Jak jsme strávili poslední dny v Americe, aneb jak si zvyknout na „normální“ život🤣🙏

Tělo si asi uvědomilo, že je krásnému trailu konec, takže se ráno budíme s bolestí svalů, které nás na trailu zase tolik netrápily😳. Ještě v posteli zjišťujeme, že to včerejší plavání v bazénu a chůze bez batohu po městě, cítíme na svalech celkem dost🤣🙈. Normálně nás bolí lejtka a svaly na rukou😅. Aha, na trail byste chtěly, tam vás krom zad většinou svaly nebolely😝.
Z postele se nijak moc nehrneme, snídaně se podává až do desíti hodin, vafle dnes v plánu péct nemám🤣, stejně mi to moc nejde🙈, takže kontrolujeme zprávy ze světa a hlavně nové letenky…Tuto činnost jsme dlouho oddalovali, jednak jsme nevěděli, kdy přesně trail dojdeme, a druhak se nám domů zas tolik nechce🙈. Na trailu jsme si sice mnohokrát povzdechli, co vše nám z domova chybí🙏, nakonec jsme se ale shodli, že je to vlastně ze všeho nejvíc Montýsek a rodina🩷. O Montýska je ale dobře postaráno🙏. Děkujeme, Andělko😘, takže víme, že to ještě chvíli vydrží🩷. A rodinka je zvyklá na naše delší dovolené, takže to taky ještě chviličku vydrží🙏, děkujeme jim moc🩷:

Začneme tedy kontrolovat podmínky změny našich letenek, ale ty ceny této pro nás celkem jednoduché činnosti- vyberu si SÁM ve SVÉ aplikaci nové datum, vyberu si sám svá nová místa v letadlech a jedním klikem potvrdím, tudíž nikoho tím nezatěžuji- jsou nepochopitelné😳😳😫. Za změnu letenek si společnost chce účtovat 10.000 Kč, což bysme ještě nějak zkousli🙏. Ale také si samozřejmě musíme doplatit rozdíl ceny🙏. No a protože je léto, tak by nás tato změna v následujících dnech vyšla na cca 40.000 Kč😳😳.
No to je dobrá darda😳. Trošku nás to rozhodí, a taky začneme mít hlad, takže to jdeme rozdýchat na snídani🙏. Doufáme ale, že ten podivín s nožem už snídal, a taky teda spíš doufáme, že už z hotelu odjel🙏. Bydlet tu s takovým magorem je divný🙈🙏.
Snídaně proběhne pro mě stejně jako vždycky, naservíruju si kafíčko🥰, a Martínek si vezme pár věcí s sebou na pokoj, abych na něj nemusela jen hladově koukat😍. Posnídáme tedy společně v posteli, a pak se rozhodneme zase projít městečko:

Cestou krásnými místy propočítáváme varianty- zaplatit dardu za letenku a být dřív doma, nebo zaplatit dardu za hotely tady a zůstat tu ještě chvíli🤔. Počty jsou to složité, doteď sme počítali míle a litry vody🤣, takže se k ničemu nedohrabeme, a jdeme si radši dát něco dobrého na zub🤣:

Trošku nás to povzbudí, a tak začneme znovu lépe a intenzivněji pracovat na dalším postupu🙏🙏.
Hledáme hotely v nedalekém Medfordu, a zjišťujeme, že ceny jsou tam poloviční🙏. Takže krok číslo jedna je jasný- přesuneme se tam, kde nás to vyjde levněji i za cenu toho, že to není úplně bezpečné místo🙏.
Úplně si pamatujeme z loňska, jak město vypadá 🙈. Vloni jsme se neodvážili jít skoro ani ven, letos se tam stěhujeme na pár dní🤣. Odvaha, to se musí nechat🤣🤣.
Ještě si ale užijeme dva dny tady a pak se přesuneme zase o kousek blíž domovu🙏. Letenky máme totiž právě z Medfordu.
Během odpoledne, kdy se koupeme ve vlastním potu, najdeme tedy letenky na září, které už vypadají, co se ceny týče, příznivěji👍🥳.

10.000 Kč za změnu zaplatíme tak i tak, ale v termínu od 4.9. dál nás rozdíl bude stát jen 14.000 Kč 🙏. Ještě jednou si dáme na papír obě varianty a pak se rozhodneme- poletíme domů o týden dřív😍 než bylo původně v plánu.
Jakmile jsme se rozhoupali, tak se začínáme hrozně moc těšit😍. Píšeme rodinám a voláme do kamery Montýskovi🩷🥰, že jedeme domů, ať nezapomene uklidit všechny myšoury, které nám na just poschovávala po baráčku🤣. Akorátže to potvůrka nestihne🙈 a já pak jednu najdu na tajném místě🤣🤣🙈.
O víkendu tedy začne velké balení a přesun do cenově přijatelnějšího motelu. Batohy se nám ale nedaří moc dobře zabalit🤣. V Dollaru jsem nakoupila ty uklízecí hadříky, že jo🤣. A taky pár drobností jako suvenýry, takže dostávám ještě jednu pochvalu🥰🥰, ale nakonec do báglů vše nasoukáme, a jdeme naposledy do města, odkud nám jede autobus za pouhé dva dolary🙏:

V Medfordu na hlavním autobusovém nádraží jsme asi za půl hodinky:

Cestou v buse se nám jedna milá paní snažila pomoct, jak se co nejlépe dostat hromadnou dopravou k našemu Motelu 6🙏. Poradila nám číslo busu, který na nádraží zrovna stál, takže jsme nemuseli mezi podivnými zjevy🙈 čekat moc dlouho🙏. Medford zase frčí🤣, potřebuju nutně čůrat, ale zvuky, které se ozývají z wc mě odrazují🤣. Nedá se svítit, to nějak už vydržím🙏.
Druhý bus nás vysazuje kousek od motelu a my se v 45°C😳😳 dosoukáme do našeho nového bydliště:

Dostáváme pokoj pro hendikepované🤣🙈 a nechápeme, čím jsme si to zase vysloužili🤣. Připadáme si, že vypadáme už normálně🤔🙏, a taky už jsme zase začali používat deodorant jako🤣.
Když otevřeme pokoj, tak nás do nosu praští takový smrad, až se nám udělá blivno🤢🤢. Co to zase je proboha😅🫣. Chvilku koumáme, jestli není někde ukrytá mrtvá krysa, pak pustíme klimošku a i když byste tu měli VŽDY mít bezpečnostní zámek, tak i větráme🙏:

Po chvilce to vypadá, že sme se smradu zbavili🙏, a hned se vydáváme do obchodu Walmart, kde potřebujeme sehnat kufr🙏:

Vloni jsem jeden našla v popelnici, pamatujete? Ale ten jsme letos věnovali bezdomovcům v Los Angeles. Nejdřív projdu popelnice i tady😅😅, co kdyby náhodou🙈, ale tentokrát takové štěstí nemám😰😰. Hrabu, co mi ruce a nohy stačí, ale kufr ne a ne najít😫.
Na nákup se vydáme pěšky a doufáme, že Walmart kufry vede🙏, jinak nevíme, co bysme dělali.
Bohužel jsme ale neodhadli vedro, které venku panuje, a teda jít 3 míle v 45 stupních, to je dobrej mazec😫🥵. Leje z nás jak nikdy, jdeme kolem frekventovaných dálnic a auta si klepou na čela, protože tady se pěšky prostě nechodí😅. Děláme, že je to hrozně moc fajn a příjemné, poskakuju u toho jako radostí a mávám všem, co nám mávají na pozdrav🥰😝:

Do Walmartu dojdeme totál durch a i přesto, že jsem hodně šetřivá, tak zpátky rozhodně bereme uber🙏.
Walmart je opravdu ohromný, je tu krom aut na prodej snad vše, co vás napadne🙏, takže najdeme i kufry, mnohokrát hurá🤣😍🥳🥳:

Vybereme ten nejlevnější, několikrát se ujistíme, že se nám do něj vejdou hlavně méďuláci🙏, dokoupíme jídlo na dny do odletu, a voláme si uber zpátky na motel.
Když se vrátíme, tak zase skoro pojdeme smrady🤢. Co to tu tak nehorázně smrdí???🤔🫣.
Zase vyvětráme, ale venku se to začíná hemžit podivíny🙈🙈, takže se u toho bojíme, že nás někdo ukradne🤣🙈:

Jojo, v tomto městě si přejete být🙏. Takže se rozhodneme, že zítra pojedeme zpátky do Ashlandu🤣🤣. Tady poslední dny trávit nechceme🤣🤣🙏.
Večer to Martinovi ale nedá, a jde znovu prozkoumat původce toho smradu🙈. V koupelně zjistí, že tu někdo zadělal hlásič požáru, protože si potřeboval na wc zahulit🤢.
Tak to teda ne! Víme, a už se to hikerům stalo, že dostali zpětně pokutu za kouření na pokoji, i když tam nekouřili🫣🤔.
Oblékám se a ve 23h00 jdu na recepci toto zjištění nahlásit a vysvětlit všem přítomným, že my to nebyli🙏. Pán recepční je celkem v pohodě, a že se prý jde na tento přestupek podívat😳. Rychle jdu zpátky oznámit to Martínkovi, pán recepčák to ale vezme zkratkou a už se univerzální kartičkou chystá otevřít náš pokoj😳. Rychle se mu postavím do cesty, že tam teď nemůže, že můj muž je nahatý🤣🙈. Pan recepční trošku couvne a asi se dost lekne. No co je na tom divného, už sme byli v posteli a chystali se spát🥱, ale ta pokuta za hulení v pokoji nás celkem probrala😝🤔.
Klepu na Martínka a ten jakoby to tušil, tak se mezitím oblékl🙏🙏. Pána tedy pouštíme dovnitř a ten se zastaví ve dveřích a prý ať okamžitě roztáhneme závěsy🤔. Učiníme dle pokynů, nejdřív ale nechápeme proč a on nám vysvětluje, že kvůli jeho bezpečnosti🙈. Nejdřív se cítíme uraženi, ale pak to vlastně pochopíme🤔. My jsme opravdu neškodní, ale ostatní kolem vypadají celkem nebezpečně, takže nikdy nevíš…asi se bojí, že ho tu okrademe o jeho univerzální kartičku🤣.
Pán zkontroluje zaslepený požární hlásič a zeptá se nás, zda to vydržíme do zítra, že nám zkusí najít jiný pokoj🙏.
Samozřejmě, teď před půlnocí se nám stěhovat nechce, necháme v noci běžet klimu, klidně si oblékneme i péřovky🤣.
Ráno se máme zastavit a uvidí se, co se dá dělat.
Když ale odejde, tak se shodneme, že tenhle pokoj není úplně tak špatný- je na začátku motelu, blízko recepce, a kdyby nás někdo během větrání chtěl napadnout, tak to máme blízko do bezpečí🙏. Být někde za rohem, nebo na druhé straně prostranství, kde jsou bezdomovci, tam bysme bydlet nechtěli🙏. Prdíme na to, stejně pojedeme přes den do Ashlandu a ve čtvrtek letíme domů🩷. Troška smradu nás nezabije, stejně tu hulí trávu všichni kolem a jde nám to do pokoje🙏.
Nesmíme ale načichnout moc, aby nás pustili na letištní kontrole🤣🙏. Pro jistotu si ale před odletem ještě jednou vypereme🤣.
Druhý den si vypereme konečně i boty, abysme mohli nastoupit do letadla, a vydáme se zpátky do Ashlandu🥰:

Tam strávíme procházkámi krásný den a i zbylé dny🙏:

Čekání na odlet je dlouhé, ale tím cestováním z Medfordu do Ashlandu a zpátky vždy nějaký čas ukrojíme, takže čas nakonec uteče hrozně rychle a nás čeká cesta domů🩷:

Během těchto dní si i postupně zvykáme na běžné věci jako je lednička, sprcha i několikrát denně, veřejná doprava a tak podobně🙏. A také si zvykáme na lidi🤣🙈. Dva měsíce v divočině udělaly své, ale až budeme doma, tak se vše zase srovná a my se lidí přestaneme bát🤣🤣.
Nemůžeme se hlavně dočkat, až budeme v našem baráčku🩷, ale noc před odletem při balení zavazadel mi ukápne nejedna slzička😪:

Na trail myslíme každou sekundu, co jsme z něj sešli…Byla, ne vlastně je, to naše životní cesta🥰, a jsme vlastně rádi, že ještě neskončila🩷. Hřebenovko, vrátíme se brzy, slibujeme si a ti to🩷. Náš sen nekončí…