Pacific Crest Trail 2022

Šťastný návrat domů❤❤

24. 5. 2022- 26. 5. 2022

Po příjezdu k Vendy jsme si začali pomalu zvykat na civilizaci😍, hrozně jsem se na to těšila😍, zajímalo mě, co všechno jsme za ty dva měsíce zapomněli🤣🙈.

Zero days na trailu byly většinou tak rychlé🏃‍♀️, že jsme si akorát osvěžili to, jak se používá sprcha😍 a dost času nám také zabralo přijít na to, jak to ti Amíci myslí s těma peřinama😳🤔. To jsem vám ještě nestihla říct vlastně🤣🙈, to, že mají jednu „peřinu“ pro oba dva, to jsme si s Martínkem na začátku vysvětlili celkem rychle, on ji nebude krást mně😄, a já jemu, takže to dopadlo většinou tak, že jsme si vzali každý svůj spacák🤣🤣, jinak bysme se nevyspali. A zaplaťpánbůh za něj🙏, ta jejich “ peřina“ byla ve všech hotelech pouhé prostěradlo😳. Takže nám pod tím byla samozřejmě zima❄, a vzhledem k tomu, že jim všude jede klimoška na plný pecky, tak odhaduji, že Amíky musí tedy hřát jedině jejich vlastní tuk🤔. My bychom bez spacáků fakt klepali kosu, občas se stalo, že tam byla hozená deka, ale u té jsme nepředpokládali, že ji po každém hostovi perou, takže jsme nechtěli riskovat brebery🙈, v posledním motelu mi stačilo to, že jsme otevřeli dveře a hned na mě odněkud vypadnul šváb🥵🤣🙈, mrtvej!! A já už ani nekřičela🤣🙈. Po tom, co potkáte tolik hadů a zvířecí seznam uzavře medvěd, tak už vás nic nerozhodí, to mi věřte🤣🙃.

U Vendy to byla fakt paráda, měla normální peřiny😍, sprchu do ruky!!!😍😍😍, tu jsme také nikde ani jednou nepotkali🙏, často jsem se u ní procházela kuchyní a kochala se pohledem na rychlovarnou konvici (Jetboilku neboj, máme tě pořád moc rádi😍), toastovač, a nejčastěji jsem osahávala lednici😍🤣. Ne, nepomátla jsem se ještě😄, nebojte, jen si na trailu uvědomíte, jak jsou ty běžné věci najednou neběžné😍.

Vendy se o nás starala jako o vlastní, krmila nás horem dolem😍 a já se u ní poprvé v životě projela na koni❤, a pěkně stylově samozřejmě, v růžových pantoflích a triku do pouště🤣🙈:

U Vendy jsme strávili dva dny, nechtěli jsme otravovat moc dlouho, i když jsme cítili, že neotravujeme🤩, ale vzhledem k tomu, že pro nás trail skončil a my do USA přijeli jen a jen kvůli němu, tak pro nás nemělo smysl se více zdržovat, kor když nám tolik chyběl domov❤.

Dost lidí se divilo, že jsme toho nevyužili, nejeli se někam ještě podívat, ale jak říkám, PCT v tu chvíli bylo u konce a na courání po městě nás moc neužije😄, my radši přírodu a v tuhle chvíli jsme se moc těšili na tu českou a zelenou🌲🌳🍀🌻.

Měli jsme naštěstí štěstí🍀🙏 a letenky jsme sehnali za slušnou cenu, i když mé představy o ceně byly asi tak o dvě třetiny nižší🤣🙈, a hlavně byly na středu 26. 5. a jen s jedním přestupem v Londýně🙏, let sem trval 35 hodin, ten zpáteční jen 15 😍😍, krásné, už brzy obejmu svou milovanou rodinu❤.

Středečního rána jsem se samozřejmě nemohla dočkat, v noci jsem bzikala do stropu a pořád si představovala, jaké překážky nás mohou na cestě domů potkat🙈, já byla připravená dostat se domu i na podvozku letadla🤣, kdyby mě třeba chtěli někde zapomenout, nebo nedejbože nevzít😳🙈.

