2. DEN: Puitbach-Ahrn-Puittal-Scharnitzjoch-Wetterstein hütte-Puitbach-Ahrn, krásný okruh v dešti a s ovcema v zádech🤣

14. 7. 2025

Náš druhý den jsme se zase probudili do lehkého deště. Nejdřív jsme trošku smutní, ale pak si vzpomeneme, že máme nepromoky, tak se přeci nebude sedět doma🌧😍. Také mám suprový odpadkový pytel na náhradní věci, takže se uklidním úplně a rychle připravuju svačiny🥕. Během balení ale pršet přestane, takže na parkovišti nedaleko vesničky Leutasch, kam jsme cca 9 km přejeli autem, a které je pár metrů od našeho dnešního startu, nám zase svítí sluníčko🌼. Je tu jen jedno auto, trošku nás to překvapuje, ale asi si všichni dnes přispali a na výlety vyjdou déle🤔 (ne, oni si jen chytře zkontrolovali předpověď počasí🤣🤦‍♀️).

Nejdříve jdeme lehce po rovince, ani nás nenapadne, že by se za první zatáčkou mohl objevit kopec prudký jak blázen😅🙈:

Asi po čtvrt hodince chůze začneme strmě stoupat a to snad ani nejde popsat, jak prudký to výstup je🤦‍♀️. Leje z nás od začátku až hrůza, smeká se to po ranním dešti s každým krokem, tak poctivě doplňujeme tekutiny a dáváme vydýchací pauzy🥵:

Za chvilku jsou z nás koule obalené bahnem, takže mé nové botičky už dávno zapomněly, že někdy byly nové🤣.
Asi po 4,5 km jsme z toho nejprudšího venku a před námi se otevírá krásné údolí. Do něj vstupujeme skrze bránu, na které visí pro mě nejhorší nápis, který existuje🙈. Pozor! Krávy! No tak to je něco pro mě a to, co po dalších dvou kilometrech potkáme, to jsem si ani nedovedla představit🤣. Já si totiž z PCT přivezla dvě velké fóbie, jednu na včely a druhou na krávy🫣. Celou dobu se rozhlížím a čekám, kdy ty rohaté bubáky uvidím😫.
K mé zvýšené ostražitosti se přidává obava z deště, protože se to kolem nás začíná zase mračit:

Když dorazíme cca 2 km pod vrchol, tak najdeme převislou skálu, která se akorát hodí🙏, začíná pršet fest, tak jsme rádi, že tady tu skálu někdo do cesty připravil, za tu jsme teď opravdu vděční🙏:

Zalezeme si pod ní, dáváme svačinu a libujeme si, jak jsme v suchu😍:

Jak dva hříbečci takhle sedíme půl hodiny, hodinu, hodinu a půl a pozorujeme cestu, odkud jsme přišli, zda se k nám někdo nepřidá. Nepřidal🤣. Všichni teď totiž leží ve městě ve welness a užívají si teplíčko🤣. Martin se nakonec rozhodne okouknout, jak to venku vypadá. Zleva od nás se na nás totiž žene další mega mrak, tak to bysme tady taky mohli sedět týden🤣🙈. Nic, jde se pokračovat, ještě nám pár kiláčků zbývá:

Celou dobu se divíme, že tu jsme široko daleko jediní turisti, teď už se ale už zase nedivíme, kdo by sem lez takovej krpál kvůli dešti, mlze a zimě🤣. Ale pro nás to kvůli krásné přírodě za to stojí i v tom dešti💚🩵:

A taky kvůli krávám, na které za další kilometr narazíme, a já se snažím být neviditelná🙈. Krávy zpozorní, já už více zpozornit nemůžu, víc už to nejde, hůlky jsou ve střehu se mnou💪. Evakuační plán mám, pokud se krávy a taky asi STO MILIONU divných ovcí, které vypadají napůl jako psi, ne vážně jsou to takoví psi s ovčími těly🤣, o něco pokusí, tak to obrátím a budu utíkat zpátky za tamtu bránu🙈.
Snažím se dělat, že žádné z těch zvířat nevidím, třeba ani ona neuvidí mě🙏. Krávy nakonec celkem přežijeme, občas se nějaká rozběhne směrem k nám😫, ale můj pohled je zastaví v dostatečné vzdálenosti od nás🙏. Chuck Norris, to jsem teď já🤣. To ty ovčí psi, to je jiná🥵, jedny běhají za námi, druhé nám tarasí cestu, nejde se jim vyhnout, asi se náramně narozdíl od nás baví🤔. Občas to musíme projít přes louku plnou výkalů, takže jsme po chvilce chůze obalení hovnama🤣. Jo to chceš🙏. Až na samý vrchol se za námi řítí asi půl milionu ovcí, takže jsme najednou takoví místní pasáčci🙈. Na vrcholu dne, v sedle, jsme asi ve 12h30 a vzhledem k totálnímu dešti musíme změnit plány:

Ještě jsme chtěli odbočit a vyrubat si to do 2.367 m.n.m. na Gehrenspitze, ale v dešti by to bylo dost nerozumné a stejně by to bylo dnes bez výhledů. Takže se rychle fotíme, uděláme tuhle nudle na ovce😝😝, které se nás ještě pořád snaží dohnat, a začneme sestupovat k chatě Wetterstein hütte, kde doufáme, bude otevřeno🙏:

Všechny tam chceme totiž varovat před nebezpečnou faunou, která v této části hor přebývá🤣. A snad nás tam s těmi hovny na botách pustí🤣:

Na vytopené chatičce jsme asi ve 13h30. Venku je připravené koště, aby si hosti, kteří utíkali ovčími výkaly, očistili obuv🤣. Rádi tak učiníme, ale boty zůstávají stejně totál🤣. Uvnitř je překvapivě plno, turisté si sem vystoupali z vesnice na oběd. Všichni jsou mokří z deště, ale majitelé jsou na špatné počasí připraveni a ochotně přikládají do kamen😍🙏. Obsluhuje nás Nepálec, který neumí ani německy, jen trochu anglicky, ale radler že bysme rádi, to umí👍😍.
Martínek se ještě zahřeje polévkou s obřím knedlíkem a pak už jen předeme blahem😍:

Asi po hodince se oblékáme do mokrých nepromoků a vydáváme se na 10km sestup zpět k autu. Na cestu, která je místy dost bahnitá a klouzavá, nám lehce prší, ale dnes už je nám to fuk. Jsme moc rádi, že jsme to u kamene, kde jsme se skrývali před největším deštěm neotočili zpátky, a taky jsme rádi, že za námi už nepochoduje to stádo ovcí🤣. Pochopily asi, že všechny se do auta vejít nemohou, a tak teď nahoře čekají na další turisty, kterým naženou strach😅.
Cestou k autu ještě procházíme kouzelné horské vesničky, vnímáme jejich líné ticho a jsme rádi, že jsme dnes zase objevili kus krásného Tyrolska💚: