37. DEN: Zero v Yrece🥰 aneb jeden o jídle🍉🥑; stále stejně mil

17. 8. 2024

První noc v posteli po úseku, který byl za mě zatím nejnáročnější za celé PCT🙏, byla prostě suprová😍.
V noci jsem se sice budila, ale jen proto, abych si ošahala čisté povlečení🥰🥰, a abych si načechrala polštářek pod hlavou🥰. Hrozně moc jsem si to užívala🙏. Mohla jsem si lehnout na břicho a pokrčit nohu a nebát se, že u toho vykopnu Martínka ven ze stanu mezi medvědy🙈🤣.
Také jsem neslyšela žádné šustění karimatky při každém otočení🙏 a to byla paráda ještě větší😍.
Noci po probuzení dávám jedničku s hvězdičkou a pouštím se do přípravy snídaně😍.
Včera jsme si samozřejmě koupili jogurt a banán, je potřeba do sebe dostat mléčné výrobky a vitamíny, když to jde🙏, a pak tak různě poleháváme a dohledáváme nové a nové informace o trailu.
Z hotelu se musíme vyvalit v 11h00 a do druhého se můžeme nastěhovat dříve🙏:

Včera jsem se tam totiž cestou z nákupu drze vecpala😅, nahodila jsem zmožený výraz, a pana majitele jsem se zeptala, zda nás ubytuje dříve, když se čekají ty velké deště🙏.
Na tento víkend jsou hlášeny intenzivní bouřky od Washingtonu, přes Oregon až sem k severní Kalifornii🙏. Skupiny na Facebooku, jejichž jsme samozřejmě členy, a které nám dodávají právě ty cenné informace ohledně všeho možného🙏, varují hikery, aby se raději z hor stáhli a bouřky prečkali ve městech pod střechou🙏. Nám to vyšlo perfektně aniž bysme to plánovali a jsme moc rádi, že v té fujavici tam nahoře nemusíme být🙏:

V 11h00 se rozloučíme s hotelem číslo jedna a jdeme do hotelu číslo dvě🤣. Včera jsme pánovi sice řekli, že přijdeme mezi 12h a 13h, ale protože to vypadalo, že má úplně prázdno, tak doufáme, že nám dnes dá pokoj ještě o trošku dřív🙏🙈.
Motel číslo dvě je o poznání v jiné kategorii než motel číslo jedna🤣, ale hlavní je, aby před ním nezevlili bezdomovci, a aby pokoj byl jakš takš čistý🙏. Bezdomovce jsme potkali o blok dál, tak bude snad klid🙏. Je nám jich samozřejmě líto, ale někteří jsou dost zfetovaní a nahánějí strach😰.
Pan majitel je Ind, většinu motelů tu vlastní právě Indové. Nejdřív se teda diví, že tu jsme dříve, ale pak se usměje a pokojík nám dá🤩. Moc děkujeme, moc si vaší ochoty vážíme😍:

Na motelu se nejdřív zabydlíme a pak nás napadne jedna praktická myšlenka- nechce se nám chodit po městě v nepromokavých skafandrech a čekat někde přes hodinu na vyprání oblečení🙏. Tak se jdu pana majitele zeptat, zda by nám nevypral ve vlastní pračce🙏🙈. Sice se teda za ty naše ponožky stydíme🤢🙈, ale když řekne, že za 10$ ano🤩🤩🙏, tak je rychle přemáchnu aspoň mýdlem, aby se, až to bude dávat do pračky, nepozvracel🤣🙈.
Praní bude trvat hodinu, takže jsme nahatí zavření na pokoji, protože nemáme co na sebe, abych skočila třeba pro jídlo🤣. Jako hulení je tu legální, ale za to, kdybysme šli nahatí na nákup, by nás určitě zabásli🤣.
Po hodince nám pán přinese voňavé oblečení a my vše hned procházíme, děláme to tak vždycky. Těch věcí máme opravdu málo, takže si nemůžeme dovolit o cokoliv přijít🙏.
No a takže zjišťujeme, že nám každému chybí jedna ponožka😳😳. Rychle běžíme do prádelny a společně s paní spolumajitelkou hotelu ponožky hledáme🙏. Nejsou nikde😳🫣. No to je pěkný, co teď tady? Každý s jednou ponožkou🙈🙈.
Můžeme si je buď po dni střídat🤣, nebo někde sehnat nové🙏, nebo, paní pradlenko, koukejte se pořádně podívat do sušičky a ponožky nám vrátit🤔🙏.
Paní říká, že jsou možná ve várce s ručníky, takže musíme další hodinu počkat.
No jiné plány stejně nemáme, takže si tedy počkáme🤣.
Za hodinu na nás ťuká, ponožky se našly🙏, a dává nám k nim ještě ohromnou osušku😳🙈. Tu s díky odmítáme, ta by se nám už do báglu vážně nevešla🤣.

