42. DEN: Městečko Mt. Shasta, regenerace a oslava narozenin😍🥳; stále stejně mil

22. 8. 2024

Neplánovaná noc v motelu v posteli byla opravdu za odměnu😍🙏. Ta včerejší mílová nálož a rychlost, jakou jsme ty míle ukrajovali🙏, a sluníčko a mušouři🙈 s námi ale dost zamávali, hlavně teda se mnou😫😰. Po příchodu na pokoj jsme neměli ani sílu se vykoupat🥵. Odhodili jsme bágly, rychle jsme si jen umyli nožky smraďošky a ihned upadli do naprostého kómatu🥱🥱.
V noci jsem se ale několikrát vzbudila…Jednak kvůli bolesti nohou, druhak kvůli bolesti rukou a pak kvůli celkové svalové horečce🥵. I přes velkou zimnici jsem propotila naprosto durch všechno oblečení, ve kterém jsem spala, komplet celý spacák a prostěradlo pod sebou🥵🙈. Tak tohle jsem nejen tady, ale ještě nikdy nezažila🙏. Do toho mě neskutečně moc bolela hlava, takže jsem se i snažila co nejvíc doplnit vypocenou vodu🙏.
Ráno mě vzbudil Martínek, když si dával sprchu, ale já jsem nebyla schopná ani vstát😫. Bolela mě hlava, motala se k tomu a nohy jak kdyby nebyly moje🙏.
Martínek si o mě začal dělat starosti, sáhl mi rukou na čelo, celá jsem hořela😳😰. No musíme mě nějak postavit na nohy🙏. V pokoji je kávovar, tak začne připravovat kafíčko, kofein by mi možná mohl pomoct?🤔. Nevíme, zkusíme😰🙏.
Vůně kafíčka se začne linout po celém pokoji, kafíčko dostanu přímo do postele a v hrnečku😳🩷, a za chvíli se mi dělá lépe🙏:

Pak si připravíme snídani, kterou také sníme v posteli a za chvíli už je nám lépe oběma🙏:

Martínek únavu také pociťuje, ale je na tom lépe než já🙏🙏. A víte proč? On má totiž dnes narozeniny😍🥳 a moc se těší na oslavu🤩.
Také nám došlo, že poprvé má narozeniny dva dny😍🤣. S časovým posunem je měl už vlastně včera, takže to si nadělil postel😍, a 22.8. je tady až dnes, takže mu nadělíme….🍔🍔 burgříka🥳. A protože se mi už dárek pro něj do batohu nevešel, tak třetí oslava proběhne ještě doma🙂😍.
Chvilku se ještě ale šmrdolíme v posteli a plánujeme, co dál…Už zase🤣. Letošní hřebenovka je, co se týče plánování kvůli počasí, taková náročnější🙈. Od zítra se tu čeká velký déšť, bleskové povodně a ve vyšších polohách hlásí sníh🌨🌨. Super, to jsme tu letos ještě neměli😅🙈. No, dnes bude zero a zítra, kdy má být počasí nejhorší, zkusíme přejet do Yreky. Tam jsou levnější hotely, a budeme hlavně hledat někoho, kdo nás pozítří převeze do Seiad Valley, odkud pošlapeme poslední úsek, a spojíme tak všechny tři roky v jedno PCT🩷🩷.
Ano, nebudeme mít v nohách všechny míle, které byly v plánu😰, ale přírodě se neporučí a takhle to prostě mělo být…🩷 Trail nám tak ale otevírá ještě jedny dveře…My ho musíme propojit celý🙏, takže se sem jednou vrátíme a zbylých cca 500 mil dojdeme🥰. Náš sen tedy ještě nekončí…Alespoň ne prozatím🙂.
Tak dost smutnění a jde se do města slavit😍.
Začneme se vypravovat, ale jakmile si začneme oblékat naše smrduté svršky, tak nám dojde, že takhle na oslavu jít nemůžeme😅🙈, to by nás hned vyvedli ze dveří ven, oslava neoslava🤣🙈. Tak nic, spolkneme na chvíli slavnostní slinu😫😫😅, vše naházíme do pytle a Martínek jde do prádelny😍. Já vím, že praní prádla je spíše ženská záležitost😅🙈, ale tady je to vše navázané na mobilní aplikace a s tím já se teda moc neka🤣. Takže tu chodí prát Martínek a já mu jsem za to moc vděčná😍. Dnes obzvlášť, během té hodinky ležím v posteli, piju kafíčko a jsem ráda, že mohu být v klidu a teple a že tu nejsou mušouři🤣.

Po hodince se Martínek vrací, prádlo je krásně voňavé😍, a poprvé, co jsme tu asi 5x prali, tak je i suché🙏😍:

Některé sušičky nám prádlo moc nevysušily a my museli dosušovat ještě na pokoji nebo po cestě sme si mezi naše bágly natáhli šňůru, vše připevnili kolíčkama, a sušili za chůze🤣🤣. Jojo, take less, do more🤣🙈. Prádlo pak krásně vonělo sluníčkem a větrem a to se pak úplně jinak nosilo😍.

Takže po vyprání vybírám své nejlepší fialové tričko, Martínek své nejlepší žluté a jdeme do víru města🥳🥳.
Mt. Shasta, městečko, které nese stejný název jako velikán, který ze své výšky přes 4.300 m.n.m.na město hrdě shlíží, je jedno z těch větších a krásných, které jsme tu navštívili🙂:

Po procházce zaplujeme do vyhlášeného podniku Yaks, kde to roztočíme🤣🥳. Martínek si dává pořádnou nálož a já se těším na chleba se sýrem🤣:

Počasí se ale začíná měnit a už je o dost chladněji🙏, sníh se blíží, což nám potvrzuje i yr.no, tak to jsme na to teda zvědaví😅🙈.
Po obídku se vydáme zpátky do hotelu a bouchneme na ty třicetiny🤣🙈 šampaňské a hřejeme se trošku na sluníčku, dokud to jde🙏:

Po přiťuknutí na Martínkovo zdraví se „doma“ ještě napucne zmrzlinkou, a já jsem moc ráda, že si ty dvoje narozeniny užil😍😍🥰. I když na zemi🤣:

Bohužel ještě ale nemáme nikoho, kdo by nás vzal do Seiad Valley, tak jsme trošku nervózní😳🤔.
Na fb napsal nějaký Brian, že v pátek pojede přes Shastu, a že má místo pro 4 hikery, ale neozval se nám ještě zpět😰.
Večer v 19h00 mi ale pípne zpráva, že místo má, a že nás samozřejmě vezme😍😍. Hned si voláme, my mu říkáme, že ještě musíme zkontrolovat, zda mají v kempu v Seiad volnou chatku, protože má sněžit🙏🙏a on že jako proč😳😳, že budeme spát samozřejmě u něj, pokud nam nevadí pejsek😳😳🙏. No nevadí😳😳. Padáme do mdlob, tohle není prostě možné😳😳. Někdo si domů vezme úplně cizí lidi jako🥰🥰.

Děkujeme mu hrozně moc, ještě si to promyslíme, nechceme nikoho obtěžovat…Ještě nikdy jsme u anděla nespali, nechali jsme se jen odvézt z nebo na trail, a vždy za to zaplatili, pokud to anděl přijmul🙏. Zítra se tedy, až nás asi v 15h00 vyzvedne, domluvíme😍😍. Ještě nám řekne, že ale nechce žádné peníze, že to vše dělá zdarma a prostě proto, že chce😳😳🥰🩷.
Chvilku nejsme schopni ničeho, někdo nám nabídl spát u něj doma, i když nás vůbec nezná🙏. Tohle je neskutečné a ještě jednou neskutečné🥰. Jsme jak opaření, ale hrozně moc vděční🩷, tohle dělá trail trailem, ti ochotní andělé všude kolem🩷..
Do postele uléháme s krásným pocitem a doufáme, že tuhle ochotu, štědrost a pohostinnost budeme moct nejen Brianovi jednou oplatit🩷🙏.