám to dá sežrat 😠😠😠🙏:

Nejhorším na tom celém komářím pekle je chození na záchod, zbytek se nějak za běhu dá…najíst se, nastříkat repelentem, napít se ..ale zatím jsem nepřišla na to, jak bezpečně vykonat potřebu 🤣, občas chytneme i přímé zásahy🙈.

Cele dopoledne se tedy nese ve stejném duchu- utíkat co nejrychleji před komáry a dávat pozor při přelézání popadaných stromů. K vodě to máme 10 mil, tam si i konečně vyčistíme zuby🙏:

Voda je ale mimo trail, tak pro ni musíme neskutečně strmou cestou asi půl kilometru sestoupat🙏, dole na nás čeká tento zdroj🤣🙈:

Ve vodě plave vše možné 🤣, tak to raději moc nekoumáme a vaříme si zde rovnou i oběd. Opět se ukážu, jaká jsem kuchařka- ramen nudle zahuštěné bramborovou kaší, Martin ji má ale ochucenou, se čtyřmi druhy sýrů 😍, a tuňáka napůl.

Nafiltrujeme si každý dva litry a doufáme, že Farout má pravdu v tom, že další voda je za 7,7 mil. Komentáře z letošního roku zde ještě bohužel nejsou😥.

Dnes jsme šli převážně v lese, ale občas se nějaký ten výhled konal😍:

Odpoledne se dělá ještě větší hicák a já pociťuju krizi…chodidla mě naprosto příšerně pálí, kotník začal bolet už včera, když sem několikrát zahučela i půl metru do sněhu a do toho ten hic🙈, začínám dělat naštvanou a okatě nemluvím🤣, aby Martin pochopil, že už chci někde postavit stan🤣🤣. Vzhledem k tomu, že mluvím pořád, tak pochopí celkem rychle🤣.

Shodujeme se, že zakempíme u kešky s vodou ve Windigo Passu, kterou jsme náhodou na faroutu našli 🙏🙏.

Bohužel se mi jde ale čím dál tím hůř a pak si uvědomím, že mám na levé patě puchejř, takže se nedá nic dělat, vytahuju nůž a vyoperuju ho🙏, večer pak musím operovat ještě jednou, první operace se nepodařila dle mých představ 🤣🙈:

U kešky stavíme stan, mejeme nechutné nohy 🤣 a Martin, že jde ještě pro vodu, ať je na ráno…já se rochním ve stanu, když v tom se vrátí, otevře hlavní dveře a prej: „Fuj, co je to za smrad“🤣🤣.Tak mu poděkuju a vysvětlím, že se to dá říct i jemněji…třeba například: “ Neotevřeme okno? Je tu hrozny hic“🤣.

Vzhledem k tomu, že jsme dnes zakempili fakt brzy, už v 17:00, tak máme dost času na plánování další cesty…dnes proti nám šlo hodně SOBO hikerů, kteří nás varovali, že po Shelter Cove Resort, kam míříme pro dokoupení zásob, nás čeká totální komáří peklo, že se těch cca 20-25 mil má raději přejet, jinak nás usosaj zaživa 😥. Nechápu, že to může být ještě horší😳😳.

Usínáme za pofukování větru, děkujeme 🙏🙏🙏, kolem 20:00.