Stezka Českem- DEN 17: vyhrávám nad jednodeňáky🥳😍, Pravčická brána🩷a ušla jsem sama 300km😍🥳😍; celkem 312 km

7.8.2026

Moje první noc na půdě byla za odměnu, za to, že jsem přežila mou zdravotní indispozici😅😆. Spalo se mi krásně, ale zvládla bych to déle 😅. Sice jsem vstávala o půl hodiny déle než obvykle, ale stejně🤣.
Dneska to teda není to klasické kolečko, na které jsem zvyklá, nevařím si snídani, tu pro mě dnes připravuje můj osobní personál😅. Včera jsem si ho totiž domluvila a dovolili mi přijít v 7h15😍😍. Děkuju hrozně moc🩷, slibuju, že toho moc nesežeru😅 . Normálně se snídaně podávají od 8h00, tak se na to vrhnu, abych ostatním nic nenechala😁.
Nandám si kopec zeleniny, šunku k tomu, ale pak zjišťuji, že tu mají domácí marmeládičku😍, a tak na to já slyším dost🥰. Napucnu se dvěma houskama s marmeládou a přikusuju k tomu tu šunku😍🤣. Mlaskám až za roh, kafíčka zvládnu také dvě 😍. Bože jsem v sedmém nebi, nikam se mi nechce, zůstanu tady a budu se matlat marmeládou po obličeji celej den😍:

Druhou housku do sebe soukám už pod tlakem, ale podaří se, a já se stěží vyšplhám zpět do pokoje, abych si vyčistila po lahodné snídani zuby a vyrazila na dnešní den😍:

Vyrážím v 8h15 a hned propočítávám časovou ztrátu🤔. Musím se trošku obout do bot, abych vše krásné, co mě dnes čeká, stihla💚🙏.
Vydávám se obcí Janov směr Hřensko a jdu zase úplně sama, tak si to ticho a klid krásně užívám😍:

Potkám jen dva pejskaře…Jeden pejsek po mně zase vyjede, prťoun jeden vzteklej🤦‍♀️. Ukážu mu ale své hůlky, tak se zklidí z cesty🙏. Sice je jedna hůlka pořád kratší, ale na malé prťouny stačí🙏😡🤣.
V Hřensku jsem za necelou hodinku a chvíli se kochám místními krásami🩷:

Strávím tu o deset minut déle, než byl můj plán, protože na parkovištích už to začíná smrdět průserem🤔😳. Pravčické brány chtiví turisté chtějí zabrat to nejvzdálenější místo, aby to k ní měli co nejblíž a já se malinko bavím🤣. Musí to zde zpacifikovat pán policajt, jinak by se o ta poslední místa snad i poprali😁. Chci mu nabídnout své hůlky, ale bojím se, že mě flákne obuškem😆🤣.

A teď přicházím na řadu já 😍😍, zařadím turborychlost a 3,5 km k tomuto skvostu si všechny jednodeňáky dávám s prstem v nose🩷. To mě moc baví, tuhle hru miluju🥰. Jeden, dva, osm, dvanáct, dvacet osm, třicet dva, čtyřicet devět😍. Turisté mi uskakují z cesty, bojí se, že bych je bodla tou krátkou hůlkou😍.
Předběhnu většinu a nahoře jsem asi dvacátá v 9h58💪.
Brány se otevírají 😍, jsem tu akorát včas 🥰.
Hikeři Lasíkovi mi doporučili, ať se nejdříve vydám na vyhlídky vlevo za kasou, tak jdu na to🩷🩷. Děkuju moc🩷. Do cesty se mi postaví ještě dva, které také předběhnu😍, ty vaše pantofle nebyly dobrá volba😝😝, a pak už si jen užívám krásných výhledů 🥰:

Postupně se sem ale dostávají všichni mnou poražení 🤔a já se jim raději klidím z cesty. Toto místo je opravdu velmi, velmi oblíbené🙏.
Hemží se to tu různými národnostmi, až mám pocit, že Češi jsou tu v menšině:

Pod Pravčickou bránou se malinko od tohoto ztísněného davu odkloním a užívám si trošku volnějšího prostoru🙏. Mé kroky nyní míří do Mezné. Cestou procházím místy, kde v roce 2022 řádil požár😪. Je to velmi smutná událost, ale dobrou zprávou je, že už všude je plno zeleně💚💚, příroda je mocná čarodějka💚:

Ani se nenaděju, a procházím svým osobním milníkem, o kterém se mi na začátku ani nezdálo😍😍😍. Právě jsem ušla 300 km😍🩷. Bože, nechápu, jak taková posera tohle zvládla 😍😍:

Chvilku si u nakreslené třístovky postojím a klepu se po ramenou😁, ale ještě mě dnes pár kiláčků čeká, tak přidám do kroku😍. Dneska celý den jen fotím, dělám videa a nestačím se divit, jak moc je to tu krásné😍. Na jednom místě se rozhodnu posvačit, když v tom slyším své jméno 😳😳. Otáčím se tím směrem a vidím kamarádku, kterou jsem neviděla asi 15 let😍😍. Neskutečná náhoda, to se prostě stane jen na trailu🥰:

Po tomto milém setkání se vydám na posledních 6 km do Jetřichovic, kde mám dnes luxusní ubytko😍.
Cestou si ještě střihnu Mariinu vyhlídku a nutno podotknout, že to už nohy opravdu protestují😫😫. Sotva drží balanc, jsou dnes z toho nahoru a dolů opravdu už moc unavené🙏.
Na vyhlídce je ale překrásně, že na tu námahu na chvíli zapomenou a přestanou špačkovat😁🙏:

V Jetřichovicích nejdříve navštívím další paní Vietnamku, pořídím si chleba a sýr a pak už se jdu ubytovat😍😍. Pokojíček mám, až mě přechází zrak😍🩷. A to nemyslím vůbec ironicky🙏.
Vzpomenu si na dávné zapomenuté mládí🩷💜, vykoupu se v přilehlé bývalé ozdravovně pro děti a jsem šťastná za to, že tu můžu být 🩷🩷: