17. DEN- konečně pohyb, přesun do města Bend a žádný fast food; stále stejně mil

9. 7. 2023

Konečně!! Den, na který jsme se od čtvrtka tolik těšili, je tu. Jako mít dva dny naprostého volna, o tom hikeři sní snad každý den, a když je konečně máte, tak už zas chcete zpátky na trail. Já vím, že to zní nevděčně, ale je to tak.

My bychom měli volno jen den jeden, ale nenašli jsme motel, který by nestál na noc pod 300$, štěstí jsme měli až na noc z neděle na pondělí , ještěže tak, to jsou strašný ceny. Kemp u jezera nás vyšel na 10$ pro oba na noc, tak by byl nesmysl jezdit do Bendu už třeba v sobotu- 10$ nebo 300$?, asi je to jasné. Navíc jsme byli u jezera, v přírodě, prostě volba to byla jasná.

Navíc – kdyby autobus, který nás má odvézt z komářího pekla, jezdil i jindy než v 7:00 ráno, tak bysme tu ten motel ani nepotřebovali, ale zase jsme nenašli nikoho, kdo by pro nás k jezeru v 6:00 ráno zajel a uber by vyšel nastejno jako motel zase, takže jsme nakonec benefitů města využili a nakoupili si jídlo a vyprali po 10 dnech již nechutné oblečení .

Ráno vstáváme jak čipery, nohy už utíkají napřed, musíme je napomínat, ať zklidní hormon, na trail se půjde až zítra, mládeži .

K snídani dojídáme poslední zásobu- poptart- ale vzhledem k tomu, že jsou žaludky již zmenšené, tak nás celkem zasytí . Do méďuláků balíme vše, co se do nich vejde, když tam není žádné jídlo, a hned máme na zádech kabelčičky, jako ostatní hikeři, kteří tak ale chodí s týdenní zásobou jídla. Tak doufáme, že nás někdo uvidí, ať nás může obdivovat, jak máme super malé bágly, jako my obdivujeme ostatní . Nikomu neprozradíme, že tam není žádné jídlo .

Přes facebook jsme si domluvili trail angela, Michaela z Bendu, který nás poveze, tohle je prostě neskutečná ochota, stále nás to tu mile překvapuje . Michael přijíždí o 30 minut dřív, ale vzhledem k tomu, že jsme honili ty naše neposedné nohy po kempu, tak jsme ready . Jedině nás hrozně moc mrzí, že se nestihneme rozloučit se Zoe, ta má přijít až před 9:00

Necháváme jí alespoň zprávu na fb a s Michaelem strávíme příjemných 40 minut. Tenhle milý anděl je malíř pokojů a v mezičase sváží hikery z různých koutů Oregonu. Po výjezdu od jezera nám ještě zastaví, abychom si vyfotili Sestry, které nyní nepřejdeme:

V Bendu jsme kolem půl 10 a zase jsme mile šokováni... Potřebujeme si v REI ( obchod se sportovním vybavením) vyzvednout online zakoupený Deet, i když jen 30%, ale lepší než nic. REI ale otevírá až v 10:00, takže si dáme kafíčko . Jakmile najdeme kavárnu, tak od stolu vyskočí nějaký pán a jestli jsme hikeři, říkáme, že ano, ale jen přes OR a WA.

To je mu úplně jedno, ihned se zavěsí za Martina a já jdu najít někde místo ve stínu. Za chvíli přichází Martin s ohromnými kelímky s kafem a v ruce žmoulá bankovky. Ten pán nám nejen zaplatil to ohromné kafe, ale ještě nám dal 20 dolarů jen tak. Nechápeme to vůbec, ti lidé tady by se rozdali, kdyby mohli.

Nechceme ho urazit, ale peníze si od něj opravdu brát nechceme, za kávu moc poděkujeme, ale 20$ bankovku mu s velkým díky vracíme , ať ji třeba dá jiným hikerům. Pán se vůbec nezlobí, rozhlédne se, zrovna přichází další hikeři a hned jim nabízí peníze a odvoz zítra na trail . Tahle ochota nás vždy územní, DĚKUJEME .

Kafíčko si vychutnáme do poslední kapky a moc nás hřeje u srdce, že existují tak dobří lidé, snad tuto dobrotu, ochotu, obětavost a pomoc druhým budeme moct jednou vrátit…

V REI si vyzvedneme zásoby Deetu a vezmu i jedno hiker food a vydáváme se krásným městem najít náš motel:

U motelu jsme ve 12:30, check in je ale až v 16:00, ale víte jak, líná huba…. Upravím si mastné vlasy a jdu na to, tvářím se hrozně nešťastně, zuboženě, hladově (to předstírat nemusím ) a víc smradlavě, než jsem a klíč ihned dostáváme, asi už mě paní dýl ve své kanceláři nemohla cítit:

Na pokoji se ale nezdržujeme a jdeme hned na nákup oběda a jídla na trail. Obchod je blízko motelu, takže jsme brzy zpátky a už se cpeme:

Po vydatném obědě nasazujeme skafandry a jde se na velké prádlo, veřejné pračky jsou tu na každém rohu, takže opět nemusíme jít daleko.

No a ani nevíme jak a den je fuč , večer se Martin ještě dost trápí se zálohováním telefonu, ty dnešní vymoženosti jsou nad naše síly, ani po 9 hodinách se nepodaří paměť v telefonu uvolnit a navíc přichází o vše .

Málem nás vomyjou, vše je propojené a nic nefunguje. Záloha fotek a videí se nepodaří, telefon je zasekaný, nové fotky a videa dělat nemůže, takže budeme odkázáni jen na můj telefon asi. Tímto děkuju mému kamarádovi Honzovi, který mi před odletem doporučil koupit nový telefon s neuvěřitelně velkou pamětí, děkuju Honzi, jak kdybys to tušil.

Usínáme pozdě, až ve 22:00, a těšíme se, že se zase budeme pohybovat ..