29. DEN- narozeninová párty a zase trail magic😍, celkem mil 345,7 mil

17. 4. 2022

Ráno nás budí mrazejk😳 a Energizer😂. Dánský naspeedovaný chlapík, který si neustále zpívá a baví ostatní. Je fajn, ale budit kemp v 5h00 ráno, hochu máš jediný štěstí, že mám dnes dobrou náladu a že vstávám taky, musím totiž dopsat články za poslední tři dny🙂. Martin ještě vedle pochrupuje, tak mám cca hoďku a půl času🙂.

V půl 7 vaříme snídani a vyhlížíme sluníčko, aby nás trošku zahřálo a aby rozmrazilo náš domek😂. Všichni už jsou samozřejmě pryč, tak aspoň máme klid🙂.

Vyrážíme klasika lehce po 8h00 a za příjemného počasí, tak se ty míle ukrajují rychle🥳. A že to dnes ženeme- čeká nás narozeninová párty v mekáči v Cajon Passu😍. Včera jsme nepotkali ani automat na colu, tak dnes ty narozky musíme oslavit, jak se patří😍. Já teda doslova běžím, a dám si ty hambáče tři!! Jo velký voči, uvidíte, jak se s tím jedním budeme prát😂. Někdo nám zmenšil žaludky, přiznejte se, kdo😂.

Cestou máme zase překrásné výhledy, tak tento den pasujeme na “ jako malovaný“❤. Jdeme zase pouští, tak dáváme pozor na hady, i když nějak jsme si na ně zvykli už, tak ta pozornost není už taková🙈, kolem jednoho projdu, aniž bych si ho všimla, tak dostanu pěkně vynadáno🤔🙃. Od té doby dávám raději větší pozor.

Do mekáče to je dnes celkem 12.5 míle, tak pelášíme, co nám nožky stačí, abychom tam byli na oběd😍.

Jakmile se před námi otevře údolí, které je protkané dálnicemi a všude jezdí vlaky ( taťka dokonce ty vlaky sleduje online na internetu, tak si zamáváme, i když nás nevidí, kameru, která je zabírá, jsme bohužel nenašli😪) , tak víme, že už je to jen kousíček😍. Cajon Pass totiž odděluje poušť Mojave od Los Angeles. Těsně před mekem se najednou objeví chlapík, který dělá trail magic, má hromadu jídla a pití a už máme v ruce pivko🤣. Jsme zase mile překvapeni, tihle lidé jsou největší andělé trailu😍. Chvilku pokecáme a za chvíli pelášíme na tu naší ponarozeninovou oslavu😍. Děkujeme moc pane anděli🙏❤.

V mekáči objednáváme každý největší menu s tím, že je to jen začátek, ale jakmile dojíme, tak víme, že do sebe nenacpeme už absolutně nic🤣. No jo, měsíc na trailu udělal své, snad se zase rozjíme🤣🙏. Jinak k tomu měsíci- říká se, že nejhorší jsou první tři týdny, tam to vzdává nejvíc lidí…Víme, že se může cokoliv kdykoliv stát, ale doufáme, že tu největší krizi už máme za sebou🙏. A že nebyla jedna, ani dvě, ani tři😅🤣🤣🙈. Ale o tom až někdy jindy, trail je opravdu velmi náročný a říká to tu každý a každý den🤣.

Po vydatném obědě sotva odfukujeme, tak se převalíme k benzíně, kde ležíme jak socky na zemi s ostatními a přečkáváme největší pařák🤣, prostě hiker trash a Energizer k tomu🤣🙈, zase zpívá, nějaké Kukurača nebo co, už nám s tím pomalu leze na bednu🤣🤣:

Škoda jen, že tu není zásuvka, nějak nám dochází šťáva, snad to zvládne solár.

V 16h30 se zvedáme a chceme najít ještě pár mil, když už nebude takové vedro🙏. Cestou od Meka narážíme ale na silnici na znak Route 66, ptáme se trail angela, co to je a ten nám oznamuje, že je to původní Route 66😳😳, no nevyfoťte se u ní😍😍, jsme v sedmém nebi❤:

K večeru ukrojíme ještě cca 6 mil a táboříme nad Cajon Passem a posloucháme dnes houkání vlaků a provoz na dálnici…A ani nám to nevadí, usínáme klasicky po 20h00 a vypadá to, že se dnes v noci i ohřejeme🙏: