31. DEN: Zero v Burney, zase nové ponožky a příprava na další úsek; stále stejně mil

11. 8. 2024

Zase je tu jedno příjemné zero. Teď sme ušli sice jen 60 mil, necelých 100 km, ale ťapkali jsme tři dny, takže malý odpočinek si možná zasloužíme.
My bychom ho ale asi zas tolik nepotřebovali, jenže tu v Burney máme na poště balík a pošta je otevřená jen v týdnu, takže proto tu čekáme do pondělí.
A také teď už tolik nespěcháme. Přeskočili jsme 250 trailových mil, takže těch 300, co nám zbývá, bychom měli v pohodě do odletu dojít, a ještě budeme muset trošku brzdit asi…Uvidíme ale, pokud zjistíme, že nám to dobře ťape a půjde vše podle plánu, tak bychom na začátku září mohli mít hotovo…Zvláštní pocit, že se naše dobrodružství přehouplo do své druhé poloviny a my máme za měsíc letět zpátky do reality…Ale na to si dnes zakazujeme myslet a jdeme si tu naší dovolenku užít.
Budíme se tedy až v půl 9. V každém motelu mají suprové zatemňovací závěsy, takže člověk má pocit, že je ještě noc a spal by klidně celý den. Nějak pociťujeme únavu, už nás oba bolí záda, já cítím kotník a o kolenou snad ani nemluvím. Ušli jsme zatím jen necelých 600 km, takže stěžování není vůbec na místě. Ale unavení jsme, to lhát nebudeme.
No takže zpět k ránu…Z Queen postýlek se uráčíme vyvalit před 9h00. To jsme hikeři.
K snídani udělám vločky, jogurt a ovoce, pak se dojíme ještě bagetkou a pak zorganizujeme poradu, která dá dnešnímu dni nějaký řád:

Nemůžeme jen ležet v posteli a cpát se přece.
Takže…Martínek musí dodělat videa za poslední týden, takže mě pošle do obchodu pro nákup jídla na trail, abysme si činnosti trošku rozdělili.
Pak si vzpomene na to, jak jsem se ztratila v Lake Tahoe, a vybaví mě pro jistotu sledovacím zařízením.
Jenže hošánku, tady to krásně zvládnu, srandičky. Tady se totiž vše, co potřebujeme, nachází na hlavní silnici, takže si vezmu jen batoh, vodu a jdu do víru města dělat parádu:

Nejdřív se vydám do obchodu, který se od hotelu nachází vlevo- je to Grocery Outlet a tam je vše za celkem přijatelné ceny:

Akorátže tam zjistím, že nemají ani nudle, ani kuřata, ani kaše k snídani, takže budu muset ještě do dalšího obchodu na druhé straně od hotelu.
Tady koupím jen drobnosti, oříšky, mandle a džus a u pokladny, když jdu platit, tak paní se zhluboka nadechne, popotáhne nosem, závětří PCT hikera, neberu si to moc osobně, a už mi podává špendlík, abych ho venku na mapě zapíchla tam, odkud pocházím. To je krásné, něco tu po nás zbyde a nebude to jen smrádek:

Naše zemička je na té ohromné mapě fakt maličká, ale špendlík k Jičínu připevním a mám velkou radost🩷:

Až se sem vrátíme dojít přeskočené míle, tak se přijdu podívat, zda tu náš špendlík ještě bude🩷.
Domu se vracím po 12h00, akorát na obídek, takže uvařím Martínkovi hovězí se zeleninou a já si dám bagetku se sýrem, šunkou a rajčátkem:

Po vydatném jídle, vůbec nemáme v tom teple chuť na burgera, kterého bysme tu v opuštěném městě asi stejně těžko hledali, se rozhodneme zkusit štěstí a jít OPĚT vyměnit mé nové ponožky. Ano zase a opět. Mé druhé nesmrtelné ponožky vydržely 14 dní. Ale jsem si vědoma toho, že jsem je malinko trhla o větev, takže má chyba. Také je ale pravda, že se za to na sebe moc nezlobím, protože se dost vytáhly, takže patu mám v úrovni kotníku, a tudíž z nich mám velké puchýře. Takže ta malá dírka by ani zatím nevadila, ale ta vytahaná velikost ano, takže to zkusíme a uvidíme.
Takže i přesto, že byl Martínek dnes ráno prát, tak je ještě jednou přeperu v ruce v umyvadle, aby mi v obchodě neřekli, že sem čuňátko, které si neumí vyprat. Abyste tomu rozuměli…Pereme samozřejmě všechno prádlo najednou a na šetrný program kvůli merino věcem, aby se nám nesrazily. Takže ty ponožky nemají šanci se úplně vyprat.
Čím je ale dovyprat jako. Prohrabu všechny prací prostředky, které na pokoji najdu, a rozhodnu se, že použiju kondicionér, ten by mohl na tu zažranou špínu zabrat.
Zabere a teda řeknu vám, že tolik špíny jsem teda po již jednom vyprání nečekala.
Kondicionér ponožky napění tolik, že mi snad půl hodiny trvá než ho z nich dostanu, ale nakonec se povede. Rychle je dám ven vysušit na sluníčko a za chvíli jsou ponožtičky po mém zásahu jako nové. Už totiž nestojí samy, takže pojďte holky, jdeme vás zkusit zdarma vyměnit za nové.
Ve sportu, kde jsem dnes již dvakrát byla, poprvé se zeptat, zda opravdu mění tuto značku zdarma, a podruhé pro plyn, se s obsluhou zdravím jako se starými známými. Ti už vědí, že si jdu pro nové růžové🩷. Ukazují mi, kde je najdu, ale já si nakonec vyberu trošku jiné než ty, co bych chtěla, protože růžové v mé velikosti nemají. Ale nezlobím se dlouho.
Ja mam totiž krásně nové ponožtičky, třetí za poslední měsíc, to se to pošlape.

Po úspěšné výměně skočím ještě dokoupit pár věcí na trail a pak se rozhodneme trošku po Burney projít. Jednak proto, aby nám vyhládlo, a druhak proto, abysme našli nějaké lidi. Městečko je opravdu úplně opuštěné, až máme pocit, že se tady něco divného děje. Je neděle, čekali bysme tu zástupy turistů, kteří se přijeli podívat na slavné vodopády, které se nachází nedaleko, ale tady je pusto prázdno:

Městečko Burney je pojmenované podle místa, kterému se říkalo „Údolí, kde zemřel Burney“, jeden z prvních usedlíků. Byl zabit třemi Indiány v roce 1857. Dva z pachatelů byli zabiti, a ten, kterého dopadli, po čase utekl a už ho nikdy nenašli. Údajně dožil v Lassen Parku, kde se o něj staral nějaký běloch…Takže hádejte…Už sama na nákupy nejdu ani za mák, ještě tu potkám ducha Indiána, který zabil pana Burneyho:

Tak to k historii města a teď hádejte…Na naší procházce se dostaneme do stran městečka a pozorujeme nedělní život…U většiny baráčků nikdo není, není slyšet štěbetání dětí, nikdo venku nesedí s přáteli u koláče a kafíčka. Město duchů…Zítra se pána majitele hotelu, který nás poveze na trail, musíme zeptat, kde jsou všichni, co se to tady proboha děje.
Na procházce ale narazíme i na školu, na které nápis hlásá, že se znovu začíná 19.8. v 8h12:

Zvláštní čas na začátek výuky, ale tak proč ne, snad se žáci nezpozdí.
Takže se trošku uklidníme, že tu neřádí žádný virus, a že obyvatelé města jsou třeba ještě jen někde na dovolených:

Po návratu ze zdravotních procházky udělám večeři, bagetky se sýrem, rajčátkem a avokádem, které jsme si hodně oblíbili:

A pak se do večera jen válíme v pohodlných postelích a těšíme se, až se zítra vrátíme na trail🩷.