19. DEN: Zpátky na trail nás odvezl pejsek😍a po burgeru to pěkně šlape; míle 1030.7

30. 7. 2024

Ty jo, dneska jsme se vyspali do růžova😍. V noci jsme se ani jednou nevzbudili🙏, Martínek teda jednou ano, ale to proto, že šel pozorovat hvězdy🤣🙈.
Mě ani netanklo🤣, na hvězdy se budu dívat doma, tady jsem ráda, že mohu spát v klidu celou noc🙏🙏.
Budíka jsme měli na 7h00, ale vzbudilo nás sluníčko, které se snažilo prodrat do údolí už v půl 7🙂.
Martínek včera sliboval, jak si dá ráno dvojitou snídani🙂, ale po včerejším triplu prej ani za nic🤣🙈. Takže posnídáme u stanu pěkně osvědčenou kašičku, zapijeme ji kafíčkem a pak se přesuneme k obchodu dobít powerbanky.
Včera jsme ještě v našem nabitém programu stihli i vyprat, tak dneska už jen pohoda do odjezdu na trail🙏🙂.
Ráno je ale trošku ziminka, takže se na chvilku nakonec do restaurace nakvartýrujeme a dáme si ještě jedno kafíčko🥰:

V půl 9 už ale nezbývá než zabalit náš domeček a přesunout se k obchodu, kde dokoupíme jídlo na další úsek (tentokrát je mnohem kratší🙏, je to jen 3 a půl dne až 4).
Dost jídla nám ale i zbylo z úseku předešlého😍, takže nákup není nijak velký, a tudíž ani drahý🙏, platila jsem 60$🙈.
Z posledního úseku máme pocit, že jsme jedli už dost, ale asi ještě ne dostatečně🙈.
Tuňáka jsme slavnostně vyměnili za kuře🙏, hořčici za kečup🙏, akorát párečky nebyly za co, tak ty já pořád nedokážu pozřít🙈, takže večeře mám takové ošizené🙏🙈. Možná se to ještě zlepší🙏.
V 9h55 řidič odvozu štěkne, ukáže nám naše vozidlo, pomůže naložit batohy a už se vezeme na trail🥰:

Pan řidič je rozený průvodce, vypráví nám o historii osídlování tohoto údolí🥰. Kemp, ve kterém nám chtěli věnovat místo ti andělé, co nám dali vodu, se jmenuje Dead Man Campground, protože se nachází u potoka Dad Man Creek. Název, vznikl proto, že když v 19. století zde stavěli cestu do údolí, a někdo umřel, tak ho zde zakopali, na hrob postavili kámen a ty kameny tu dodnes jsou vidět.
Na trailheadu jsme v 10h30, ještě chvilku posedíme, abysme se na výstup připravili a v 11h00 vyrážíme na další úsek🙏:

Tento úsek je dlouhý 75 mil a vede do South Lake Tahoe, kde si chceme vzít dva zero dny🙏.
Bohužel se mi nějak vrátilo mé nachlazení😰, takže dost kašlu a to mě neskutečně vysiluje😰.
Trvá to už skoro měsíc a já cítím, že nemám moc sílu a energii😪. Do toho mi stále moc nechutná jídlo, takže tu energii ani nemám z čeho brát.
Oblečení, ve kterém jsem začala hikovat je mi všechno volné, takže plán v Lake Tahoe je jasný😍- jíst, koupat se v jezeře, jíst, jíst a pořád jíst a hlavně sehnat zmrzlinu, kterou mohu🙏. Bože jak já se na ní těším🥰🥰.
No ale to si ji musím zasloužit taky, takže šup, jde se na to🏃‍♂️.
Nejdříve si střihneme ne moc prudký stoupáček, jde se pěkně, taky aby ne po vydatném burgříku😍 a hlavně mezi neskutečně krásně rozkvetlýma a voňavýma kytičkama🩷🌹:

Akorátže burgřík spálíme celkem brzy😅, takže máme i celkem brzy hladík😆.
Na kopci si tedy dáváme sváču, výhledy jsou překrásné, tak si tu chvilku, kdy nemusíme mít na zádech bágly, užíváme😍. Pak už není zbytí a jde se dál:

Trail za passem, jehož jméno si už nepamatuju🤣🙈, úplně mění svou tvář. Vše je krásně zelené a všude kvetou ty kytičky😍:

V 15h00 si vzpomeneme, že ve 12h00 se měl podávat obídek😳😳🙏, tak dojdeme k prvnímu zdroji vody a vaříme si zase naší klasiku🤣. 

Já normálně doma vaření moc nemusím, ale řeknu vám, že se docela těším k plotně už😆🙈. To budou hody, to budou delikatesy🤣🙏. Snad se do té doby vařit naučím🤣🙈🙏.

Během oběda si vyhlídneme kempoviště, které je vzdálené ještě cca 5 mil, tak se k němu rozhodneme došourat😅🏃‍♂️. Šourání je únavné, je vedro a nohy už bolí😫😫:

Kempoviště nemá vodu, tak u posledního zdroje bereme každý dva litry, abysme to kempoviště neměli zadarmo🤣🙈.
Dorazíme totál propocený v 17h30, z posledních sil se dál od stanu najíme, Martínek večeři završí horkou čokoládkou a v 19h00 už usínáme za foukání větříku🥱: