48. DEN: Jak jsme po třech letech došli do cíle😍🩷🙏 a propojili hřebenovku v jedno milované PCT🩷; míle 1719.8

28. 8. 2024

Psát článek s dvoudenním odstupem jsem si zvolila záměrně, abych vstřebala všechny pocity, které mě v našem cíli přemohly🥰🩷🙏🙈. Ještě druhý den jsem nedokázala popsat, co se to ve mně děje🤣🙈. Jediné, čeho jsem byla schopna, bylo smát se a brečet zároveň🤣🙈, a někdy jsem si připadala jako blázen😅.

Vítr se během noci úplně utišil, takže ani nebyla taková zima🙏. Akorátže jsme spali mezi velkým množstvím popadaných stromů, které v noci pořád strašidelně praskaly a praskaly ještě víc, když se po nich procházela zvířátka🙈. Bohužel se mi těsně před spaním chtělo na záchod, takže jsem musela jít do černo černé tmy😳😳😫🙈. No svítící oči jsem viděla všude🤣🙈, všechna zvířátka lesa se na mě určitě přišla podívat😅🙈, vsadím na to svoje botky smraďošky🤣🤣. Zavřela jsem teda radši oči, i s tím rizikem, že si počůrám boty🤣, a moc se nezdržovala🙏.
Večer přišli ještě další hikeři, takže jsme tu spali celkem čtyři🙏.
Ráno jsme tentokrát budíka neměli😍, není potřeba spěchat, zbývá nám jen něco kolem sedmi mil, tak si je chceme užít do posledního krůčku🩷🥰.
V půl sedmé nás ale budí hotový trailový budíček🙈, slyšíme, jak se na nás žene stádo srnek😳😳. Takový dusot jsme snad ještě neslyšeli, bůhví, co je tak vyplašilo😳🙈.
Proženou se kolem stanu, až se zatřese🫣, my vyskakujeme a snažíme se někde ukrýt🙏🙈. Sklep by se hodil, ale už ho vykopat nestíháme🤣. Srnky to ale naštěstí vybraly a my o stan nepřišli🙏🙏. Srnky vyplašily celé stanové městečko🤣, takže ze stanů vylejzáme všichni naráz, zdravíme se a každý se pustíme do svých tradičních činností🥰.
Začíná zase trošku foukat, takže máme zase péřovky, ale dle oblohy soudíme, že bude zase krásný den🩷. Sluníčko nám bude svítit na naše poslední kroky po milované hřebenovce🩷.
Na trail vyrážíme opravdu pozdě, až kolem deváté, a jakmile si hodím batoh na záda, tak se dnes poprvé rozbrečím😫🙈. Já totiž…nechci, aby to dnes skončilo😰🙏, chci aby to dnes skončilo🤣🙏, chci domů🩷, nechci domů🤣, chci zůstat na trailu🤣🩷, nechci zůstat na trailu🤣🙈. No to bude ještě zajímavé, Martínek nad mými citovými výlevy kroutí hlavou a směje se mi🤣:

Bohužel máme ale od rána ještě jednu starost😰. Montýsek se nevrátila 24 hodin domů😰😰. Když máme signál, tak ji kontrolujeme na kamerách a v duchu ji hladíme a ňuňáme, miláčka našeho🩷🩷, ale my už od večera víme, že domu nepřišla😰. Hned po probuzení kontrolujeme vše znovu a nic😰😰. Rychle burcujeme všechny, kteří se nám starají o baráček a i Montýska, aby tam zajeli, zkusili dlouho volat, ale pusinka se bohužel stejně neobjeví😰😰.
Jediné, co mě v naprostém zoufalství napadne, je mluvit do kamery a volat na ní přes půl světa ŇAMI, ŇAMI🤣🙈🙏. Na tohle volání vždy přijde🙏. Takže jak si tak jdeme ponurým lesem, tak já u toho volám ňami, ňami🤣🤣🙈 . Normálně si hikeři, které cestou potkáme, musí myslet, že mi hráblo🤣🤣. Že už to na toho burgera fakt nemůžu vydržet a dělím se o své hladové pocity s celým trailem🙈🤣🤣. Vydržím to dobrou hodinu, vyčerpám si u toho všechna data amerického tarifu, ale to vem čert🙏🙏.
Pak mi Martínek řekne, že to nemá cenu, že mě stejně neslyší😰😰, ať s tím přestanu😰.
Naposledy se ještě podívám na kameru A!!!!!😍😍😍😍🙏🙏🙏🙏, Montýsek přišla😍😍😍🩷🩷🩷. Kouká na mě vykuleně do kamery🤣🤣, úplně vidím, jak si v duchu říká, kde mám jako to ňami🤣🙈, a já se rozbrečím úlevou🩷🩷🙏.
Uleví se nám oběma, měli jsme opravdu velký strach, zda se našemu miláčkovi nic nestalo😰🙏.
Teprve až teď si ty poslední míle začneme pořádně užívat, když víme, že je Montýsek v pořádku a bezpečí doma🙏🩷. Já přestanu volat ňami ňami🤣 a jdeme mlčky k našemu vysněnému cíli😍:

Na místě, kde jsme začali vloni, jsme v půl dvanácté🩷. Připravuju si kamínek, abych ho tu nechala, a aby i tady ochraňoval všechny hikery na jejich cestě za snem🩷:

