7. DEN- to byla zase noc😂, teplotní rekord a první stopování; celkem 76,3 mil

Dnešní noc se zařadí do škatulky těch nezapomenutelných😂. Až mám pocit, že nás chce PCT seznámit se všemi zvířátky, která tu žijí.. večer, už když jsme stavěli stan, tak nám přišlo divné, že se tak divně boříme, ale vzhledem k tomu, že jsme měli v nohách takovou nálož, tak se nám nechtělo hledat jiné spací místo.

Ve 22h00 najednou cítím, jak mi něco naráží zespodu do karimatky… v polospánku zanadávám, že jsem špatně vyházela kameny, když v tom nám něco skočí na stan😳. Rychle se zvedáme, rozsvěcujeme všechna dostupná světla a obhlížíme škody…. Nikde nic, asi se nám to zdálo… usínáme podruhé a v tom slyšíme, jak nám něco ze všech stran!! pochoduje kolem stanu a občas do něj narazí.. už je nám jasné, že to není náhoda, ale že se nám nějakej čipmánek snaží dostat na zásoby😳. Tak takhle ty! Ani náhodou, sami máme málo… rozdělujeme si noční hlídky, připomene nám to dětské tábory a do rána to nějak pytlikujeme… dobré je, že když mám hlídku já a Martin spí, tak čipmani zmizí😂, chrápání na vás vy mrňousové👍. Ráno jsme jak vyvorané myši, ale jídlo jsme uchránili🙏. Ani ve stanu není žádná díra🙏. Příště si ale určitě rozmyslíme stavění ležení na čipmánkově domečku🙈.

Po klasické snídani a ranním kolečku se vydáváme na cestu. Nejdřív je trochu pod mrakem, tak se jde parádně, ale asi tak za půl hodiny z nás opět leje:

Probíráme strategii vody a vypravujeme si o jídle😅. Jako ramen nudle ( čínské nudle) dobrý, ale jíst je půl roku?? Musíme ten jídelníček nějak oživit, akorát že zatím nebylo moc času se zdržovat v obchodech, abychom blíže nastudovali složení. Je potřeba do sebe začít dostávat více kalorií, takhle bychom dlouho nevydrželi🙁. Stejně mám ale ze všeho nejvíc chuť na salát… Martin prý taky, ale s hamburgerem🤣. A jak si tak povídáme o jídle a vesele si klesáme kvetoucím údolím, tak špatně zahneme a uvědomíme si to až za cca 2 km a to vám řeknu, že to naštve, to máme těch km v plánu málo jako?😂 Vrátit se musíme, ale pak nám to trail vynahrazuje, no koukejte😍:

Ve 12h00 přicházíme ke zdroji vody-požární nádrž- a filtrujeme asi hodinu, a k tomu si dáme i oběd👍. Navíc jakmile jste u zdroje, tak se musíte, pokud je vody dost a tady je, tak se nemusíme bát, že nezbyde na ostatní, co nejvíce zavodnit. Vypijeme proto každý litr a půl na ex a o čtyři kila těžší-každý😅- vyrážíme dál:

Po obídku si to vesele za totálního pařáku kličkujeme za mírného klesání po úpatí hory Granite Mountain směr Scissors Crossing, odkud se stopuje do městečka Julian a cestou se různě předcházíme s Ellie z Německa a Mel a Lukem z USA a vzájemně se podporujeme😍. Jednou, když dojdeme americký pár, tak nám s očima navrch hlavy sdělují, že viděli obávaného chřestýše😳, tak je to tady, myslela jsem, že to byly jen povídačky🙏, dáváme si o to větší pozor, ono se není čemu divit, dnešní počasí je pro ně jako dělané…

Poslední úsek dnešního dne je úmorný, musíme ujít otevřeným prostranstvím cca 5km a pak dále po silnici do kempu Stagecoach Trails RV Park ( my budeme do Julianu stopovat až zítra), kde si chceme po týdnu vyprat oblečení a po 4 dnech se vykoupat. Snad tam budou mít sprchy, se kterými budu kámoška, nemám dnes úplně náladu na běháni po kempu s namydlenou hlavou😂.

Jakmile se dostaneme na silnici a zjistíme, že bychom museli jít ještě další cca 2 míle, tak začneme s Ellie protestovat a zkoušíme všichni tři stopovat. No nevím, kdo by si vzal do auta takovejhle smrádek🙏😂, ale světe div se, jedna dobrá duše ano🙏 Za necelých pět minut nás vyhazuje u kempu a my běžíme vytlouct chlazenou fantu z místního automatu. A to doslova, automat, který akceptuje pouze dolarové a pěti dolarové bankovky, se dnes rozhodl, že si z nás vystřelí. Zápasíme všichni tři, různě měníme a otáčíme bankovky, až nám ty limonády milostivý pán asi po hodině vydá🙏.

Stavíme si stan na PCT místě a jdeme do sprch a vyprat prádlo😍, mají tu pračky i sušičky, takže máme za hoďku hotovo a dnes nestandartně až v 21h00 uléháme za vití kamarádů kojotů…