4. DEN- krvelačné potvory a první sníh; celkem 68 mil

26. 6. 2023

Všimli jste si, že článek nezačíná větou: “ Co to bylo zase proboha za vítr?“🤣. To je ohromná změna oproti minulému roku🙏. Tam jsme měli větrnou snad každou noc, to bylo o psychické zdraví 🤣🙏. Nechci to ale zakřiknout, jsme teprve na začátku🙏.
Dnešní noc zase dostává tu nejlepší známku, děkujeme Hřebenovko, že jsme se mohli tak krásně vyspat. Moc si klidného a ničím nerušeného spánku vážíme❤️:

Vzhůru jsem už před šestou hodinou, bohužel mi není po včerejším uzobávání hranolek od Martina nejlépe🤔. Rychle tedy běžím prozkoumat místní toalety, které vypadají jak kóje pro kozy🤣. Musíte být co nejvíce skrčení, abyste se nemuseli dát do řeči se sousedem🤣🙈.

Svůj účel ale splní, tak si nestěžuji🙏.
Martin se ještě rochní ve vyhřátém spacáku, tak dělám naschvál randál, aby konečně taky vstával🤣. Sice brblá něco o dovolené, ale dělám, že neslyším🙈.

K snídani se podává kávička a kaše a za hoďku a půl už sedíme na terase místní restaurace a makáme.
Musíme dobít všechny baterky, dopsat článek, nahrát videa, dát si velké kafe a Martin neodolá a dá si druhou snídani v podobě burita. Já zase smutně koukám, ale nedá se nic dělat, když nemůžu, tak nemůžu. Doma si to vynahradím, koupím si tolik bezlaktozových dobrot, až mi bude špatně, to si slibuju😍:

Kolem 12:00 se ale chtě nechtě zvedáme a jdeme zpátky na trail🥳. Sprchu jsme čuňátka ani nestihli, nebyl čas🙈. Jen jsem si stihla rychle vyprat ponožky a ortézu, kterou už nechci ani vidět. Noha se mi do rána vůbec nezahojila, spíš je to ještě horší. Snad se mi do ran nedostane žádná infekce🤔🙏.

Na místě, kde opět začíná trail, jsme asi ve 13:00, a jdeme zase ukrojit pár milí. Máme pozdní start a potřebujeme udělat asi 19 km, tak šup šup, neflákat se.
Trail nám to opět nedává zadarmo, zase přelézáme stromy zprava zleva a některé přeskakujeme, kotníku koukej to ustát, prosím🙏🙏:

Když v tom to vidím!! 😳😳😳. Začnu ječet a couvat, jak jako had zase?? Na hady nejsem psychicky připravená, dva za dva dny je na mě moc🤔🙏:

Krom stromů a hada se ukazuje, že komentáře na Faroutu nelhaly- čekají vás krvelační komáři a nedají pokoj, dokud si nesosnou😡😡. To snad ani nejde popsat, jaká je to hrůza🙈. Když jdete, ale musíte jít hrozně moc rychle, tak to jde. Jakmile ale přibrzdíte, nebo nedej bože zastavíte, tak je po vás😭😭🙏.
Chce se mi na záchod, ale rychle se mi už radši nechce, nedokážu si představit, že by mě štípali jinam než do rukou, obličeje a krku🤣🤣.
Ošetřujeme se Deetem a to trochu pomáhá, hurá, skoro jsem se počůrala. Nasazujeme taky síťky na hlavu, abysme jim tu hlavu trošku zamotali:

Poslední kilometry hodně bolí, má sedřená pata je ještě víc sedřená, ale nefňukám tolik, jen trochu, dělám hrdinku🤣.Konečně se nám ale ukážou malinké výhledy, za celý den první❤️:

U vody a místa, kde se dá postavit stan, jsme kolem půl 7 a ihned se pustíme do tradičních činností – postavit stan, umýt si nohy, napudrovat vlky🤣🤣, nafiltrovat vodu, najíst se, rozloučit se s méďuláky😥 a škvírou nepozorovaně zalézt do stanu, aby nás ty potvory nepronásledovali🤔🙏.
Bohužel musíme těsně před spaním na záchod a to je vážně boj, schytáme dohromady asi šedesát štípanců, já hlavně do hlavy a do zadku🤣🤣, Martin šel čůrat se síťkou, takže aspoň něco uchránil🤣🙏:

Ju a dneska jsme narazili na první sníh:

Uf, vše jsme zvládli🙏, i když totál seštípaní, a usínáme po 21:00.

Na závěr bych chtěla poděkovat mé kamarádce Martě Fiedlerové❤️, skoro sousedce přes rybník z mé rodné vesnice😍, za podporu, kterou nám do takové dálky posílá, moc si toho vážíme, Marti, i Tobě děkujeme:

Naše krásná Andrejka, má u sebe Martínka.
Boty mají toulavý, ničeho se nebojí.
Fandíme jim velice, kilometrů nachodí tisíce.
Prosíme Vás, pište často články, v pořádku se vraťte zpátky.
Pitný režim dodržujte, na pěší cestě se opatrujte!!Držíme Vám pěsti, po cestě hodně štěstí!!! ❤️