Pacific Crest Trail,  Severní Kalifornie

38. DEN: Jak jsme se prostě jen flákali v Yrece🤣; stále stejně mil🙏🙈🤣

18. 8. 2024

Letošní hřebenovka je úplně jiná než ta loňská a i než ta předloňská…
Požáry překazily plány nejen nám, ale všem hikerům😰😰, takže se musí dost improvizovat. Improvizace nám už ale celkem jde😆🙏, a myslím, že dokážeme celkem rychle vyhodnotit aktuální situaci👍, a dle ní se zařídit…Ale když jsme sem před měsícem přiletěli, tak jsme si nemysleli, že ujdeme za celé ty tři roky, co PCT ťapeme, nejméně mil😰.
Nedá nám to letos asi ani 1000km, ale tak to prostě je, a my to musíme brát s pokorou a nadhledem🙏🩷.
Hřebenovku netvoří hikeři, hřebenovka si diktuje po svém a my to musíme respektovat🩷🙏. Jsme ale moc rádi, že i těch 1000km nám dovolí po sobě šlapat🥰🩷🙏.

Ráno je krásně líné🥰. Budíme se až v půl 9 a vůbec se nám nechce z postýlky🙈. A tak se v ní ještě asi půl hoďky převalujeme a užíváme si to, že nemusíme shánět ve tmě pytel, snášet méďuláky a tak podobně😅.
V 9h00 vstanu a v koupelně roztočím vařič😆. Pustím mu k tomu pro jistotu větrák, aby se pan majitel nehrozil, že mu tu podpalujeme živobytí😅🙈.
K snídani je zero klasika🥰- vločky, jogurt, ovoce a kafíčko🩷, a Martínek to zají ještě nějakým koláčkem, který si včera koupil v obchodě🍩.
Já mám co dělat, abych do sebe snídani nasoukala🤢. O banán a jogurt navíc a mám pocit, že prasknu🙏🥵.
No, po půl hodině to tam nafrkám, ale potřebuju se rychle začít hýbat, abych to zase strávila🙏. Jogurt s banánem se derou ven, snažím se zhluboka dýchat, a přemlouvám je, aby v žaludku zůstaly🙏. Slibuju jim, že ve spodním žaludku už jim bude lépe a brzy se ven dostanou🤣🙏.
Moje trávicí strategie zabere, takže se mohu pustit do úklidu😍😍.
Využívám volného času😍, probírám všechny věci a blbosti, co najdu🤣, a prostě je jen přehodím na druhou stranu pokoje, nebo jen omeju, abysme na ten další úsek vyšli čistí🤣🙏.
Pak dopijeme kafíčko a vydáme se na dokoupení drobností na další dny🙏.
Chybí nám nudle, oříšky, párečky a limonádky🤩.
Na dnešek si k obídku kupujeme vyzkoušené hovězí se zeleninkou, protože nechceme jíst fast foody a taky více utrácet🙏.
Ceny ve fast foodech nebo restauracích jsou nemalé🫣🫣, takže když to jde, tak se snažíme šetřit🙂.
Navíc tím, že letos trávíme i více času ve městech, tak se výdaje na dovolenou 2024 šplhají celkem vysoko🤣🙈.
Po návratu z nákupu se pustím do mého oblíbeného vaření..🍴🥗. Očistím zeleninu, nakrájím libové hovězí masíčko😍, a tři hodinky vše podusím🤣. Vůně se line celou ulicí🥰, sousedé se sbíhají a ptají se na recept😍😍. Dmu se pýchou, jaká jsem skvělá kuchařka, a rozdávám podpisy😅🩷. Pak vše stylově naservíruju na talířky a může se podávat obídek🤣🥰:

Obídek v nás zahučí a my se odvalíme do postelí, abychom ho dobře strávili😍.
Asi po hodince dostaneme chuť na dezert, takže se vrhneme na bezlaktózovou čokoládovou zmrzlinku a předeme blahem🤩:

Tohle je prostě paráda, nic nedělat, nikam nechodit, nefiltrovat vodu, nebát se medvědů, nestavět stan…
Pak si ale uvědomíme, že je něco divně….Že máme takové divné pocity…🤔.
Nám život na trailu vlastně chybí🫣😳 a těšíme se, až na něm zase budeme😍🩷🙏.
Zero je super, záda a nožky si odpočinou🙏. Ale hlavou jste stejně pořád tam…V nádherné přírodě, mezi zvířátky🫎, špinaví, smradlaví, unavení, vyčerpaní, ale šťastní😍🩷.
Julie už dnes vyšla a my jí vlastně závidíme😍 a moc se těšíme, až zase také poťapeme🩷. Hikování nám totiž dává smysl, pro něj tu jsme😍.
Asi v 15h00 se rozhodneme projít městečko a trošku pokoukat místní život🤩..  Vydáváme se skrze centrum do okolních uliček porovnat život tady a u nás na Kyjích🩷.
Je tu celkem mrtvo, nedělní život je tu dost ospalý🥱, ale občas někdo projede kolem dvou bláznů, kteří jdou pěšky, zdraví nás, mávají nám z aut a my jim pozdravy oplácíme😍.
Yreka je ve finále moc hezké místo, domečky z 19.století lemují uličky a my si představujeme, jaké to tu před více než sto lety bylo, když sem přišli první osadníci😍:

Zpět na hotelu jsme v 16h00, celkem nám vytrávilo, takže připravuju večeři- bagetu, šunku, sýr, rajče, avokádo a moc si pošmákneme🤩😍🩷
Po večeři padne můj pohled na botičky, které už něco pamatují🙏. Ušly jen necelých 800 km, ale už se rozpadají jako😳🫣. Smrad už neřeším, už jsme si na něj celkem i zvykli🤣🙏.
Holky, vydržte, nemůžete mě teď opustit🙏. Musíte to se mnou letos dojít🙏🙏. V dobrém i ve zlém jsme si přeci řekli, na to nezapomeňte🙏😍🩷.

Spát dnes jdeme dříve, zítra uz zase poťapeme🏃‍♂️ a už se moc těšíme😍🩷.

39. DEN: Zpátky na trailu, Etna🩷, nádherné výhledy😍, jeleni a chřestýš🙈; míle 1550.8
37. DEN: Zero v Yrece🥰 aneb jeden o jídle🍉🥑; stále stejně mil

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *