35. DEN: Muší peklo🪰, celý den v lese, kouř, medvěd🙈a neplánovaná dvacka😍; míle 1488.6

15. 8. 2024

Noc v hnízdišti pavouků s napůl spadlými stromy byla zase překvapivě teplá a klidná🥰🙏. I když po včerejším úprku před mouchama bysme asi spali dobře i v zimě🥱.
Ráno je zase tma jak v pytli, překvapivě 🤣, a myslíme, že už se to do konce nezmění😅. Občas totiž máme už pocit, že nedokážeme normálně přemýšlet😆. Na trailu řešíte prostě jen kam dojdete, kde vezmete vodu a kolik, kde budete dávat oběd a kde se večer zase utáboříte🙈. Zakazujeme si myslet na návrat domů, ale nebudeme si nic nalhávat, už se blíží😰. A i když máme na trailu někdy krizi a domu chci já jet okamžitě hned🤣, tak ráno, když se probudíte a jste odpočatí, tak nechcete, aby tahle cesta skončila🙏🩷.
Takže dnes ráno je nálada zase v pořádku😍 a my se těšíme, co nového dnes zažijeme, kolik hikerů potkáme a co uvidíme😍.
Pytel už mě netankuje🤣, ven se bojím, takže se pouze odvážím rychle vyčůrat🙏, čelovka mi u toho pomáhá jednak si nepočůrat nohy🤣🤣 a druhak monitorovat okolí, jestli se na mě nechystá skočit nějaký pavouček🙈. Pak se úprkem zpoza stromu vrátím ke stanu, pytel už je připraven a já se pustím do přípravy snídaně😍.
Julie už je taky vzhůru, skoro jsme se srazily při úprku každá ze svého záchoda🤣. Ještě že sme měly ty čelovky a včas se viděly🤣.
Snídaně je pořád stejná, ale je nám po ní poslední dny nějak těžko🤢. Mysleli sme si, že budeme muset vzhledem k narůstajícímu hladu přidat o pytlíček kaše navíc🙏, ale zatím to vypadá, že budeme asi spíš ubírat😳. Žaludky letos nějak stávkují. Nikdy nesníme všechno jídlo, které je přesně vypočítané do posledního oříšku, které si neseme na daný úsek🙈🙏.
Proto jsme hrozně moc zhubli, já už hned za první dva týdny, Martínek až teď za poslední dny, ale je to mazec. Takhle hubení jsme nebyli ani jeden rok na trailu. Ve městech se to samozřejmě snažíme dohnat🙏. Letos v nich trávíme vždy i víc dní, protože nemusíme spěchat, protože jsme kvůli požárům museli dost přeskočit a bohužel ještě přeskočíme😰🙏. Ale když se ve městě najíme, tak je nám do hodiny tak zle, že jde vše okamžitě ven, takže nemáme šanci dobrat ztracená kila😰🙏. Doženeme to ale doma určitě😍. Zatím se ale nejvíc těším jen na zeleninový salát🩷🙈. Maminko, babičko, nebojte ale, určitě začnu mít hlad na pořádné jídlo hned jak sednu do letadla😘😘🥰.

Po snídani umeju nádobí, utřu ho posmrkaným ubrouskem🤣, a před sedmou se vydáváme na dnešní den😍:

Musíme jít teď 5 mil z kopce, kde je kempoviště Ash Camp, kde ale z Faroutu víme, že se tam něco zvláštního děje 😳.
Hikeři, kteří tam vzali vodu z řeky, nebo tam spali, nebo si tam zašli na wc, které se tam nachází, tak onemocněli nějakou střevní virozou🫣🫣.
Vodu tam tedy brát nebudeme, spát tam hned po ránu také neplánujeme😂 a na wc jsem právě byla😅🙈.
Není důvod se tam tedy zdržovat🙏.
Protože jdeme z kopce, tak tam dorazíme po cca hodince a půl chůze a nevědět o tom, že to tu není bezpečné, tak se v krásné řece snad vykoupeme😍:

Vidíme tu také zase a opět rozstřílenou značku🙈, to je tu také na trailu dost zvláštní a někdy děsivé😫:

Občas si američtí mladíci vyrazí do přírody, hledají tam značky, i ty PCT, a baví se tím, že je rozstřílí😳🙈. Pro nás nepochopitelné absolutně, také se proto snažíme nespat u již zmíněných dirt roads, kde se může stát, že tam někdo přijede kempovat a střílet🙈. Ne vždy se nám to podaří, někdy prostě není na výběr, a když už se tak stane, tak se dost bojím😅🙏🙈.
Takže se tu nijak nezdržujeme, skoro ani nedýcháme🤣🤣, Martínek zamáčkne při pohledu na záchod slzu, že by si jako klidně i poseděl😅🙏, ale frčíme dál…

Za řekou se trail přehoupne a my začneme dnešní stoupáníčko🥵, při kterém nám ZASE JAKO COŽE 😫😫dělají společnost mušouři😳🥵😫.
K žádné změně oproti včerejšku nedojde, jsou jich zase milióny🥵, bzučí vám hluboko v mozku, máte pocit, že v životě už nic jiného neuslyšíte🤢🤢.
Jediné, co na ně trošku platí, je když před obličejem máchám hůlkama🙏🙏, takže ten kopec tahám jen nohama, hůlkama v ruce si tentokrát nepomáhám😫, ale tak aspoň budu mít svalnaté nohy😍😍, to jsem si vždycky přála🤩🤩.

Asi po 5 mílích jsme na vrcholu, kde chytáme signál, a dáváme tyčku konečně😍. Ta už byla vážně potřeba🙏. V břiše nám už kručelo fest🤭.
Na vrcholu strávíme asi hodinku a kontrolujeme stav nového požáru😰😰. Kouř na této straně cítíme dost, takže já už zase malinko vyšiluju🙏. Naštěstí jsme ale už blízko civilizace a je tu spousta cest🙏. Občas slyšíme i projet auto, takže kdyby nám něco hrozilo, tak bysme se do bezpečí dostali🙏.
Požár není blízko trailu, PCT nijak nezasahuje, jen kvalita vzduchu se s kouřem samozřejmě horší😫.
Bohužel požáry neřádí jen tady😰, mnohem víc jich je v Oregonu a Washingtonu😰:

Po hodince se zvedáme a jdeme dojít cca 6 mil na vyhlídnuté kempoviště s vodou… Mělo by být u říčky a ještě před týdnem tam někdo nechal pod mostem trail magic🤩🤩, tak kdo ví, třeba tam ještě bude😍🙏. Cola by se hodila, to jako jo🤣😅🙏.
Dnes sme zase neobědvali, takže si tam plánujeme dát obědo večeři😍.
Když tam dorazíme, tak zjistíme, že je to zase parkoviště pro jednodeňáky🙄🙄, a místa pro hikery jsou pod tím parkovištěm😅🙈. Nás trefí🤣🤣. Tak my dnes naschvál jdeme pomalu, protože víme, že chceme dát jen 17 mil a my to nakonec budeme muset ještě natáhnout😂😂. Potkáváme tu Julie, které se omlouváme, že ji nesledujeme🤣🙈, ale že půjdeme na stejné kempoviště, jako ona😅😅:

Takže si tu uvaříme aspoň jídlo, nabereme si každý 3 litry vody a jdeme to ještě vysoukat 3 míle do brutálního kopce🥵🥵:

Už ale pár dní cítíme, že jsme dost dobře rozchození🏃‍♂️🏃‍♂️🤩🤩😍🙏, dvacky denně dáváme v pohodě🩷🙏, takže v cíli jsme v půl 7😍😍.
Stavíme stan a že si půjdeme něco malého před spaním zobnout dál od stanu…:

Vidíme Julie, jak také šla dále od stanu filtrovat vodu…Ne že by filtrování vody přilákalo medvědy🤣, ale šla dál, protože je tam kmen, na který si může vše zavěsit a voda sama překape🙏. Také to tak děláme, ulehčí to práci🙂.
No a jak ji tam tak pozorujeme, tak také vidíme, jak se upřeně pořád dívá do údolí pod námi…Je mi to úplně naprosto ihned do háje zelenýho🤣🙈🙈🙈 jasné!!!😳😳
Ano, vám jistě také🙏, medvěd🙈.
Prochází se pod naším kempovištěm a my tu máme jako spát jo😳😳🤣? No jo, máme jako, kam bysme teď už skoro za tmy chodili🙄🤣🙈.
Julie pomalu jde k nám, posunkama nám ukazuje, ať koukneme tím směrem, ale medvěd ji asi uvidí a vezme roha🙏.
No zaplaťpánbuh🙏🙏, ale klidnější nejsem jako😆🐻.

Martínek mě zase uklidňuje, že kolem nás medvědů chodí ve dne i v noci spousta, to já vím 🤔, ale když ho vidíte skoro vedle stanu, tak to prostě klidní být nemůžete🤣🤣.
No nedá se svítit, zůstat tu musíme, takže věšíme pytel a do méďuláků nacpeme vše, co jde🙏.

Chvilku se tam zkouším nacpat i já😅😅, bohužel se mi tam nakonec nevešla jen jedna ruka🤣🤣, smůla no😅, tak jdeme teda zkusit spát😆🙈🐻.
Dobrou noc😘.