Začínám brečet a nejde to zastavit…A ani to zastavit nechci…Tohle jsou slzy štěstí a radosti🩷.
Brečím štěstím, že trail i letos při nás stál, a že nás po celou dobu ochraňoval🩷.
Brečím štěstím, že nás sem naše statečné nožky donesly🙏, a že sem i naše záda dokázaly donést takovou dálku tu tíhu🩷.
Brečím štěstím, že jsme měli tak silnou vůli🩷 a podporu jeden v druhém🩷, že nás to tolik posílilo a dokázalo vždy namotivovat, hodit zas a znovu batoh na záda a jít dál🩷.
Brečím štěstím, že nás nechali být medvědi i pumy🙏🙏🩷.
Brečím štěstím, že jsme přežili všechny druhy počasí🙏, a i tu velkou bouřku tam nahoře v horách, o které se mezi hikery ještě teď mluví🙈.
Brečím štěstím, že jsme vždy měli co do hladových žaludků🩷, vždy našli rovné místečko pro stan a vždy spali relativně v teple🩷.
Brečím štěstím, že nás na dálku podporovala naše milovaná rodina🩷🩷, díky níž jsme to dokázali🩷. DĚKUJEME🩷🩷!! Máme vás moc rádi🩷🩷!
Brečím štěstím🩷, že jsme hřebenovku mohli jít spolu🩷, jeden vedle druhého🩷, dvacet čtyři hodin denně🩷.
Brečím prostě neskutečným štěstím, že jsme došli do cíle🩷…MY DVA SPOLU🩷.
A brečím, protože nechci, aby tohle dobrodružství skončilo😰😰🩷.
Byla to divoká jízda, která stála za každý i bolavý krok, ale vždy jsme se dokázali zvednout a pokračovat dál🩷🩷.

U značky, kde jsme tedy vloni začali, položím kamínek, který je celý mokrý od mých nudlí🤣🤣. Pohladím ho a poděkuju mu, že nás na cestě chránil🩷. A pohladím i andílka od mojí maminky, který už nás také po třetí rok ochraňuje🩷🩷🙏:

Ráda bych pronesla nějakou řeč a všem poděkovala🙏, protože mě Martínek natáčí🙈, ale nejsem toho teď vůbec schopná🤣🙈:

A pak se prostě jen posadíme na silnici do prachu a štěrku a vše vstřebáváme😍. Smlsneme si u toho na poslední tyčce a teď se pokusíme dostat do města🙏:

Chvilku čekáme, ale žádné auto tu neprojede😪. Tato cesta je stará silnice, takže většina aut jede po vedlejší dálnici. Takže se za cca 30 minut zvedneme a jdeme ke známému Callahan’s Lodge, kam se vlastně chtěl Martínek vždycky podívat😍:

Čekáme, že na tomto slavném místě bude narváno🤩🤩, všichni si budou cpát pupíky a bude tu taky dost ochotných řidičů, kteří nás vezmou do Ashlandu😍🙏. Když přijdeme k restauraci, která nabízí i ubytování, a hikeři mohou spát venku ve stanu za 50$🙈, tak tady není ani noha jako😳😳. Co se to tady zase děje😅🤣🙈.
Jdeme dovnitř, otevřeno mají, ale restaurace otvírá až v 15h00🤣🤣. A jo vlastně, my úplně zapomněli, že v Americe ještě nepochopili podnikatelského ducha😝🤣. Mám tu barák velký jak celé sídliště v Jičíně a my otevřeme až po obědě a jen na dvě tři hodinky🤣. Přitom by se tady dalo vydělávat od samého rána😍. No radit jim nebudeme, na to si musí přijít sami🙏, a voláme si uber do města🙏.
Za osm minutek přijede, a ano, uhádli jste, zhulený řidič, který se celou dobu přihlouple směje🤣🤣, ale do Ashlandu nás doveze🙏🙈…A za chvilku už slavíme😍😍🤩🤩🤩.

Nejdřív na zemi u obchoďáku bagetou, sýrem a šunkou🤣🤣, a pak…:

Po zmrzlince a burgříku, který já odmítnu😅🙈, se vyvalíme u bazénu a lepší zakončení dne si nemůžeme přát😍🙏. Třeba v něm odmočíme i zažranou špínu🙏, to bysme si moc přáli🤩:

Do večera už pak jen relaxujeme a vstřebáváme dnešní den😍.

Naše milované rodinky, přátelé, kamarádi, známí i neznámí čtenáři naší PCT knížky🩷…Děkujeme vám všem za veškerou podporu, kterou jste nám přes oceán po tři roky posílali🩷.
Vaše milá slova nás hnala každý den dál a dál🩷. V největší krizi jsem si četla vaše zprávičky, které mi vždy připomněly, proč jsme tady🩷.
My jsme tady, abysme si splnili náš životní sen, který se dnes naplnil🩷🩷.
Byly dny, kdy jsem chtěla odjet domů a celé to vzdát, nebudu lhát, že tomu tak nebylo…Ale trail se hikuje s několika důležitými myšlenkami🩷:

Hike your own hike🩷= Ťapej tak, jak to tobě vyhovuje a tak, jak to ty cítíš🩷.

Never quit on a bad day🩷= Nikdy neopouštěj trail, když máš špatný den🙏.

Always stay on trail🩷= Drž se co nejblíže trailu🙏.

A naše osobní pravidlo na závěr: Po dešti zase vyjde sluníčko, které tě zahřeje🩷🩷🩷🩷🩷.

Děkujeme vám přátelé za vše🩷, jste naši andělé🩷. No a jaké budou další plány?🤩🤩
No přeci- vrátit se a dojít každičkou přeskočenou míli naší milované hřebenovky🤣🤣🩷🩷. Je to láska na celý život! Pokud budete mít možnost a odhodlání tohle dobrodružství podstoupit, tak neváhejte! Nebudete litovat😘😘🩷:

Blog ještě své vyprávění nekončí🥰, milí čtenáři, zážitků z Ameriky máme ještě plný rukáv😘🤣🙈.

Vaši Fireball a Tomato🩷😘