Vstávam pro jistotu v 7h00, to abych se měla čas připravit😍, naposledy dávám sprchu, už jak frajerka vím, jak se zapíná👍, užívám si poslední americkou snídani, pěkně buráčkové máslo😍, já to ješte vylepšuji po česku a míchám si ho s jahodovou marmoškou🤣 a pak si uvědomím, že mi jsou nějak těsnější kalhoty🤣, ano, já tu za ten týden, co jsme slezli z hor, přibrala🤣🤣a je mi to naprostej šumák, tělo si řeklo, co potřebuje a já budu klidně oplácaná😍🤣, hlavně že už nejsem napucnutý rajče🙏, otoky zmizely, snad nadobro🙏.

Po snídani se pustíme do balení…Vendy nám půjčuje zavazadlo k odbavení, tam dáváme vše, co nemůže jít do kabiny- tyčky a kolíky od stanu, hůlky, nože apod. Plus věci, které s sebou do kabiny prostě nepotřebujeme. Do batohů si dáváme jen spacáky a oblečení, protože o to případně nechceme přijít, nebyl to zrovna ten nejlevnější nákup🙈.

V 11h30 uslyšíme zatroubení😍, kočár pro Hakenovi je připraven😍, a my vyrážíme na letiště🙏. Abychom na ten odjezd ale nikdy nezapomněli, tak to bereme přes Malibu a dokonce i poprvé spatříme oceán😍:

Malibu😍

Ve 14h00 už vysedáme na rušném letišti😍 a já poprvé slzím😅, je mi hrozně líto, že to úžasné dobrodružství na chvilku skončilo, chci zpátky!!😍, ale taky vlastně nechci a chci domů k mamince a tatínkovi🤩❤. Loučíme se s Vendy, hrozně moc jí za vše děkujeme a vyrážíme vstříc bludišti jménem LAX- letiště Los Angeles😳. Začínám cítit slabost, tolik lidí, tolik aut, tolik terminálů🙏, přicházíme do toho, odkud by nám to mělo letět, a náš let tam označen není😳.

Bože můj, nespletli jsme si den? Čas? Letiště? Rychle kontrolujeme stovku mailů, které jsme z rezervačního systému dostali, oni nám totiž let dvakrát změnili🙈, a v tom nacházíme ve hvězdičce pod čarou maličké číslo terminálu- sedm😳, my jsme na čtyřce🙏, popadáme kufr a letíme na ten správný🙏, hlavně ať to stihneme🙏. Letíme asi padesát kilometrů skrze letiště, které zrovna jako na potvoru prochází rekonstrukcí, přeskakujeme kufry ostatních, zakopáváme o stavební materiál a s jazykem na péřovkách přibíháme asi po půl hodině na sedmičku🙏.

Rychle hledáme náš let a oddechujeme úlevou, je tu a my se můžeme jít odbavit🙏. Psychicky se připravuju na kontrolu, při příletu si mě jako podezřelou vytáhli na podrobnou prohlídku, tak snad mě dnes nechají být🙏…Nenechají🤣🙈…

Odevzdáváme kufr k odbavení, tiskneme letenky a už umísťujeme batohy, bundy, obsahy kapes, mobily, powerbanky a boty do vozíčků k bližšímu prohledání🙏, pánové a dámy, až se dostanete k našim botám, to budete teprve koukat🤣, se závanem vzduchu ucítím naše odhalené nohy a modlím se, aby na botech nezůstalo něco našlápnutého z Mojave🤣🙈🙏. A to nemluvím o psím hovně🤣🤣.

Postupujeme frontou až k bráně, kde musíte umístit nohy na žluté šlapky, zvednout ruce nad hlavu, jako když se vzdáváte a pak doufáte, že jste nic nezapomněli v kapse🙏, minule mě vyřvali za posmrkanej kapesník🙈, teď mám štěstí, jdu dál, když v tom ke mně přistupuje paní policajtka a prej ať jdu stranou…Začínám se potit, bože cítím se podezřelá, hrozně mi smrděj nohy🤣, asi to jdou blíže prozkoumat. Paní ať roztáhnu ruce a dám je nad hlavu, srdce mi buší jak splašené, Andreo uklidni se!, jinak ti daj klepeta🥵. Martin už je za branou, už si bere své věci, očima se najdeme a on mě na dálku uklidňuje🙏❤.