Paní je neoblomná, prý je určitě naše🤣🙈.  Ne, opravdu ne, tak velký ručník nemáme ani doma, to tu nechal nějaký objemný Amík🤣. Paní je smutná, že jsme si ručník nevzali, něco si brblá pod knírek a odchází🤣.
Takže jak teď naložit s dnešním dnem?
Venku už se zatáhlo a vypadá to na pořádný caďák🫣:

Takže se začnu přehrabovat v jídle a protože tu máme nové čtenáře, tak vám ukážu, co na trailu jíme🥰.
K snídani se podává ovesná kaše. Já si kupuju jen slazenou cukrem, Martínkovi kupuju s ovocem, ta ale obsahuje mléko, proto ji nemohu:

Ke svačině si vždy po cca 5 mílích dáváme Cliff Bar. Je to proteinová tyčka, která nás krásně nakopne a dodá energii až do oběda😍🏃‍♂️. Příchutě mají různé, ale my si letos oblíbili s tmavou čokoládkou😍:

Oběd jsme letos opravdu vytunili👍🤩. Oběd si vaříme, protože večer už se nám nechce lákat medvědy ke stanu🙈. Vaříme si nudle, které jen solíme, koření do nich nedáváme. Do nich si mícháme tuňáka nebo kuře a první dva dny na úseku i avokádo😍🥑. A … zalejváme to kečupem🤣. Julie se tomu dost smála🤣🙈, ale nám to moc chutná:

Po obědě máme co dělat, abychom ho nevyzvrátili🤣, ale většinou nevyzvrátíme🙏🤣. A pak vydržíme až do večera🙏.
Večer pak servíruju chleba, nebo tortilu, sušené maso nebo páreček a….kečup🤣. Někdy se Martínek dojíždí ještě nutelkou a společně pak oříšky:

Ve městech si pak kupujeme tortily nebo preclíky, které nám většinou zbydou, tak je máme pak na trailu také na zobání😍:

K pití vypijeme samozřejmě každý několik litrů vody🥵🙏, kterou si k obědu a večeři vylepšujeme za odměnu limonádkou🤩:

No a protože jsme dnes ve městě, tak Martínek není zvědavý na mé kuchařské umění😳🙈, což mě trošku urazí🤣🙈, a rozhodne se zajít do mexické restaurace na Fajitas😍. Já si nedám, doma mě čeká bagetka, šunka a sýr. To mi stačí, žaludek je tak po včerejším burgeru radši🙏.

No a teď k našim plánům…Po poctivém průzkumu podmínek na trailu následujících mil jsme zvolili snad nejlepší variantu, která se teď jeví nejpříznivěji🙏. Aspoň v to tedy moc doufáme🙏.
Jak jsem psala, u Etny hořelo, oheň je už pod kontrolou, ale spáleniště stále doutná a zhoršuje tak kvalitu vzduchu. V kouři, ve kterém jsme dosud šly my, se jde opravdu špatně🥵, a to ještě skoro žádný kouř nebyl😰. Spáleniště, které po ohni zůstalo, je navíc pro hikování také nevhodné. Prohořelé kořeny se mohou propadat, takže bysme si i koledovali o zranění🙈.
Takže v pondělí se přemístíme autobusem do Etny, odkud se necháme dovézt zpět po trailu na trailhead, který už není ohněm nijak zasažen, a pohikujeme sobo, tedy na jich zpět do Shasty, kde jsme v pátek nakonec nebyli.
Stanou se z nás na chvíli soboťáci🤩 a my jsme moc zvědaví, jaké to bude😅. Určitě to bude jen z kopce, když se jde na jih😆. Tak si to rozhodně já představuju😍. To bude paráda, to se to pošlape samo👍🏃‍♂️.
Tento úsek je prý jeden z nejhezčích v Severní Kalifornii, tak jsme rádi, že ho nakonec uvidíme😍.
Do Shasty dorazíme v den Martínkových narozenin🩷, takže je tam rovnou oslavíme🥳, a moc se na tu oslavu těšíme😍🩷.
No a na závěr dnešního dne ještě jedna zajímavost k názvu města, ve kterém jsme…

Yreka…Zvláštní název, který vznikl omylem🤣.
Když sem přišli první osadníci a bylo tu jen stanové městečko, tak si tu jeden z osadníků chtěl zařídit pekárnu a na ceduli napsal tedy slovo BAKERY (pekárna).
Ceduli dal uschnout na sluníčko, a když přišel jiný osadník, tak název přečetl pozpátku-Yreka- písmeno B asi nebylo vidět, a název byl na světě 😍.
Je to teda jedna z teorií, druhá, kterou jsme našli, říká, že název vznikl z indiánského slova Yreka, které znamenalo „severní nebo bílá hora“.

Dobrou noc😘🩷.