Paní mě nejdříve prohmatá rukama, pak bere ňáký pípátko, něco hledá, nic zdá se nenajde🙏🙏, pak mi prosahá hlavu, taky nic nenajde, asi hledala mozek🤣, a pak to řekne…dejte nohy sem cca 50 cm vysoko, uděláme test🤣🤣🤣😄🙈, tvl, přišli na to, že to jsem já, hledají původce toho smradu🤣, setře mi z nohou ňákej bordel, a strká to do nějakého přístroje🙏. Klepu se strachy, hlavou se mi honí frekvence našeho praní po Mojave, když v tom se rozsvítí zelené světýlko a že prej můžu jít🤣🙏, ježiš paní, děkuju vám, já o ty vaše mojavský drogy fakt nestojím🤣, to mi věřte🤣🙏.

Jdu dál, hledám batoh, nemohu ho najít🙏, když v tom ke mně přistupuje další policajtka, můj batoh už má stranou a že ho musí prohlédnout🙈, rosím se podruhé, nechte mě už být, já nic nepašuju, jen svačinu🙏🙈. Paní se právě ta moje svačina asi nezdá, vysvětluju jí, že mám potravinové alergie, tak si musím nosit své jídlo, uloupne mi kousek z té svačiny😳, hele jako, co si to dovoluješ!!! A vzorek dává zase do nějakého přístroje🙈, k tomu nachází vlhčené ubrousky, také mi jeden uzme a vloží na kontrolu😳, a za chvíli píp a nazdar bazar, můžete jít🙏. Mile se na ní usměju🤣, zahejbu smraďoškama jako na pozdrav🤣, popadám batoh a jdu za Martínkem, kterej už je celej nervózní, naše gate je již otevřená totiž🙏.

Pádíme ji najít a protože ten nápad s burgrárnou na Kyjích se nám zalíbil, tak si vezmeme poslední receptík🤩:

Burger číslo nevím už kolik🤣🙈

Ještě tam stihneme hodit jedno americké😍 a ťukáme na náš božský výlet❤, tak Ameriko, ahoooj, byla to pecka!😍:

Let do Londýna trvá díky příznivému větru jen 9 a půl hodiny, místo 11🙏, takže frčíme filmy, pěkně v ájině, jsme teď frajeři jako🤣 a cpeme se jídlem, které nám nosí co hodinu🤩🤩, ty jo, tohle je dobré rozmazlování😍:

Ve 2h00 našeho doteď běžného času přistáváme v Londýně, tam je 10h00, procházíme další kontrolou, nacházíme místo odletu do Prahy, kde v 16h20 dosedáme, a já bulím a nemohu přestat😅🤩🤩🤩🤩. Vyhlížím svou rodinu, bože oni jsou tady, už za chvíli je obejmu❤❤. A pak…..😍😍, takovéhle úžasné překvapení na nás čeká😍😍 a babička ještě navrh k tomu napekla karásky🤩🤩🤩🤩:

Moje krásná sestřička❤
Moje krásná maminka❤
Moje krásná babička❤

Setkání, na které jsem se tolik těšila, je tolik emotivní, až se mi klepou nohy❤, brečíme všichni❤, dokonce přijela i moje milovaná babička❤. Jen je mi hrozně moc líto, že nemohl přijet i můj milovaný tatínek😪, ale brzy se s ním také setkáme❤, je s námi alespoň online na dálku❤.

Cestou na Kyje se nemohu zastavit, vyprávím pátý přes devátý, to, že jsem vůbec nespala, ani nevnímám🤣, je toho tolik k vyprávění🤩🤩.

Doma na nás čekají i rodiče Martínka a další překvapení🤩❤, a doma se rozbrečím znovu, jsem totiž doma….❤❤

A ta naše maličká láska❤❤, po chvilce mňoukne, že nám teda jako odpouští😍🙏❤:

Jak se co nejrychleji dostat " do normálu"🤣🙏🙈
Velkolepý přesun s igelitkou do Los Angeles k andělovi Vendy😍😍❤

2 komentáře

  • Jenča

    Ahojda Kamaradickove, tak chvilku jsem ve zpoždění se čtením a už koukám, že PCT se mění v dovolenkove uzivanicko, lenošení a přejídání 😀. Ale byla to fakt pecka 👍. Tak tedy držím slzu, že končí tak skvělé čtení, a jsem opravdu moc rád, že jste si to tak krásně užili a všechny zážitky (některé dosti dramatické a napínavé) jste přežili nesnedeni medvědem, neustknuti chřestýsem a nepopichani divokými včelami. Takže díky moc za Váš příběh, který jsem s vámi mohl alespoň na dálku prožívat. 👍

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *